Češi patří podle studie společnosti GfK Praha mezi nadprůměrné konzumenty alkoholických nápojů v Evropě. Pouze jednadvacet procent Čechů abstinuje (evropský průměr abstinentů tvoří dvaatřicet procent).
Co se týká pití alkoholových nápojů, patří Česko mezi pětici zemí, kde je konzumace nejvyšší. Seznamte se s největšími mýty, které o závislosti na alkoholu kolují:
Mýtus: Většina alkoholiků po léčení stejně začne znovu pít
Je skutečně pravda, že podle některých zdrojů prodělá až devadesát procent léčících se alkoholiků alespoň jednu recidivu, ale to v žádném případě neznamená, že by se většina závislých na alkoholu nevyléčila.
Podle údajů Anonymních alkoholiků z roku 2007 začne přibližně třetina alkoholiků po léčení znovu pít do jednoho roku, další třetina vydrží abstinovat až pět let a třetina abstinuje déle než deset let (po uplynutí této doby už se recidiva nepředpokládá).
Odborníci se shodují na tom, že na úspěšnost léčby má vliv především stádium závislosti, v němž se alkoholik přijde léčit.
Podle výzkumu provedeného v Kalifornii existuje větší riziko alkoholové recidivy v případě, že jste vdaná starší žena se sklonem k depresím, která začala pít v časném věku. Němečtí lékaři oproti tomu zjistili, že riziko alkoholové recidivy po léčení má přímou souvislost s velikostí amygdaly (párová struktura ve spánkových lalocích, která představuje jakési emoční jádro mozku). Závěry obou výzkumů byly zveřejněny v American Journal of Psychiatry.
Mýtus: Alkoholik se musí přijít léčit sám, jinak nemá léčba smysl
Většina alkoholiků naopak do léčby nenastupují z vlastní iniciativy, ale velmi často jde o výsledek naléhání rodiny, přátel, nebo okolí. Podle britské studie z roku 2006 přivede naprostou většinu alkoholiků k léčení kumulace problémů, které jim pití způsobuje, a tlak okolí.
Osobní nespokojenost se sebou samým a současným stavem je pouze minoritní motivací. Konkrétní motivace má však na výsledek léčby pouze zanedbatelný efekt.
Mýtus: Alkoholici jsou většinou bezdomovci a další životní ztroskotanci
Představujete si alkoholika jako zarostlého bezdomovce s červeným nosem? Jenže alkoholiky se naopak stále častěji stávají mladí úspěšní lidé. Dokázal to například výzkum z roku 2007, který provedl National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism. Podle něj stále častěji propadají alkoholové závislosti například studenti vysokých škol.
Mladí lidé od dvaceti do čtyřiadvaceti let tvoří dvaatřicet procent všech alkoholiků. U jednadvaceti procent lidí je alkoholismus přidružen k duševní poruše, nejčastěji k poruše osobnosti. Devatenáct procent alkoholiků najdete mezi dobře zajištěnými, úspěšnými managery ve středním věku.
Dalších devatenáct procent jsou lidé kolem třiceti let, otcové a matky orientovaní výrazně pro rodinu a pouhých devět procent alkoholiků jsou lidé "na okraji společnosti", jako jsou bezdomovci, gambleři a podobně.
Mýtus: Sklony k alkoholismu se dědí
Populárním "alkoholickým" mýtem je přesvědčení, že sklony k alkoholismu jsou dědičně podmíněné a lze je ovlivnit je do malé míry. Je skutečně pravdou, že děti alkoholiků jsou vystaveny většímu riziku, že se budou s alkoholismem potýkat i ony.
Podle údajů American Academy of Child and Adolescent Psychiatry je tato pravděpodobnost dokonce čtyřikrát větší. Jenže podle odborníků je pravděpodobné, že spíš než geny je na vině vliv prostředí, ve kterém děti vyrůstají.
Dokázal to i výzkum z roku 2005, jehož závěry byly zveřejněny v magazínu Alcoholism: Clinical and Experimental Research. Podle něj určují sklony k alkoholismu u dětí a dospívajících spíše takové faktory, jako jsou osobnostní charakteristiky, psychopatologie rodiny, demografická data rodiny a problémové chování. Jinými slovy, například problematické rodinné vztahy mají na potenciální budoucí alkoholismus dítěte větší vliv než genetická zátěž.
Mýtus: Alkoholici jsou denně opilí
Utěšujete se tím, že pokud denně nevysedáváte v hospodě, nebo si každý večer doma neotevřete láhev vína, nemůže se vás alkoholismus týkat? To jste ale na omylu. Zdaleka ne všichni alkoholici pijí každý den. Člověk závislý na alkoholu může své "špičky" klidně proložit několika dny i týdny, kdy alkohol nepije téměř vůbec.
Po nich pak následuje několik dnů, kdy nárazové pití přestává zcela kontrolovat. Alkoholismus se nediagnostikuje podle toho, zda jste denně opilí, ale bere se v úvahu celá řada dalších faktorů, které závislost doprovází.
