Štíhlá, štíhlejší, nejštíhlejší. Touha po výrazně hubené postavě přivádí pacientky s bulimií až k tomu, že se zbavují kalorií například uměle vyvolávaným zvracením nebo projímadly. Takové ženy si mnohdy ani neuvědomují, jak nebezpečné jejich počínání je. Že si zahrávají i se smrtí.
„Na počátku může být anorektické dietní období, které se přesmykne do záchvatů přejídání, následovaných pocity viny, ztrátou sebeúcty a očistnými sebepoškozujícími manévry: kromě zvracení i zneužívání projímadel, látek na odvodnění organismu a mnoha dalších zdraví ohrožujících látek,“ řekla iDNES.cz profesorka Hana Papežová, která na Psychiatrické klinice 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice vede Centrum pro léčbu poruch příjmu potravy.
Bulimie má podle doktorky Papežové více příčin. „Tou biologickou jsou například časté diety, psychologickým rizikem je nespokojenost se sebou a s postavou, což může souviset s různými vývojovými a vztahovými problémy od dětství do dospělosti, které nedovede člověk řešit jinak, zdravěji, smysluplněji,“ konstatuje profesorka.
Nejen ženy
Odborníci z celého světa se shodují, že poruchou může trpět prakticky kdokoli, různého věku nebo rasy. Nemoc se dokonce netýká jen výhradně žen. „V minulých desetiletích jsme mluvili o poměru žen k mužům 9 : 1, ovšem nyní nám na klinice nápadně narůstají žádosti mužů o léčbu,“ říká Hana Papežová z Centra pro léčbu poruch příjmu potravy.
V roce 2015 bylo v ambulancích v Česku ošetřeno s poruchou příjmu potravy 3561 pacientů, z toho 1235 bylo nově přihlášených. Experti se shodují, že by tato čísla byla daleko větší, kdyby podstatná část problémů nebyla dlouhodobě utajována. I tak podle profesorky Papežové je u hospitalizovaných pacientů patrný nárůst závažnosti onemocnění.
Že se porucha příjmu potravy nevyhýbá opravdu nikomu, dokazuje rovněž to, že se bulimie objevuje také u výkonnostních sportovců – zvláště mezi atlety či gymnastkami. Hana Papežová upozorňuje, že sportovci mnohdy příčinu svých obtíží tají, „preferují“ jiné diagnózy než poruchu příjmy potravy, vyhledávají jiné zdravotnické odborníky a psychiatrické péči se – často ze strachu ze stigmatizace – vyhýbají.
Mezi známé ženy trpící bulimií patřila například slavná císařovna Sissi, která držela drastické diety a neustále cvičila. Kult podvyživených modelek pak v 60. letech odstartovala vyhublá Twiggy. Od té doby se na veřejnosti objevují stále další případy žen, které propadly bulimii nebo anorexii – například princezna Diana nebo americká herečka Jane Fonda.
Jak zvládat stres
Léčba bulimie je možná ambulantní v denních stacionářích, v závažnějších případech je pak nutná hospitalizace ve specializovaných centrech. „Bohužel ne vždy je vhodná léčba dostupná,“ konstatuje doktorka Hana Papežová. Stává se rovněž to, že pacientky nebo jejich rodiče raději vyhledávají jiné diagnostické a léčebné postupy.
Bulimie byla jako ďábel. Vzala mi mou duši i přítele |
Úspěšnost léčby je zhruba mezi 40 a 60 procenty. Část pacientů se nevyléčí úplně a asi 20 procent zůstane v chronické formě nemoci po celý život. Právě tyto případy pak mohou skončit i předčasným úmrtím.
Samozřejmě ideální je prevence, tedy nenechat u sebe bulimii vůbec propuknout. „Profesionální prevence se nyní posunuje i v rámci Mezinárodní zdravotnické organizace, takže v našich preventivních programech učíme děti a jejich učitele umět zacházet s emocemi a stresem, který život přináší, aniž by se to muselo řešit třeba právě jídlem,“ říká profesorka Papežová.
K prevenci podle ní patří rovněž možnosti najít si své obtíže a jejich léčbu na internetu, možnost o nich chatovat a nehledat na internetu zavádějící proanorektické nebo dietní návody.
