Na skříňce v ambulanci Alexandry Jungové se tísní množství keramických andělíčků. Překvapivě ani jeden není stejný. „Jste náš anděl,“ řekla jí před lety žena, od níž dostala toho prvního, velkého růžového. Jako poděkování za to, jak hezky a empaticky se starala o její maminku. Inspirovala tak další vděčné pacienty. Andělíčků kvapem přibývalo, takže dnes už se na vyhrazené místo skoro nevejdou.
„Nemám to srdce je někam uklidit, dělají mi společnost. Moji pacienti museli investovat čas i peníze a já si toho vážím,“ usmívá se lékařka hematologicko-onkologického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni. Když vidí, že to pomůže, naordinuje nemocným navíc jednu unikátní léčebnou metodu. Vlastní příklad. V Kristových letech jí vlastně náhodou zjistili zhoubný nádor. Doma měla čtyřletou dceru a půlročního syna. Chtěli s manželem ještě třetí dítě, ale až chlapec povyroste, takže si šla nechat zavést nitroděložní tělísko. Gynekologovi se něco nezdálo a kolegyni poslal na magnetickou rezonanci. Vyšetření odhalilo čtyřcentimetrový nádor na děložním čípku.
Malá dcera se mě ptala: Maminko, proč chodíš do nemocnice, když je ti pak špatně a padají ti vlasy? A já už na další chemo jít nechtěla.
