Stres se naneštěstí stal součástí každodenního života většiny z nás. Obrovské množství výzkumů v posledních dvou dekádách poukazuje na úzkou provázanost stresu s obezitou či cukrovkou, stejně jako skutečnost, že stres může výrazně ztížit proces redukce váhy bez větších ohledů na to, co jíte či jak často sportujete.
Přečtěte si |
Mezi situace vyvolávající psychický stres patří problémy ve vztahu či práci, nemocné děti či mocná tchyně. Jste-li typ, který jen tak něco nerozhodí, vyhráno přesto není. Chronický stres v těle totiž může být způsoben i nespavostí, nemocí, držením všemožných různě ne-úspěšných diet, a (snad trochu překvapivě) i přílišnou fyzickou aktivitou.
Když hormony zavelí, aby tělo jedlo… a ukládalo
Každý den prožitý ve stresu uvolní mozek spoustu hormonů. Na jedné straně třeba adrenalin, který uvolňuje nashromážděnou energii, která má pomoci našemu tělu z ohrožující situace utéct nebo zabojovat, na straně druhé se však zároveň uvolňuje kortizol, který se zas domáhá doplnění energie bez ohledu na to, kolik kalorií bylo ve skutečnosti vydáno. Kortizol tělo upozorní, aby jedlo, hodně jedlo. Dokud stresové podněty přetrvávají, přetrvává i kortizol, aby vám hlad připomínal.
Cesta do pekel srdečních chorob a cukrovky
Ve stresových situacích zpravidla netoužíme po brokolici, nýbrž po sladkém či slaném, vysokotučném jídle, které stimuluje mozek, aby uvolnil hormony štěstí snižující naši tenzi. Účinek čokoládové tyčinky na rozcuchané nervy pak může být obdobně rychlý jako vypěstování si závislosti na sladkém. Aby špatných zpráv nebylo málo, čím více kortizolu, tím méně testosteronu, což může vést k úbytku svalové hmoty. Čím méně svalů, tím méně spálených kalorií.
Příliš vysoké hladiny stresem uvolňovaného kortizolu dále podporují tělo v ukládání tuku, obzvlášť toho útrobního, který se považuje za vysoce nebezpečný zejména proto, že obaluje naše životně důležité orgány, ovlivňuje krevní obraz, zvyšuje hladinu cholesterolu a inzulinu, dláždí cestu do pekel srdečních chorob a diabetu.
O tři hodiny spánku méně, o pět procent tuku více
Podle současných studií dlouhodobý stres nejen navyšuje hodnoty kortizolu, mění i přirozený rytmus jeho uvolňování. V poblázněném těle se zvýší hladina cukru v krvi, sníží se schopnost spalovat tuk, buňky jsou méně citlivé vůči inzulinu, snižuje se produkce testosteronu a růstového hormonu, zvyšuje se množství uloženého tuku a nastává spousta dalších nežádoucích důsledků, z nichž každý zvlášť může způsobit nárůst váhy či zvýšit riziko cukrovky.
Snížení doby spánku na pět hodin v rámci jediného týdne výrazně snižuje citlivost vůči inzulinu. Jedna probdělá noc může mít za následek výrazně vyšší chuť k jídlu. Každé tři hodiny, o které ponížíme dobu spánku, údajně navýší naši váhu o 4 až 5 procent.
Diety, ze kterých se přibírá
Jste to, co jíteCo jíst a čemu se vyhnout se dočtete v knize Nebezpečný svět kalorií. |
Jak říká doktorka Cajthamlová: Diety NE, zdravý životní styl ANO. Na první pohled se může zdát paradoxní, že držení diet mnohdy přispívá k rozvoji nadváhy či cukrovky. Stane-li se ale z diety místo životního stylu nátlak, je dieta jen další stresor narušující zdravý rytmus uvolňování kortizolu v těle.
Běžci, kteří nehubnou
Taky víte o někom ze svého okolí, kdo zdravě jí, sportuje, ale přesto se ho tuky ne a ne pustit? Pohyb doprovázený úzkostlivým sledováním váhy či průměrné rychlosti na sporttesteru se v určitých případech může stát stejně zlým pánem jako přehnaná dieta.
Vrcholový sportovec: kortizol nebude jeho aktuální téma. Takový člověk prostě hubne, protože i přes zvýšenou produkci kortizolu je míra aktivity tak vysoká, že přibrat prostě nelze. Hobby sportovec: sportuje, leč nijak vrcholově, takže příjem - výdej má v rovnováze (nicméně je ve stresu). V tomto případě kortizol může být negativním faktorem, který redukci váhy ztěžuje.
|
Jste-li běžec, pravidelně sportující hobík a úzkostlivě sledujete čísla na váze, která ne a ne klesnout dolů na očekávanou úroveň mimo pásmo nadváhy, zkuste na sebe být hodnější. Zapomeňte na drastické diety, jezte, hodně spěte a běhejte či jinak cvičte primárně pro radost z pohybu samotného, nikoliv pro úzkostná očekávání nižšího čísla na váze.
Osobní nepohoda způsobená příliš vysokými očekáváními, úzkostným sledováním váhy, únavou z přílišné aktivity se jinak může přetavit ve stresor. Následný nadměrný přiliv kortizolu (stejně jako cokoliv jiného, čeho je moc, toho je příliš) má celou řadu negativních důsledků zmíněných výše. Ne nadarmo se říká, že lpění na věcech, myšlenkách či očekáváních je stejné jako věšet na sebe závaží.
Barbora Blažková
Dokončuje studium jednooborové psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rámci studia se zabývá zejména problematikou psychologie sportu a konceptu psychické odolnosti nejen vůči traumatickým událostem. Když zrovna v práci či ve škole nepracuje s lidmi na psychologické rovině, trénuje na extrémní překážkové závody, jelikož běhání po lese, plazení bahnem pod ostnatým drátem a překonávání všelijakých fyzických i mentálních překážek je jeden z motorů, které ji ženou vpřed. |
