Před rokem jsme nasedli na Zélandu a dnes vidíme ze sedla kola domov

aktualizováno 
Náš návrat ze Zélandu domů byl i dovolenou. Hodně aktivní, vždyť jsme jeli na kole. Nyní už opouštíme palubu trajektu, který nás převezl přes záliv Severního moře do Dánska. Pobřeží bičuje silný, ale teplý vítr, stavíme stan v závětří a čekáme, co přinese zítřek. Odsud dojedeme už brzy domů.

Sjíždíme z Lysé hory dolů do inverze. Ostravice, Česká republika | foto: Jakub Larysz, Rungo.cz

Ráno se budíme s prvními slunečními paprsky, abychom se sbalili a vyrazili na náš pětidenní přejezd Dánska. Vítr přes noc neutichl a navíc změnil směr. Místo od severozápadu fouká od jihu a jihozápadu. Máme peška. Zatínáme zuby a první den jedeme furt rovně a proti větru. 

Před Daškou se nesnažím skrývat svou nastupující trudomyslnost a sděluji, že musíme něco udělat s plánováním trasy. Daška souhlasí a další dny jezdíme po trasách vhodnějších pro horská kola. Jezdíme v hustých dubových lesích, v závětří a dokonce občas jedeme po stezkách značené Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela.

U našich německých sousedů

Ze Zélandu do Česka

Je nedělní odpoledne, 30. září 2018 a my přejíždíme z klidného a skoro liduprázdného Dánska do Německa. Vjíždíme do prvního většího města. “Co to sakra je?!” pomyslím si, když vidím v ulicích a na promenádách spousty lidí, kteří se jen tak procházejí a užívají si neděli. 

Mé smysly nestíhají zpracovávat všechen hluk, ruch a frmol kolem. Připadám si jako v jiném světě a přemýšlím, jaké to bude u nás v Česku a jestli se teď vlastně nechci otočit a směřovat zpátky na Nový Zéland. Po roční cestě si připadám jako křovák, kterého přivezli do civilizace. Naštěstí nás hostí manželský pár na Warmshowers. Povídáme si dlouho do noci a já si pomalu zvykám na nové prostředí.

Míříme do Hamburku, kde na nás čeká kamarádka cyklistka, se kterou jsme se seznámili v Nepálu. Po třinácti dnech jízdy z Norska přes Dánsko dosahujeme město, kde si konečně odpočineme. 

V Hamburku znovu nabíráme sílu, třídíme a zálohujeme fotky a videa. Když jsme připraveni, vyrážíme podél Labe směrem k české hranici. Čím více ve vnitrozemí se nacházíme, tím více se krajina podobá té naší. I vzduch je jako u nás. Suchý a teplý. Extrémně teplé léto způsobilo, že povodí Labe vypadá jako africká savana. Vysoká tráva zežloutla a země je vyprahlá. Čekám, až odněkud vykoukne žirafa, zebra nebo lev. 

Poblíž větších měst se na cyklostezce prohánějí „motorkáři“. Tak jsem začal označovat jezdce na elektrokolech. Je jich opravdu hodně, ale je fajn vidět, že lidi využívají alternativní druhy přepravy, ne jen automobily a motorky.

Blížíme se k Drážďanům a v tom se Daška zeptá, jestli náhodou nevím, kde se dělilo bývalé východní a západní Německo. Vjíždíme na chodník a hle! Jedeme po starých čtvercových kachlích, které důvěrně známe z Česka. “Se podívej pod kola, tady jsme ve východním Německu!” hlásím. Nadšeni ani moc nejsme. Spíše si uvědomujeme sílu, jakou dokázal komunismus postihnout a degradovat i tak silnou zemi jako Německo, která rozdíly mezi východem a západem dodnes nesrovnala.

Přes Drážďany se dostáváme do Saského Švýcarska. Jsme unesení přírodními krásami pískovcových věží a útvarů tyčících se nad hladinou Labe. “Kéž bych tady měl sedák, lano a lezečky,” povzdychnu si a šlapu dále do našeho posledního kempu v zahraničí.

