Amalgámové výplně doporučoval už na začátku 19. století Graham Bell. Tehdy ale byla moderní věda v plenkách, a tak nemohl slavný vědec vědět mnoho o potenciálních rizicích spojených s využíváním tohoto materiálu. Dnes už situace vypadá jinak, obyvatelům severských zemích již otrava amalgámem nehrozí. Lékaři totiž tento materiál vyhodnotili jako zdraví nebezpečný a v jednotlivých státech bylo jeho užívání zakázáno.
Složení amalgámu
Přesné složení amalgámu se liší podle výrobců a značek, i tak ale existují dva základní typy. První z nich, safargam, obsahuje min. 65 % stříbra, max. 29 % cínu, max. 6 % mědi, max. 2 % zinku, 3 % rtuti. Tyto složky vytvoří dohromady tzv. slitinový prášek, který tvoří 50% tohoto typu amalgámu. Druhou polovinu tvoří kapalná rtuť. Safargam se už v současné době příliš nepoužívá.
Od roku 1992 platí doporučení používání typu Non-Gamma-2-amalgám. Slitinový prášek se v tomto případě skládá z min. 40 % stříbra, max. 32 % cínu, max. 30 % mědi, max. 2 % zinku a max. 3 % rtuti. Tyto složky opět tvoří polovinu amalgámu, zbylých 50% utváří kapalná rtuť stejně jako v předešlém případě.
Většina složek je jedovatá
Nehledě na poměr, v jakém se složky nacházejí v jednotlivých typech amalgámu, nelze přehlédnout, že stříbro, cín, měď i rtuť jsou pro organismus potenciálně jedovaté. I tak je amalgám stále hlavním materiálem, který se v naší zemi využívá pro výplně.
Hlavním důvodem, proč je stále hojně využíván, je jeho relativní levnost, trvanlivost a přesvědčení, že jeho negativní účinky nejsou zcela průkazné. Jiný názor má ale autorka knihy Amalgám – časovaná bomba, Jutta Altmann-Brewe: "Tvrzení, že o škodlivosti amalgámu – a slitin paladia – neexistují žádné spolehlivé vědecké důkazy a studie sice dosud zastávají zubaři, zdravotní pojišťovny i politici, ale není pravdivé!"
Kyselá strava uvolňuje rtuť
Potenciální otrava způsobená amalgámem hrozí každému, v jehož ústech se nachází alespoň jedna plomba tohoto typu. "Působením horké a kyselé stravy, jakož i důkladným kousáním, se z amalgámových plomb oddělují mikroskopické částečky kovů. Už sebemenší odchylky od předepsaného poměru jednotlivých částí mohou způsobovat zvýšené nebezpečí vylučování rtuti do těla," říká Jutta Altmann-Brewe.
Onemocnění způsobené amalgámem se může projevovat řadou symptomů: bolest hlavy, deprese, onemocnění žaludku, nervozita, oslabený imunitní systém a další. Vzhledem k tomu, že všechny tyto příznaky nepatří mezi neobvyklé, může se stát, že lékař diagnostikuje vaše onemocnění chybně. Poté snadno dochází k tomu, že léčba nezabírá. Potíže se navíc objevují jen nárazově, pacient tak může být odmítnut s tím, že jeho obtíže jsou psychosomatického původu.
Prevence a léčba
Jakmile dojde k otravě způsobené amalgámovou výplní a její diagnóze, přistupuje se k několika krokům. V první řadě je nutné odstranit plomby, které onemocnění vyvolaly. U mnoha pacientů stačí k zlepšení jejich stavu už tento zákrok. V obtížnějších případech je třeba z těla vypudit zbytky jedů, které se v něm usadily. Poté přicházejí na řadu injekce Dimavalu a nebo léky DMPS.
Nejlepší ale je předejít všem těmto obtížím volbou méně rizikového typu zubní výplně. První možností je zvolit tzv. bílé plomby, které jsou hojně rozšířeny i u nás. Novinkou se má stát nový výplňový materiál aplikovaný za pomoci laseru. "Nový materiál na výplně, představený jako náhrada amalgámu na konferenci zubařů v americkém Chicagu, se aplikuje pomocí laseru. Tato technologie se má zavést i v Německu," konstatuje Jutta Altmann-Brewe.
Zastánci amalgámových výplní se ale na úplný přechod k novým technologiím nechystají, údajně stačí, když zubní lékař přejde na modernější způsoby práce s tímto materiálem. "Všeobecně se má za to, že práce moderním způsobem – t.j. používáním kapslovaných amalgámů, manipulace s amalgámem pomocí kelímku a pistole významně snižuje riziko intoxikace," říká Lenka Roubalíková ve své knize Amalgámová výplň.
