„Představ si, našla jsem našemu Petrovi v batohu elektronickou cigaretu a balíček náplní. Přitom jsme to doma řešili tolikrát,“ divila se známá tomu, že její teenager začal s kouřením, když ona sama kouřit přestala a snaží se k tomu motivovat i svého muže, který se s cigaretou nechává vidět na rodinných oslavách, firemních večírcích či v hospodě.
Často vtloukáme dětem do hlavy, aby zdravily, pustily v tramvaji starší lidi sednout, uklízely po sobě po jídle a nepily či nekouřily. Dobré mravy a návyky v nich budujeme racionálně domluvou, radami, případně zákazy či usměrněním. Ne všem ale dochází, že je celkem jedno, co dětem vtloukáme do hlav, protože ony se od nás učí především nápodobou.
Příklady z adiktologické praxe:
|
„Je to nejčastější způsob, jakým se rodiče snaží udělat něco pro to, aby jejich potomci byli v dospělosti slušní lidé a žili spokojeným životem. Mnohdy chtějí častým opakováním rad a vkladů další generaci zabránit chybám, které oni sami dělají a neumí je odstranit. Jaké je to pak překvapení, když dobře míněné slovní vklady rodičů se míjí účinkem? Přitom je to jednoduché. Jestliže rodiče sami nedodržují vklad, který po dítěti chtějí, jak pak dítě může jejich dobře míněnou životní radu do života přebrat,“ připomíná adiktoložka Monika Plocová z Branického sanatoria Moniky Plocové, že děti své rodiče přirozeně kopírují.
A není to jen o cigaretách nebo počtu čokolád, které týdně ztláskáme. Našim dětem předáváme i to, jak reagujeme na nenadálé situace, jak umíme zpracovat stres, jak zodpovědně se stavíme k našim úkolům, jak otevřeně a s jakou empatií komunikujeme, nebo nakolik pomáháme druhým.
„Od raného věku si děti všímají, zda rodiče to, co říkají, také dělají. V rámci spolužití si osvojují způsob, jakým s nimi rodiče jednají, jak řeší problémy. Osvojují si návyky rodičů, jejich způsob žití, způsob myšlení, jejich předsudky i životní postoje,“ dodává adiktoložka Monika Plocová.
„To, že děti kopírují své rodiče, je samovolný proces. Generace ovlivňují jedna druhou. Rodiče jsou pro své děti největší vzory ve smyslu pozitivním, ale i negativním. Určují dětem pravidla chování a úzce ovlivňují jejich vývoj,“ upozornila.
Proč je ale tento proces rychlejší a úspěšnější než všechny dobře míněné rady? Protože je přirozený a intuitivní a zároveň upevňuje pouto mezi dítětem a rodičem.
„Když děti vidí dospělé nebo jiné děti vykonávat určitou činnost, lépe pochopí, jak toto chování funguje. Následná imitace jim umožňuje získat praktickou zkušenost, která bývá efektivnější než pouhé teoretické vysvětlení. Děti jsou také přirozeně naladěné na sociální interakce a učení od ostatních. Pozorováním chování druhých a jeho napodobováním se učí, jak se chovat v různých situacích a jak řešit problémy,“ vysvětlila psycholožka online poradny Mojra Ingrid Molnárová.
Navíc děti přirozeně napodobují ty, se kterými se identifikují, kteří jsou jim vzorem.
Co můžeme udělat pro své dětiRadí adiktoložka Monika Plocová:
|
„Vidí-li, že jejich rodiče nebo učitelé vykonávají určité chování, motivuje je to dělat totéž, protože chtějí být jako oni. A na co se zapomíná: napodobování umožňuje dětem rychle získat dovednosti a znalosti bez složitého vysvětlování. To je obzvlášť užitečné u mladších dětí, které ještě nemají dostatečně rozvinuté jazykové schopnosti k pochopení složitých pokynů,“ dodala psycholožka.
I my jsme byli dětmi
Není to jen o našich potomcích, ale je to i o nás, kteří jsme kdysi dětmi byli. Co si tedy neseme ze svých životů a čeho se nedokážeme zbavit, přestože si naše špatné návyky či vzorce chování uvědomujeme a racionálně víme, že nám neprospívají?
„Jsou to typické vzorce chování. Jestliže v dětství rodič reaguje křikem, nepochopením a vztekem, je velmi pravděpodobné, že dítě tento vzorec chování přijme za své. Pokud jsou rodiče v dětství plní strachu, úzkostní z každého problému, bude se jejich dítě v dospělosti potýkat se stejným problémem. Když rodiče každý večer sedí a popíjejí víno, je předpoklad, že i jejich dítě si tento návyk do budoucnosti přenese. Nejčastější kopírované vzorce chování rodičů jsou: řešení problémů pomocí návykové látky vedoucí k závislosti na návykové látce, strach a úzkost, vztek, vlastní nedůvěra, závislost na rodičích finanční, materiální i psychická, lhaní a manipulace,“ shrnula adiktoložka.
Zatímco z nežádoucích zvyků a postojů pomohou psychologové a terapeuti, nežádoucí závislosti pomohou rozklíčovat a vyřešit adiktologové. Ve své praxi pak v rámci terapeutických sezení s klienty tyto vzorce kopírování rodičů společně s klienty odhalují a snaží se je přerušit.
Spouštěč, odměna, opakování
Jak vlastně takový návyk vzniká? Nestačí ho jen odkoukat, je to proces, který se skládá z opakovaného vykonávání určité činnosti do té doby, dokud se nestane automatickou součástí našeho chování.
„Každý návyk začíná podnětem, který vám připomene, že je čas vykonat danou činnost. Podnětem může být konkrétní čas, místo, emoce nebo jakákoli situace, která vás vybídne k zahájení návyku. Tuto činnost pak pravidelně opakujete, stává se z ní rituál. Pokud si chcete do svého života vnést návyk, je vhodné si na začátku stanovit malé a dosažitelné cíle, aby si tělo i mysl postupně zvykly na vykonávání této činnosti,“ radí psycholožka Ingrid Molnárová.
Pokud si chcete návyk upevnit, měla by následovat odměna, která posiluje vaši motivaci v návyku pokračovat. „Odměnou může být pocit uspokojení, uvolnění nebo vědomí, že jste o krok blíže k dosažení svého cíle. Klíčem je pak pravidelné opakování. Čím častěji činnost provádíte, tím více se stává automatickou. Někteří odborníci uvádějí, že k vytvoření nového návyku může být zapotřebí 21 až 66 dní pravidelného opakování,“ doplnila psycholožka.
Jaké návyky je dobré doma zavést?„Vědomá snaha o pozitivní změny v rodinném prostředí může mít nejen okamžitý, ale také dlouhodobý pozitivní vliv na děti. Děti, které vyrůstají v prostředí podporujícím empatii a pochopení, mají větší tendenci rozvíjet silné sociální dovednosti a lepší mezilidské vztahy v dospělosti,“ upozornila psycholožka Ingrid Molnárová. 
|