Kde domov náš

Osmnáctého října 2018 po projížďce Saským Švýcarskem vjíždíme do České republiky. Jaké jsou mé pocity? Sám nevím. Mám radost, že vidím kamaráda Michala, který nám bude stříhat a produkovat dokument o naší cestě, ale jinak je brzy na to mít nějaké pocity. 

Všechna příhraniční města a vesnice jsou svým způsobem bizarní. Výjimkou není ani Hřensko, kde při odbočce do vesničky vjíždíme rovnou do vietnamské tržnice. Vtipkuji: „To už jsme zase ve Vietnamu?“ Vzápětí mi dochází, že tady mi už všichni rozumí, tak raději držím jazyk za zuby, abych se nedostal do zbytečných problémů. 

Je čas oběda, proto míříme do hospody. Nečekám velký výběr vegetariánských pokrmů, navíc si chci po tolika letech dát jen jedno jediné jídlo: Smažák s hranolkama! Daška si dává smažený květák s bramborem. S jídlem jsme spokojeni a s obsluhou taky. Paní servírka je velmi milá. Česko přece nemůže být tak špatná země k žití, jak čas od času slýcháváme.

Ve vlastní zemi si připadáme jako turisté. Na vše nahlížíme jinýma očima, než by tomu bylo před čtyřmi lety. Každý strom je zajímavý, každá zatáčka nová, tady na severozápadě Čech jsme ostatně ještě nikdy nebyli. Třetí den v Česku míříme na Kokořínsko, kde se koná bikepackingový meeting pořádaný kluky z www.bikepacking.cz. Navazujeme nová přátelství a oprašujeme ta stará. Kolem ohně pod obřím převisem se dlouho do noci porovnávají kola, jejich díly a vyprávějí se zážitky z krátkých i dlouhých cest.

Odtud vyrážíme do hlavního města, do Prahy, a zahajujeme Tour de Friends. V Praze navštěvujeme Toma, kamaráda, kterého jsme poznali na Novém Zélandu a který se Novému Zélandu věnuje i teď tři roky poté, co se vrátil domů. Kromě provozování webu s informacemi o Novém Zélandu také 16. února 2019 pořádá festival “Zažij Nový Zéland”. Pokud tuto únorovou sobotu nemáte co dělat, můžete se přijít podívat i na naši přednášku, budeme detailně povídat o našich zážitcích z této cesty. Praha je vlastně taky první místo, kde jsme oba s Daškou už byli. Změnilo se jen velmi málo věcí. Nejvíce se jsme se změnili my a náš pohled na svět.

Protáhneme se skrz Poděbrady, Přelouč a přehoupneme se přes Orlické hory do Letohradu a z Letohradu do Šumperka. Slavíme 15 tisíc kilometrů na cestě a zároveň přejíždíme na Moravu. Srdce mi poskočí, když v dáli uvidím vysílač na Pradědu. „Tam jsem byl!“ jásám v duchu a uvědomuju si, že jsme skoro doma. Naposledy stanujeme v nám známé lezecké oblasti Rabštejn. Tady jsem byl na svém prvním lezeckém víkendu s kamarády. Tolik vzpomínek se mi najednou vybavuje! Na kamarády i na náš společný lezecký výlet s Daškou. Tolik melancholie.

Zbývají nám čtyři dny naší cesty. Vše je naplánováno tak, abychom domů přijeli přesně o čtyři roky později po odletu na Nový Zéland. Kruh se pomalu uzavírá a možná by se zdálo, že něco končí.

Poslední dvě noci naší cesty domů nemohou být nikde jinde než někde v horách, spíše se sluší říct kopcích, v našich milovaných Beskyd. Míříme na chatu Na Prašivé, pod kterou jsem jako malý kluk o letních prázdninách vyrůstal.

Lysá hora je královnou Moravskoslezských Beskyd, místem se zvláštní mocí, kouzlem a krásou. To je perfektní místo pro poslední noc našeho návratu domů. O to víc je tahle noc slavnostní, když vidím, kolik kamarádů horolezců se za námi vydalo. Do půlnoci jsme se bavili, hráli na kytary a zpívali. Jsem na měkko a mám co dělat, abych se radostí nerozplakal. Kamarádi pomalu vyrážejí zpátky do údolí a nám zbývá posledních pár hodin, než se opět setkáme s našimi nejbližšími, s rodiči, se sourozenci a zbytkem rodiny.

