Do Čech jste ze Švýcarska přinesl metodu fyzioterapie, která se nazývá Strukturální Integrace. Pochází od biochemičky Idy Rolf a vy její zásady učíte další studenty. V čem je jiná než klasická fyzioterapie?
Když řekneme tělo, máme na mysli většinou svaly, kosti a orgány. Ale nikdo
dlouho nebral v potaz fascie, tedy tkáň, která je obklopuje. V posledních letech se fascie začínají zkoumat medicínsky. Podle nejnovějších vědeckých studií jde o největší senzorický orgán v těle. Můžeme si to představit jako třídimenzionální pavoučí síť, která drží všechny části těla na jejich místě. Každá kost, každá buňka má svůj fasciální obal. Během života se kvůli různým zraněním, špatným pohybovým návykům či jednostranným zátěžím může stát, že se fasciální síť tak posune, že začne táhnout klouby či obratle do nevýhodné pozice. Cílem Strukturální Integrace je organizovat je tak, aby vše bylo zase přibližně na svém místě.
Jít do posilovny a dělat
bezmyšlenkovitě dvacetkrát stejný pohyb, je pro tělo spíš kontraproduktivní.
