Chrápání postihuje zhruba 57 % mužů
a 40 % žen. Kvůli pandemii obezity se
dá předpokládat, že čísla ještě porostou.
S chrápáním lidstvo zápasí po staletí. Paleta
zvuků, které vznikají vibracemi měkkých částí
horních dýchacích cest, je totiž dost široká
a dokáže být velmi nepříjemná. Kdy může být
chrápání signálem vážného problému, tzv.
spánkové apnoe? Co vyrobilo generaci „tichých
apnoiků“ a proč je to nebezpečné? Co je
víkendové chrápání? Může za něj genetika? Jak
se moderně léčí? A jaké jsou sezonní diagnózy
na „ušním“? I to jsme probrali s primářem
MUDr. Petrem Jirákem z oddělení ORL
a chirurgie hlavy a krku z pražské Nemocnice
Na Homolce.
| foto: Jan Zátorský,
MAFRA
Jak přestat chrápat. Pomoct může i tenisový míček, říká primář Jirák
Chrápání postihuje zhruba 57 procent mužů a 40 procent žen. Kdy může být chrápání signálem vážného problému? A co to je víkendové chrápání? I to jsme probrali s primářem Petrem Jirákem z oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku pražské Nemocnice Na Homolce.
Když jsem v dětství chodila na „ušní, nosní, krční“, fascinovaly mě kahany, všelijaké nerezové kleštičky, trychtýřky, špachtle do krku a zrcadlo na hlavě pana doktora... Ano, kahany se používaly na to, aby se zrcátka ohřála. Při vyšetření pacienta nesmějí studit a nesmějí se zamlžit. Kahany už se dnes nepoužívají nebo jen výjimečně. Koukněte, máme chytřejší mašinku. Je to vlastně speciální stůl, který předehřívá nástroje, je k němu připojený i mikroskop, sání, což je v podstatě takový zmenšený vysavač. A samozřejmě je na to napojená i voda, jež pak teče ve správné teplotě, když potřebujeme například vypláchnout ucho. Špátle a ostatní nástroje používáme prakticky stejné jako dříve. I zrcadlový reflektor.
Když lidi svědí ucho, strkají si do něho kdeco. Hřebík, kancelářskou sponku, sponku do vlasů, pletací jehlice a podobně. A významně tak zvyšují riziko zánětu.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
