Oční chirurg šlape oběma nohama na pedály od přístrojů a v rukou drží miniaturní nástroje. A to i při zcela běžných dioptrických korekcích rohovky a operacích šedého zákalu. Při tom kouká do mikroskopu, protože operuje na ploše několika milimetrů a ještě u toho bojuje o náš nejdůležitější smysl. O zrak. Takových operací zvládne vedoucí lékařka centra kataraktové a refrakční chirurgie z Očního centra Praha okolo dvou a půl tisíce za rok.
Mohu s nadsázkou vaši práci přirovnat ke hře na varhany, jenže bez not?
Každá operace má daný postup, který je něco jako osnova. Ale na nečekané události reagujeme „bez scénáře“, musíme umět vyřešit vzniklou situaci jiným postupem.
Jak takový „koncert v oku“ probíhá?
Díváme se do mikroskopu, který nám obraz pacientova oka zvětšuje. V obou rukách držíme nástroje a každá noha má svůj pedál. Jeden je obvykle od operačního mikroskopu a nohou si obraz podle potřeby zvětšujeme a regulujeme jeho světelnost a podobně. Sešlápnutím ovládáme celkem asi šest funkcí. Druhá noha obsluhuje pedál jiného přístroje, který nám pomáhá při operaci šedého zákalu odstranit zakalenou čočku: rozbíjí ji ultrazvukem, seká při operaci sítnice a zároveň odsává a přivádí do oka nitrooční tekutinu, aby oko nezkolabovalo. V rukou držíme nástroje, většinou hadičkami napojené na příslušné přístroje, a těmi pracujeme na dvou až šesti milimetrech plochy.
Při neléčeném zeleném zákalu nakonec pacient vidí jen tak, jako kdyby se zdravý člověk díval skrze tenkou trubičku.
