Snad každý touží po zářivých bílých zubech. Poslední dobou se velmi diskutuje o účinnosti zubních pudrů. Jak jsou účinné?
Efekt není dlouhodobý
V kombinaci s bělící zubní pastou se skutečně částečně zuby vybělí. Odstraní se povrchové pigmentace, ale efekt není dlouhodobý.
"Pokud si budete vybírat prostředek na domácí bělení zubů, vyvarujte se prostředkům obsahujícím abrazivní látky. Ty totiž mohou zubní sklovinu obrušovat a zuby poté mohou být dlouhodobě citlivé," upozorňuje dentální hygienistka Lucie Hronková z Dental office H33.
"Většina zubních pudrů právě tyto abrazivní složky obsahuje, proto si před zakoupením nechte poradit od odborníka nebo si velmi důkladně pročtěte složení prostředku," dodává Hronková.
Netlačte na zuby
Při používání bělícího pudru nikdy na zuby příliš netlačte. V tomto případě platí, že čím méně, tím lépe. Spíše systematicky čistěte celé plošky zubů, než abyste na ně vyvíjeli tlak. I před domácím bělením se doporučuje navštívit zubního lékaře, který vám zkontroluje stav zubů i dásní.
"Zubní kazy mohou bělící proces velmi znepříjemnit. Před bělením doporučuji podstoupit kompletní dentální hygienu, při níž vám hygienistka odstraní zubní kámen, přes který by bělící pudr nebo gel nepůsobil," vysvětluje dentální hygienistka Lucie Hronková.
Ideální metodou je občasné používání jemného zubního pudru bez abrazivních složek, jehož účinnost podporuje i ordinační bělení u vašeho zubního lékaře. Ten ví, jak správně namíchat koncentraci bělícího gelu a navíc vaše zuby budou pod odborným dohledem.
"Pro domácí bělení zubů se obvykle používají přípravky s maximálně 10% obsahem bělícího činidla. V případě bělení v zubní ordinaci jsou často používány produkty s daleko silnější koncentrací, které významně urychlují bělící proces. Například ke zvýšení bělícího účinku u nás používáme i speciální lampy různého druhu," říká Lucie Hronková.
Římané používali moč
První historické zmínky o čištění zubů pocházejí z Egypta ze 4. století před naším letopočtem. Egypťané používali na zuby speciální prášek složený ze soli, pepře, mátových listů a květů kosatce. Starověcí Římané přidávali do pasty moč, protože obsahuje amoniak, který je velmi účinný pro bělení zubů.
Abrazivní metody jsou známy z 18. století, kdy se v Americe používala pasta ze spáleného chleba. Zubní pasta (prášek) se rozšířila až v 19. století. Zubní kartáček se používal jen s vodou, ale postupně se velmi zpopularizovaly domácí zubní prášky, které obsahovaly křídu, rozdrcené cihly a sůl.
