ilustrační snímek | foto: Adobe Stock

Češi dopřávají bio hlavně dětem, na sebe už tolik nemyslí

  • 16
Biopotraviny kupuje stále více Čechů, jedná se však především o dětské výživy. Za maso a vejce pro sebe už dospělí platit navíc nechtějí. Na rozdíl třeba od Němců, všímá si týdeník 5plus2.

Ačkoliv Česko patří mezi prvních pět evropských zemí s největším podílem půdy, na které se hospodaří ekologicky, každý Čech utratí za kvalitní biopotraviny ročně v průměru jen tři sta korun. Takový Dán utratí také tři sta, jenže eur (zhruba 7 700 korun).

Deset největších mýtů o BIO potravinách

Ilustrační snímek

Výhody bioproduktů si přitom Češi uvědomují, však také nejvíce za ně utrácejí při nákupu potravin pro nejmenší děti. Na sobě pak ale spíš šetří.

Na prvním místě v prodejnosti jsou v Česku bio dětské výživy. „Je vidět, že české rodiny dbají, aby ti nejmenší dostávali nejkvalitnější suroviny, které jsou dostupné, bez reziduí pesticidů či třeba antibiotik,“ říká Kateřina Urbánková, manažerka svazu PRO-BIO, tedy Svazu ekologických zemědělců, který hájí zájmy ekologických sedláků v Česku.

Mimochodem zmiňovaní Dánové nejvíce nakupují bio vejce. „V Dánsku a Francii dosahuje prodej bio vajec přibližně třiceti procent na jejich celkovém prodeji,“ uvádí české Ministerstvo zemědělství ve výroční zprávě o trhu s biopotravinami.

Na druhém místě Češi nejvíc vyhledávají bio ovoce a zeleninu, na třetím pak mléčné výrobky. „Čerstvé bio mléko se dnes prodává v supermarketech za dvacet dva až dvacet osm korun. Cena je tedy velice podobná jako u čerstvého mléka konvenčního. Lidé už mají někde v mysli naučené, že koupí bio mléka podporují zdraví své i svých potomků a zároveň podpoří přírodu. Zkrátka po něm v obchodě sáhnou stále častěji,“ uvádí Kateřina Urbánková.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Chceme platit co nejméně

Jenže zatímco bio výživy či mléko našly u zákazníků své místo, mnoho dalších bio výrobků, včetně masa nebo vajec, Češi téměř neznají. V supermarketech je nenajdou a na farmu si pro ně nedojedou.

„Dětem v pozdějším věku ani sami sobě Češi biovýrobky téměř nekupují. Jako kdyby pětileté dítě snad už nepotřebovalo potraviny bez reziduí pesticidů,“ podivuje se Urbánková a dodává: „Zatímco střední a vyšší třída v Německu má často plnou lednici biopotravin, v Česku to neplatí. Důvodem je stále neznalost značky bio, ale často i vyšší cena,“ podotýká manažerka Svazu PRO-BIO.

Její slova potvrzuje i hospodář Josef Šourek z biofarmy Filoun v Plavech na Liberecku. „My jsme chudý kraj, zkrachovalo tu sklářství i textilní fabriky. Lidem je tady jedno, zda kupují bio nebo konvenční potraviny, chtějí hlavně platit co nejméně. Když jsem nedávno kolegům na Moravě říkal, že půl kila bio tvarohu prodávám na farmě za čtyřicet pět korun, tak kroutili hlavou, že oni by pod šedesát korun nešli. Jenže já bych to tady neprodal,“ říká sedlák z jedné z prvních českých ekofarem, na které hospodaří už téměř třicet let.

Jak v obchodě poznat kvalitní bio produkty

Až budete shánět potraviny v bio kvalitě, hledejte na obalu značku „bio zebry“ či „bio listu“. Pouze tato loga dokládají, že se jedná skutečně o certifikovanou surovinu z ekologického zemědělství. Více na www.mesicbiopotravin.cz. 

„Když bio výrobky v devadesátých letech začínaly, lidé často nevěděli, co s nimi. Koloval třeba mýtus, že bio se nesmí solit,“ vzpomíná s úsměvem.

Pesticidy kolem nás

Naposledy prý Josef Šourek používal v zemědělství chemii coby agronom v JZD v roce 1991. Může tak srovnávat ekologické a konvenční zemědělství. „S chemií a bez chemie je to velký rozdíl. Zvlášť na orné půdě, kde ekozemědělec likviduje plevel mechanicky nebo různými vhodnými předplodinami. Konvenční zemědělec to prostě postříká pesticidem a má hotovo, stejně používá i umělá chemická hnojiva. My ekozemědělci používáme jen statková hnojiva, v našem případě tady na horách skot. Výnosy jsou sice nižší, ale produkty jsou kvalitní, zdravé a hospodaříme v souladu s přírodou,“ vysvětluje s tím, že sám pečlivě čte etikety konvenčních výrobků.

