První zubní pastu používali už pět set let před Kristem staří Egypťané a Číňané, tvořily ji především rozdrcené kosti, skořápky ústřic a další podobné složky, které měly obrušovat zuby a odstraňovat nečistoty. Užívání zubní pasty (vyrobené z křídy, mýdla a soli) se ale rozšířilo až v devatenáctém století.
Zubní kartáček oproti tomu spatřil světlo světa už na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století a masově se začal vyrábět na konci století devatenáctého. První zubařské křeslo si potom roku 1848 nechal patentovat Waldo Hanchett. I když mají zuby a péče o ně dlouhou a barvitou historii, stále v této oblasti přetrvává mnoho mýtů. Některé z nich vám teď představujeme:
Mýtus: Bílé zuby jsou zdravější
Je pravda, že bílé zuby jsou vnímány jako přitažlivější a vyhovují současným estetickým měřítkům, ale s jejich zdravím to nemá nic společného. Každý člověk má vrozený jiný odstín zubů, který se navíc mění v závislosti na věku (ale i životním stylu, vliv na barvu zubů má například kouření, intenzivní konzumace některých jídel, užívání léků a podobně).
Dentinové jádro, které se skrývá pod vrstvou skloviny, má žlutavý nádech a čím je sklovina průsvitnější, tím víc tento barevný odstín prosvítá. Spolu s přibývajícím věkem se vrstva skloviny ztenčuje, takže zuby žloutnou víc. Rozhodně však nelze říci, že by bílé zuby byly zdravější než zuby s žlutavým odstínem.
Mýtus: Dostatek fluoru získají zuby z vody
Ještě před nedávnem se tvrdilo, že fluor podávaný v dětském věku, dramaticky zvyšuje ochranu před zubním kazem. V sedmdesátých letech se proto u nás začalo s fluorizací vody. Jenže šlo zároveň o velmi kontroverzní téma; mluvilo se o negativních zdravotních dopadech (především možné otravě) a poukazováno bylo i na nemožnost volby, zda bude chtít člověk fluor konzumovat, či nikoli.
V roce 1988 se s fluorizací vody přestalo. Na doporučení zubního lékaře, děti proto často užívají fluoridové tabletky, které mají působit preventivně proti zubnímu kazu. Někteří odborníci se ale začínají klonit k názoru, že se vliv fluoru na snížení rizika rozvoje zubního kazu značně přeceňuje.
Letos si například ministerstvo zdravotnictví Nového Zélandu ve spolupráci s American Dental Association nechalo zpracovat velkou studii, které se zúčastnilo téměř čtyřicet tisíc dětí. Rozdíly mezi výskytem zubního kazu u dětí, které pily fluoridovanou vodu, a těmi, které pily vodu bez fluoru, byly zcela zanedbatelné.
Mýtus: Mléčné zuby se nemusí čistit
I když je to neuvěřitelné, celá řada rodičů stále vyznává teorii, že mléčné zuby dítěte není potřeba čistit, protože za čas stejně vypadnou.
Jenže podle údajů American Academy of Pediatrics a Academy of General Dentristry trpí dvacet procent tříletých dětí zubním kazem, kterému bylo možné předejít. Podle British Dental Journal je ve Velké Británii každý rok u zubaře ošetřeno (s akutním problémem) téměř čtyřicet tisíc dětí a tento počet se rok od roku zvyšuje (v roce 1997 to bylo jen dvacet tisíc).
Mléčné zuby za normálních okolností vypadávají kolem šesté roku a pravidelným čištěním můžete předejít jejich bolestivým onemocněním a zubařským zákrokům. Navíc časným čištěním zubů učíte dítě základům dentální hygieny a budujete mu kvalitní návyky. Odborníci doporučují, aby rodiče s čištěním dětských zoubků začali hned poté, co se zuby proříznou.
Mýtus: Za zkažený dech může špatné čistění zubů
I když si většina lidí myslí, že zkažený dech je přímým následkem nedostatečné ústní hygieny a špatného čistění zubů, jeho příčina může ležet zcela jinde. Podle studie provedené v American Association fot Dental Research v roce 2008 může za deset procent případů špatného dechu skryté onemocnění, jehož symptomem je právě zápach z úst.
Typický je zápach z úst projevem diabetu, onemocnění plic, jícnu, nebo žaludku, infekce dýchacích cest, chronické bronchitidy, nebo selhání ledvin či jater. Za zbylých devadesát procent případů zodpovídá kouření, konzumace příliš velkého množství aromatických potravin, nebo právě nedostatečná ústní hygiena.
Obecně je zápach ve většině případů důsledkem přemnožení bakterií, které rozkládají zbytky jídla a uvolňují přitom řadu aromatických plynů, jako je například dimetylsulfid, metylmerkaptan a sirovodík.
Mýtus: Nejdražší zubní pasty jsou nejúčinnější
Cena je to poslední, podle čeho byste si měli zubní pastu vybírat. Mnohem víc než na cenové relaci záleží na jejím složení a při výběru byste měli mít na paměti, že špatně zvolená zubní pasta může v extrémních případech i poškodit zubní sklovinu.
Kvalitní zubní pasta by měla obsahovat fluor (i přes začínající pochyby o jeho působení, se stále většina zubařů přiklání k jeho kladnému vlivu v boji se zubním kazem). V jejím složení byste měli najít i antibakteriální složky, které potlačují tvorbu plaku a chrání před onemocněním dásní.
Pokud trpíte citlivostí zubů, rozhodně se vyhněte bělícím zubním pastám. V případě, že máte nějaké specifické problémy či požadavky, poraďte se o výběru vhodného produktu se svým zubařem.
