Kup si boty a pojď do toho | foto: Marek Odstrčilík, Rungo.cz

Byl jsem jako tank a bál se infarktu. Tak jsem si pořídil boty na běh

  • 6
Chcete začít běhat, ale zrovna začalo moc svítit slunícko? Málo svítí? Moc prší? Po dešti se špatně běhá? Tohle všechno znám, taky jsem si uměl najít výmluvu úplně vždycky. A přitom začít je tak snadné. Já to taky zvládl.

 Rád bych, aby od prvních řádků bylo jasno. Rozhodně nejsem sportovcem od útlého dětství. V celé naší rodině byli vždycky lidé pokoušející se o sport, jen banda lidí, co je nadměrně cítit potem. Tenhle postoj si ale samozřejmě vybral svoji daň na mé fyzické kondici. Dlouhé roky moje nejdelší procházky vedly mezi počítačem, ledničkou a televizí. Až jednoho krásného dne, psal se tuším rok 2007, jsem se večer vracel z nějaké kalby na vysoké a k smrti mě vyděsila silueta strašlivého tlouštíka, která se objevila v lesklé výloze. Až po chvíli jsem pochopil, že ta silueta tlouštíka, která nápadně připomíná bitevní tank Mark IV, není brněnský nájemný vrah, ale moje maličkost. A já si řekl, že takhle to dál nejde a nehodlám jít naproti nevyhnutelnému infarktu.

Při nejbližší příležitosti jsem si zašel koupit boty, kraťasy a slušivé tričko a rozhodl se, že se dostanu do formy. Povím vám, začátek nebyl jen tak, jak já ten pohyb nenáviděl. Pokud si budu fandit, tak řeknu, že jsem začal pomalým indiánským během, ale spíš to byla pomalá procházka chromého indián, kterému zbývají poslední okamžiky života. První rok jsem poctivě každý den pokládal základy fyzické kondice, až jsem se dostal na úroveň, kdy jsem byl schopen pravidelně běhat vzdálenosti kolem tří kilometrů. Taky jsem zapracoval na jídelníčku, takže jsem během dvou let shodil přes 60 kg (ne, není to překlep). Postupně počínající náznaky civilizačních chorob a zničených kloubů odezněly.

Dneska, o sedm let později, se pro mě stal běh opravdovým kamarádem. Ne, nestal se ze mě pokořitel maratonských vzdáleností, ani pravidelný účastník všech půl maratonů v okolí a zaručený vítěz závodů. Běhám, protože mě to baví. Běhám, protože si při tom odpočinu. Protože během té hodiny a půl stihnu promyslet v klidu tolika věcí, na které v ordinaci není čas. A hlavně protože se nikdy necítím tak dobře, jako po osvěžujícím výběhu do přírody. 

Takže všem, kteří o běhu zatím jen přemýšlejí, přeji, ať konečně najdou odvahu, zajdou si koupit boty, protože když jsem začal já tak začít může opravdu každý. A třeba se někde potkáme s propoceným trikem a dobrou náladou po vydařeném tréninku!

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

Marek