Herec Petr Vágner jednou s nadsázkou řekl, že krev daruje proto, že mu na transfuzní stanici v pražské Krči chutnají párky, které tady dárci dostávají k snídani. Vtipně se tak vyzul z klasického klišé, kterak je dárcovství krve bohulibé.
Já přidávám ještě jeden nestandardní důvod dárcovství. Dokud se nevydáte na transfuzní stanici, nezjistíte, jak by mělo vypadat chování zdravotníků. Tady se na vás nikdy neoboří neurvalá sestra a když jen trochu ztratíte barvu v obličeji, okamžitě přiskočí tři lidé a začnou se o vás starat.
1. Darujte krev
Je úplně jedno, jakou máte pro bezplatné dárcovství krve motivaci. Někomu dělá dobře, že může aspoň v něčem pomáhat, někdo má mnohem osobnější důvody. Miroslava Trenčínská, která daruje krev už přes dvacet let, podle svých slov splácí dluh – v době dospívání měla těžký úraz a přežila jen díky transfuzím. "Najednou jsem si uvědomila, že bez pomoci dárců bych nebyla, tak to musím vrátit. Už jsem to splatila několikanásobně, ale nepřestávám chodit darovat dál," směje se Miroslava.
V Česku je nyní 300 tisíc dárců krve a jejich počet v posledních letech stoupá jen velmi pomalu. "Ideální stav by byl, pokud bychom měli kolem čtyř set až čtyř set padesáti tisíc dárců krve," říká Marek Jukl, prezident Českého červeného kříže. Zvlášť v době dovolených nebo chřipek, kdy na odběry chodí méně dobrovolníků, klesají zásoby.
"Představte si pak pacienta po těžké dopravní nehodě, který najednou 'spotřebuje' i víc než deset krevních konzerv. Jestliže má navíc méně frekventní krevní skupinu, mají zdravotníci o adrenalin postaráno," upozorňuje Jukl.
Ti nejoddanější dobrovolníci stárnou, nových přibývá pomalu. A někteří přecházejí k 'dárcovství' krevní plazmy, tedy jedné ze složek krve. Za tu se totiž v soukromých centrech platí, a to je hlavní důvod, že centrům za jediný rok stoupl počet klientů o padesát procent.
Problém je, že odčerpávají dobrovolníky transfuzním stanicím i to, že nabízejí peníze a podle Jukla tak vytvářejí ve společnosti dojem, že je normální nechat si za darování krve nebo její složky (tedy plazmy) zaplatit. Navíc dárcovství motivované penězi má svoje rizika: hrozí, že člověk zatají důležité informace o svém zdraví, například že měl přisáté klíště, rizikový pohlavní styk, navštívil exotickou zemi.
Dárcovství pochází od slova darovat, tedy zadarmo. To je argument, který hovoří pro to, abyste darovali krev. Věřte tomu, že vás to příliš nezatíží. Přihlásit si můžete na jakékoliv transfuzní stanici, zdržíte se hodinku a nebolí to víc než klasický odběr krve – tedy skoro vůbec. A ještě vás odmění tou snídaní...
2. Kostní dřeň
V Česku nyní žije zhruba 41 tisíc dobrovolníků, kteří jsou ochotni jinému člověku věnovat svoji kostní dřeň. Což není tak snadná pomoc, jako když nastavíte ruku a sestra vám vezme krev.
Na druhou stranu tito lidé zachraňují životy konkrétních pacientů – každých osm hodin u nás onemocní jeden člověk, kterého může zachránit pouze transplantace kostní dřeně. Jsou to lidé s vážnými poruchami krve, leukémií a dalšími zhoubnými nádory.
"V současnosti se hledá vhodný dárce pro zhruba 250 českých a 450 zahraničních pacientů ročně," říká Vladimír Koza, primář hematologickoonkologického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň a člen správní rady Nadace pro transplantace kostní dřeně.
Do registru dárců se může zapsat každý zdravý člověk od 18 do 35 let. Dobrovolníkovi je odebrán vzorek krve, ze kterého lékaři určí soubor transplantačních znaků – ty se porovnávají se znaky nemocných. V registru může být člověk zapsán několik dnů, několik let, ale stane se, že někdy dobrovolník nebude požádán o darování kostní dřeně nikdy.
"Zhruba každý devadesátý zapsaný je nakonec opravdu požádán o vlastní odběr krvetvorných buněk," doplňuje primář Koza.
Pro záchranu co největšího počtu pacientů je nutné mít co nejširší registr, ten český je srovnatelný s registry ve vyspělých zemích, např. Holandsku, Rakousku, Švýcarsku. Velmi však záleží na osvětě. Například v Německu má dárcovství kostní dřeně obrovskou mediální podporu a v registru je zapsán každý dvacátý Němec. U nás je to v současnosti každý dvoustý Čech. Kostní dřeň se odebírá pod narkózou z pánevních kostí a podle primáře Kozy je nejčastějším mýtem kolem darování kostní dřeně ten, že odběr bolí.