Biopotraviny nemusejí být zdravější

Důležité je složení výrobku

„Dávám pozor, co jím. V konvenčních výrobcích je spousta fosfátů, emulgátorů, konzervantů a stabilizátorů. Nemám na to výzkumy, ale znal jsem na vesnici spoustu chlapů, kteří se v práci živili salámem, pivem a rohlíky. V padesáti letech už tu nebyli, zemřeli na rakovinu,“ podotýká.

„Mnoho dnešních novorozenců má v moči rezidua pesticidů z potravin, které v průběhu těhotenství nebo následného období kojení konzumuje jejich matka. Přitom existují studie, že po několika týdnech konzumace biopotravin se organismus třeba od pesticidů zcela vyčistí,“ doplňuje Kateřina Urbánková.

Bio v číslech

14 procent tuzemské zemědělské půdy je obhospodařováno ekologicky. Jde tedy o rozlohu zhruba velikosti Moravskoslezského kraje. 

1,2 procenta činí podíl prodaných biopotravin na celkovém trhu s potravinami v Česku. V Dánsku je to 13,3 %, nejvíc v Evropě i na světě. Následuje Švédsko (9,1 %), Švýcarsko (9,0 %) a Rakousko (8,6 %). 

10 korun obvykle stojí jedno bio vejce v českém supermarketu, v Německu je to od 7 do 10 korun, v Dánsku 8 až 10 korun. 

59 procent dosahuje podíl bio chleba na celkovém prodeji chleba v Německu, je to nejvíc v Evropě. 

1,8 procenta mléčných plemen skotu žije v Česku na biofarmách, což je velmi nízké číslo. Ještě hůře je na tom drůbež (0,2 %) a prasata (0,1 %). 

14 korun je obvykle rozdíl mezi cenou litru bio mléka v Dánsku (v přepočtu 41 Kč) a v Česku (27 Kč). V Německu stojí v přepočtu 36 Kč. 

11 tisíc lidí pracuje na českých ekologických farmách. Jejich počet roste, v roce 2016 to bylo 10 796 osob (z toho 3 814 bylo rodinných příslušníků). 

Krávy se mají nejlépe

Česká republika patří mezi prvních pět evropských zemí s nejvyšším podílem půdy, na níž se hospodaří ekologicky. Nejvíc ekologických farem, luk a polí, kde je chemie zapovězená, najdeme v podhorských oblastech podél hranic. Dominuje Karlovarský kraj, kde téměř polovina tamní zemědělské půdy funguje v režimu ekozemědělství. Nejvíc ekofarem pak mají v Jihočeském a Plzeňském kraji. Paradoxem ovšem je, že na jihu a na západě Čech kupuje bio výrobky nejméně lidí z celého Česka. „Asi s tím má co dělat kupní síla,“ míní Urbánková.

Pokud se zaměříme na okresy, tak nejvíc „bio“, tedy těch, kde je nejvíc zemědělských ekologických ploch, je pět – Bruntál, Cheb, Karlovy Vary, Tachov a Český Krumlov. Valnou většinu této zemědělské ekologické půdy ovšem tvoří pastviny pro skot. Z těchto luk a pastvin pak pochází seno, které se následně využívá ke krmení zvířat v zimním období.

I díky tomu pak máme v Česku tolik hovězího masa v biokvalitě. „Krávy se mají z celé české říše hospodářských zvířat nejlépe. Více než polovina všech tuzemských krav masných plemen je chovaná ekologicky. Mají tedy volný výběh, spásají trávu bez chemie či putují na ekologickou porážku. Tedy tu, kde na sebe zvířata nevidí ani se neslyší, ne jako jatka, kde se často poráží hromadně, jak na běžícím pásu,“ vysvětluje.

Za skotem vedou poměrně šťastný život ještě ovce a kozy, tím to ale končí. Drůbež je stále chována převážně v kritizovaných klecových chovech.

Bio povinně do škol i úřadů

Ekologickým zemědělcům v Dánsku či Švédsku výrazně pomáhají i jejich vlády. Tamní politici totiž už dávno schválili zákon, že určitá část produkce bio výrobků musí jít do veřejného stravování – do škol a nemocnic a třeba i na státní úřady.

V Česku se takový zákon teprve připravuje. „Snahou Dánů je mít ve školách či nemocnicích až devadesát procent biopotravin. Naším cílem v Česku bude, aby vláda schválila aspoň pět procent. V roce 2023 by do škol, školek a dalších jídelen veřejných institucí mohly zamířit ty nejzákladnější, ale i nejkvalitnější české biopotraviny jako brambory, hovězí maso, mléko nebo jablka,“ uzavírá manažerka jediného svazu tuzemských ekologických zemědělců.

7. května 2014