Bakteriální infekce sužují lidstvo od nepaměti, a po celá staletí se také lidé snažili před infekcemi chránit. Používali k tomu nejrůznější látky včetně takových, které kromě bakterií mohly snadno zabít i pacienta: například strychnin, arzenik nebo sloučeniny rtuti; o něco bezpečnější bylo například použití stříbra.
Před infekcemi dokázaly chránit i přírodní látky, například med, propolis, česnek, lichořeřišnice, šalvěj, skořice, zázvor nebo čajovníkový olej (tea tree oil). Nicméně opravdová revoluce v boji s bakteriemi přišla až s objevem antibiotik získaných z plísní: první nálezy v tomto směru přišly až v polovině 20. století, přičemž symbolickým průlomem byl objev penicilinu, který Alexander Fleming učinil v roce 1929.
Penicilin byl jako lék poprvé použit v době druhé světové války. Do té doby fatální infekce typu syfilis, kapavka, tuberkulóza nebo zápal plic se díky antibiotikům zařadily mezi choroby, které je při včasném rozpoznání možné vyléčit bez následků.
V současnosti se v medicíně používají desítky antibiotik, přičemž jejich účinek umějí lékaři velmi efektivně využívat. Některé léky jsou širokospektré, ničí tedy mnoho druhů mikrobů zároveň, jiné mají účinek selektivní a likvidují pouze určité druhy bakterií. To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč je potřeba předepisovat antibiotika po pečlivém uvážení a ideálně až po provedení laboratorních vyšetření, která určí, co nejlépe zneškodní konkrétní bakterii, která způsobuje člověku onemocnění.
Desítky léků, ne každý pro každého
„Bez znalosti původce nemoci může antibiotická léčba selhat. Mnozí lidé si myslí, že podání antibiotik se vyplatí i v nejistotě, protože antibiotika jsou netoxická, takže v nejhorším případě nezaberou, ale v zásadě nemohou uškodit. Tento názor pochází ještě z dob, kdy byl do léčebné praxe zaveden penicilin. Tehdy to tak opravdu vypadalo; dnes však už víme, že pravda je jiná,“ varuje profesor Jiří Beneš, který se antibiotiky dlouhodobě zabývá.
Riziko: rozvrat mikrobiálního osídlení
Užívání antibiotik není bez rizika. Pacient může na některé medikamenty být alergický, mohou se objevit i nežádoucí účinky typu kolísání teplot nebo nevolností. Problémy mohou nastat i při kombinaci některých antibiotik s jinými léky, například chinolonů se systémovými kortikosteroidy.
Častým nežádoucím účinkem antibiotik jsou škody na mikroflóře, která za normálních okolností tělu pomáhá. Především širokospektrá antibiotika mohou narušit fungování střev – průjem způsobený užíváním antibiotik je dokonce svébytná diagnóza. Ženy mohou mít narušenou i poševní flóru.
„Ukazuje se, že i netoxická antibiotika mohou mít nežádoucí účinky, například mohou vyvolat alergickou reakci různé závažnosti anebo mohou zasáhnout do mikroflóry, kterou máme přirozeně v ústech, ve střevech, a ženy navíc ještě v pochvě. Složení této mikroflóry má vliv na naše zdraví a rozvrat přirozeného mikrobiálního osídlení se může projevit průjmy nebo poševním výtokem,“ potvrzuje profesor Beneš.
Co si pamatovat - Antibiotika pomáhají jen při bakteriálních infekcích. Na virové choroby, jako je třeba běžné nachlazení nebo chřipka, nezabírají. Proto se nedožadujte receptu na antibiotika pokaždé, když máte kašlík a rýmičku; na ně vám lékař doporučí jinou léčbu (například spreje pro vyplachování nosu nebo pastilky proti bolesti v krku). - Pokud lékař předepíše antibiotika, užívejte je podle receptu. Nepřerušujte léčbu předčasně, i když se začnete cítit lépe. - Nikdy neužívejte antibiotika, která byla předepsána někomu jinému, nebo zbytky léků, které jste si schovali od minula. |
Rezistence bakterií: novodobá hrozba
Ještě větším rizikem než okamžité nežádoucí účinky jsou ovšem dlouhodobé následky nesprávného užívání antibiotik. Pokud jsou totiž medikamenty předepisovány zbytečně nebo špatně aplikovány, pomáhají bakteriím, aby si na ně vypěstovaly odolnost. Je pak stále složitější některé infekce vyléčit.
„V zemích, kde je možné si koupit antibiotika volně v lékárně, nebo dokonce v drogerii, se ve vysoké míře vyskytují rezistentní bakterie, na které běžné léky už nezabírají,“ varuje profesor Beneš.
V Česku jsou antibiotika jen na předpis, a navíc jejich používání hlídají pojišťovny i specializovaná antibiotická centra ve velkých nemocnicích.
„Preskripce antibiotik v České republice je poměrně dobrá, a také míra rezistence bakterií je u nás řekněme na průměrné evropské úrovni,“ shrnuje expert.
Nevynucujte si recept
Samozřejmě se může stát, že někdy máte pocit, že antibiotika prostě nutně potřebujete. Je vám hrozně, bolí vás krk, pálí oči a cítíte celé tělo, a i když doktor říká něco o viróze, jen pro pocit, že máte předepsané opravdu účinné léky, byste si ten recept odnést chtěli… Jenže tím si nepomůžete; prospět můžete naopak původcům infekcí.
„Podle expertních doporučení se antibiotika mají dávat zejména u angín s viditelnými bělavými povlaky nebo čepy na mandlích, a dále u pneumonií (zápal plic). U ostatních respiračních infekcí je mnohem pravděpodobnější původ virový než bakteriální. Dalším vodítkem může být poučka, že infekce postihující několik sliznic současně – například zánět spojivek, rýma, zarudlý krk a kašel – je prakticky vždy virová, bez ohledu na výšku horečky, a podání antibiotik ji tedy neovlivní,“ vysvětluje profesor Beneš.
„Samozřejmě vždy existují nějaké výjimky, například černý kašel může probíhat tak, že napodobuje virovou infekci, nebo infekce původně virová se může zkomplikovat druhotnou bakteriální nákazou,“ dodává. Proto by lékař kromě vyšetření pacienta měl provést ještě další testy, než předepíše antibiotika.
Problém není jen v lékaři
Kromě zbytečné aplikace antibiotik ke zvýšení rezistence bakterií přispívá i to, když pacienti léky špatně užívají. Typickým příkladem je, že nedoberou celou předepsanou dávku medikamentu. Už po prvních dávkách antibiotik se jim uleví, tak si řeknou, že nebudou tělo zbytečně týrat a zbytek léčiva nevyužívají.
Ovšem tímto postupem zlikvidují jen ty bakterie, které jsou méně odolné; rezistentnější mikrobi v těle zůstanou, a pokud infekce propukne znovu nebo se přenese na někoho jiného, je pak těžší ji zlikvidovat.
Agresivnější léky, které se podávají při léčbě rezistentních kmenů antibiotik, jsou přitom spojeny s vyšším rizikem nežádoucích účinků a jsou také dražší – což přináší problémy jak pacientům, tak celému zdravotnictví.
První krok: prevence
Antibiotika se v terénu nejčastěji předepisují na léčbu respiračních onemocnění, o něco méně na léčbu infekcí močového ústrojí. Nejsnazším způsobem, jak člověk může sám přispět k tomu, aby se antibiotik spotřebovávalo méně, je chránit se před infekcí dýchacích cest.
K tomu je potřeba dodržovat základní doporučení bontonu a zdravého chování: mýt si pečlivě a často ruce, vyhýbat se místům s větší koncentrací potenciálně nemocných lidí – především v sezoně viróz a angín –, nechodit sám mezi lidi, když začínáte kašlat, a dbát na zdravý životní styl a pestrou stravu s obsahem vitaminů (hlavně vitaminu C).
Před některými bakteriálními (a virovými) nákazami chrání i očkování – dobrovolně můžete sebe či členy rodiny nechat očkovat proti pneumokokům (nebo proti chřipce), povinně by pak měl být každý vakcinován proti černému kašli, tetanu, záškrtu nebo dětské obrně.
Článek vyšel v prosincovém vydání časopisu Zdraví.