"Vlastní odběr však představuje zátěž jako malý chirurgický výkon srovnatelný s malou plastickou operací. Nejdéle druhý den je dárce propuštěn z nemocnice."
3. Pupečníková krev
Byl rok 1994 a na dětské klinice v Motole řešili případ šestiletého Lukáše. Chlapec trpěl vážnou chorobou. Jeho imunitní systém byl sice v pořádku, co se týká protilátek, ale leukocyty nedokázaly škodliviny v těle zlikvidovat. Měl tělo samý bolák, trpěl chronickými záněty.
Lukášova matka v tu chvíli čekala druhé dítě – to byl ten pravý okamžik pro to, aby doktoři vyzkoušeli metodu, která se u nás zatím nedělala. Transplantaci pupečníkové krve do těla malého pacienta. Pravděpodobnost úspěchu mělo zvýšit to, že šlo o dárcovství matčiny krve pro syna. A skutečně zafungovala. Malý Lukáš se začal uzdravovat.
Banka pupečníkové krve od té doby shromáždila čtyři tisíce štěpů pupečníkové krve. Ta obsahuje kmenové buňky, kterými se nejčastěji léčí leukémie nebo poruchy krvetvorby u dětí. V případě, že není možné najít dárce kostní dřeně, tak může být pupečníková krev poslední šancí na uzdravení. I proto je potřeba co největší počet žen, které se upíšou k tomu, že při porodu pupečníkovou krev darují.
Nijak je to nezatíží – odběr nezasahuje do průběhu porodu, trvá chvilku a rodička ho necítí. Pokud se rozhodnete darovat pupečníkovou krev, více zjistíte na webu Banky pupečníkové krve. Ta nyní bojuje hlavně s nedostatkem peněz, kvůli němuž musela omezit počet porodnic, kde se odběry dělají.
4. Vajíčka, mateřské mléko
Tohle úplně nezištná pomoc není, protože si ji dárkyně většinou nechají zaplatit, ale není to jedno, když pomohou neplodnému páru k dítěti? Pro některé ženy neexistuje jiná možnost, jak počít, než je mimotělní oplodnění darovaných vajíček. Dárkyní se může stát zdravá žena od 18 do 32 let, v jejíž rodině se nevyskytují žádné vážné genetické nebo psychiatrické nemoci. Daruje dobrovolně, anonymně a zadarmo – tohle říká zákon. V praxi je to trochu jinak, kliniky jim za pomoc platí.
"Legislativa neumožňuje platit dárkyním za vajíčka, ale všem našim dárkyním je plně kompenzována spolupráce v programu darování a čas strávený na klinice. Finanční kompenzace se pohybuje okolo patnácti tisíc," píše se na webu brněnské kliniky Reprofit. Pomoci neplodným párům mohou samozřejmě i muži – dárcovstvím spermatu.
A jsou i jiné možnosti. Darovat můžete třeba i mateřské mléko, v Česku už je pět bank. Dárkyně mléko doma odstříká, zamrazí a dávka je poté exportovaná do banky. Darované mateřské mléko pomáhá zejména nedonošeným nebo nemocným dětem. I v tomhle případě musí dárkyně projít zdravotními testy, i za tuhle službu se platí – několik stovek korun za litr mléka.
5. Orgány
Dosud jsme se vás snažili "obrat" o krev, kostní dřeň i vajíčka, teď se nemusíte bát – nebudeme vám tvrdit, že jedna ledvina vám stačí a o tu druhou je třeba se podělit. Tohle člověk udělá ve chvíli, kdy jde o život někomu hodně blízkému.
Pár věcí však možná nevíte. Dárci orgánů jsme všichni. Alespoň teoreticky. V Česku totiž platí zásada předpokládaného souhlasu – to znamená, že když se s vámi něco stane a vaše orgány jsou vhodné pro transplantaci, lékaři automaticky počítají s tím, že je darujete. Pokud byste si to nepřáli, museli byste ve speciálním registru podepsat nesouhlas. Zatím to udělala tisícovka lidí.
V Česku je teď zhruba devět set lidí, kterým může zachránit život jen transplantace. Jejich počet se zvyšuje, což souvisí s rozvojem medicíny. Ta je na stále vyšší úrovni, a proto přibývá těch, kteří potřebují transplantaci. Registr se vyprazdňuje velmi pomalu, mnohdy se pacient ani nového orgánu nedočká.
Tohle my nevyřešíme. Ministerstvo zdravotnictví už na tom pracuje. Uvedlo do chodu projekt, který urychluje transplantace – například tím, že školí experty v nemocnicích, kteří zalarmují transplantační centra, když se objeví vhodný orgán. A funguje i mezinárodní výměna orgánů. Kolik životů zachrání?
