Nejsem masový typ. Naopak, co mají všichni, nechci. A když mi o tom ostatní básní, tím hůř. V březnu postihl svět Boost boom. Všude billboardy, kuličky hopsající v televizní reklamě a Nedvěd běžící na páse za cvakotu zrcadlovek s onou revolucí na nohách. Co článek, to superlativy, v mé běžecké rodině se začaly boosty šířit jako mor, a to v řádu hodin. Tohle doma rozhodně nechci, zařekla jsem se. Tak jak to, že je doma mám? Čím to, že jsem za ně zaplatila nehoráznou sumu a ještě přihlouple poděkovala?
Když jsem zavítala na pravidelnou návštěvu za kluky do Triexpertu, chtěla jsem si boosty osahat a pobavit se o nich. První co mě napadlo, když jsem je vzala do ruky, bylo slovo "jiné". Boost pěna mi připomínala polystyren a svršek neopren z dob mých potápěčských pokusů. A barva - černá, bílá, žlutá - zase tučňáka. Ne, nebyly to nesympatie, spíš nedůvěra.
Přes robustnost pod patou se mi ale nezdály až tak těžké, což je při mé váze šestačtyřiceti kilogramů důležité měřítko. Chtěla jsem se v nich proto zkusit proběhnout na páse v prodejně. Kamarád mě varoval, že komu tyhle botky obul, ten si je i odnesl. Byla jsem si jistá, že já další v řadě nebudu.
Pak jsem si je obula.
Měla jsem pocit, že jsem vklouzla do bačkor. Svršek krásně obepnul každičký tvar mé nohy s neuvěřitelnou pohodlností. To se mi u adidasek, obecně užších, ještě nestalo. Vlastně se mi to nestalo u žádných běžeckých bot. Rozběhla jsem se po páse a fungovalo to, neprobíhalo žádné seznamování a oťukávání se, byly jsme kámošky hned. A šly jsme spolu domů.
Náležitě jsem je poté otestovala na běžeckém kempu na Štrbském Plese, poskytl totiž všechny druhy povrchů. Na ušlapaném sněhu celkem držely, trojitého rittbergera skočila kamarádka bez boostů, měkký povrch jim však vyloženě nesvědčí. Silnější měkká podrážka (drop 10 milimetrů) příliš nepodporuje stabilitu a kontakt s takovým terénem. Na lesní pěšině či v hlubokém sněhu se člověk nadře a nic z toho. Zato asfalt je to, kam boosty patří, a to nejlépe na velké objemy. Po týdnu dvou- až třífázového tréninku v zimě, sněhu a kopcích, jsem rozbolavělá v boostech dokázala odběhnout dalších relativně pohodlných 20 kilometrů s převýšením 230 metrů v tempu 5:18.
Vyloženě mě potěšil jejich svršek, který se výborně přizpůsobuje. Nestandardně rychle se do špice dostane voda, nijak zvlášť mi to ale nevadilo, rychle se i vytřepe. Podstatné je, že si boosty zachovávají stejné vlastnosti, zejména měkkost, i v patnácti stupních pod nulou. Jak je to s návratností energie, která má být vyšší než u ostatních běžeckých bot, si hodnotit netroufnu. Snad by to posoudil běžec, který běhá více přes paty.
Sečteno a podtrženo, jako skeptik k reklamou prosazovaným trendům říkám, že se povedly. Ty moje už mají nalétáno více než 400 kilometrů a vypadají stále jako nové.