Nedělní ráno na vrcholku Lysé hory nemohlo být krásnější. Z moře mraků sedících v údolích ční vrcholky kopců jako černých ostrůvků. A vzadu na východě jdou vidět siluety slovenské Fatry a Tater. Perfektní den na příjezd domů. A končí vlastně něco? Pro mě ne. 

Jedno dobrodružství se přetváří do druhého. Cestování ustává a vzniká prostor pro vytvoření domova, kde bychom chtěli založit rodinu a všichni společně žít život plný dobrodružství, ať malých, nebo velkých. Jak se nám bude dařit, můžete sledovat na našem webu www.bikepackingnomads.com

Závěrem

Závěrem bych chtěl poděkovat Marku Odstrčilíkovi, šéfredaktoru a otci myšlenky Rungo, za jeho důvěru. Děkuji Majdě Ondrášové, která se mnou procházela texty, pilovala techniku a byla podporou v psaní. A taky děkuji všem, které jsem díky Rungo.cz poznal.

Statistika Dánska, Německa a Česka:

Najeto: 361 + 797 + 698 km

Nastoupáno: 2565 + 3395 + 8832 m

Nejvyšší projetý bod: 111 m n. m., Dánsko + 316 m n. m. Německo + 1323 m. n. m. Česko

Počet dnů: 43 dnů vč. 9 odpočinkových dnů

Deštivých dnů: 2

Počet dnů ve stanu: 12

Údržba a opravy: Daška defekt – Dánsko, Daška nový řetěz – Německo, Jakub rozbitá helma - Česko

Pády: 3:4 (Jakub:Daška)

Celkem najeto: 15226 km

Celkem nastoupáno: 145102 m

Celkový počet dnů na cestě: 387 dní

Autor:

Nejčtenější

Andrea Černá: Jako kůl v plotě nežiju, ale pět dětí už porodit nestihnu

Andrea Černá

Přestože Andrea Černá ztvárnila desítky náročných divadelních rolí, pro národ zůstává hlavně Eliškou ze známého filmu...

Na Pacifické hřebenovce jsem věčně hladověla, vzpomíná Lucie Kutrová

Lucie Kutrová

Do dvaceti se kromě školy zajímala jen o módu a večírky. Neuběhla ani kilometr a nechápala, proč lidé chodí třeba na...

Už žádné módní trapasy. Osvojte si základní pravidla oblékání

Ilustrační fotografie

Cit pro módu bohužel nebyl každému do vínku dán. Kvůli tomu můžeme na ulicích občas vidět opravdu zvláštní kreace,...

Horoskop v období Panny: jaké jsou a co čeká všechna znamení zvěrokruhu

Ilustrační snímek

Slunce vstupuje na jeden měsíc do hvězdného znamení Panny. Lidé narození v tomto období jsou pracovití, zodpovědní,...

Slavné nevěsty tohoto léta. Které to slušelo nejvíc?

Letní nevěsty

Léto je roční období, které každým rokem přeje svatbám. A letos do toho praštilo hned několik slavných osobností....

Další z rubriky

OBRAZEM: Slavní krasavci bez vlasů, kteří nemají o fanynky nouzi

Plešatí a sexy

Někteří muži špatně nesou, když už nemají bujnou hřívu. Známí fešáci však na svou holou hlavu nedají dopustit. Navíc po...

Jak nás ovlivňuje jídlo? Popcorn tlumí deprese, fazole způsobují únavu

Ilustrační snímek

Máte hlad? Tak si dejte pozor, co si naservírujete na talíř. Všechno, co sníte, má totiž přímý vliv nejen na tělo, ale...

OBRAZEM: Rebelka s mezírkou mezi zuby. Madonna slaví jednašedesát

Madonna

Málokdo by této dámě s ďáblem v těle hádal jednašedesát let. Popová zpěvačka Madonna to na pódiu dokáže roztočit jako...

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz