Anička, jinak spokojená a zdravá holčička, prozvracela celou noc a celé dopoledne a měla teplotu kolem 38 stupňů Celsia. Byl pátek, navíc státní svátek. Odpoledne jsme Aničku odvezli na pohotovost. Zvracela i tam.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Lékařka ji prohmatala bříško, na které si Anička stěžovala, že ji bolí. Doporučila nám bříško zastudit, aby se zklidnilo, podávat tmavý čaj a colu po lžičkách.
V sobotu bylo vše normální. V neděli ale začala být hodně spavá. Když jsme ji budili na jídlo a pití, zlobila se na nás. V pondělí jsme plánovali, že navštívíme dětského lékaře. Jenže nakonec bylo všechno jinak.
Ještě v neděli večer seděla Anička v posteli a vypila čaj. V noci jsem se kolem druhé vzbudila a sáhla na ni, jestli nemá teplotu. Byla celá rozpálená a vzdychala.
Měla horečku 39,1 stupňů Celsia a já s hrůzou zjistila, že vůbec neodpovídá a nereaguje. Začala jsem panikařit. Manžel byl naštěstí duchapřítomný, a když viděl, jak malá podivně vzdychá a ručičkou si tahá za vlásky, zavelel k odjezdu do nemocnice.
Anička ve čtyřech letech, kdy onemocněla pneumokokovou meningitiou.
Zánět mozkových blan
Tam Aničku důkladně prohlédla mladá lékařka. Když vyslovila, že má podezření na zánět mozkových blan, podlomila se nám kolena. V mrákotách jsme zaslechli, jak volá na dětské oddělení JIP, že tu má holčičku s podezřením na meningitidu.
Pak začal opravdový kolotoč. Ihned udělali lumbální punkci a výsledek zněl: hodně zkalený mozkomíšní mok.
Začal se nám hroutit svět. Kdo nezažil tu strašnou bezmocnost a příšerný strach o dítě, jestli to ustojí, nebo ne, nikdy nepochopí.
Šlo to ráz na ráz – vyšetření CT, EEG, ušní apod. Konečný verdikt byl: zánět středního ucha se sekundární pneumokokovou meningitidou. Záhadou nám bylo, že si Anička nikdy na ouško nestěžovala. Dozvěděli jsme se, že hnis, který tlačí v uchu na bubínek, způsobuje bolest. Jenže Aničce šel hnis přímo do hlavičky, proto ji ouško nebolelo.
Nejistota prvních dní
Ouško píchli a hnis začali odsávat stříkačkou. První dva dny si nikdo netroufal říct, co bude následovat. Lumbální punkci dělali Aničce ještě dvakrát a na JIP jsme strávili čtrnáct dnů.
Dnes všichni víme, že se stal zázrak. Anička se uzdravila a vypadá to, že i bez následků. Je to hlavně díky obětavým lékařům a sestřičkám dětské JIP i lékařům z ORL, EEG a neurologie nemocnice v Kladně. Ještě jednou moc děkujeme, že máme Aničku zdravou.
