Hlavní role ve filmu jí přinesla nejen ocenění, ale také skvělý návyk – už tři roky se otužuje. Do studené vody se pravidelně noří i její manžel, syn a občas i dcera.
„Když vyjdete z vody, dostaví se velká euforie. Zlé a nepřející jazyky tvrdí, že je to euforie z toho, že jsem přežila, ale opravdu je to překrásný pocit,“ pochvaluje si studenou vodu Zuzana Kronerová. Otužování je dobré nejen pro tělo, ale i pro duši.
„Vím o jedné šarmantní staré paní, která si tímto způsobem vyléčila duševní nemoc. Čtyřicet let díky tomu nebere prášky. A jiný pán v Bratislavě mi zase vyprávěl, jak se začal otužovat, když mu umřela manželka. Pomohlo mu to tehdy překonat smutek a pomáhá mu to pořád.“
Začátky s otužováním ale byly těžké. „Největší problém pro mě bylo vejít do vody. Musíte to udělat plynule, jako když jdete po schodech do metra, a to mi nešlo,“ vzpomíná Zuzana Kronerová. Začala trénovat v moři na konci srpna v Chorvatsku a vypadalo to tak, že všichni kolem ní už byli ponoření, zatímco ona stála a křičela, že je voda studená.
„Manžel, reklamní textař, pro mě jako pomůcku v rámci autosugesce vymyslel slogan: ‚Užij si svůj chlad‘, ale to není zrovna to, co by mi pomohlo, tak jsem si při vstupu do vody říkala: ‚Ta voda je odporně teplá!‘ Nakonec jsem po týdnu to plynulé ponoření zvládla,“ směje se dnes.
Zuzana Kronerová
|
Co jí otužování dalo? „Euforii a dobrý pocit z toho, že jsem něco dokázala. A pak se z toho stal skvělý návyk a dnes už si svůj život bez otužování neumím představit.“
Film Bába z ledu popisuje život ženy, která se nechává manipulovat dospělými syny a jejich rodinami. V kinech byl už loni, Zuzanu Kronerovou ale dodnes lidé zastavují a říkají jí, že je povzbudil do života.
„Ten příběh jim pomohl v tom, že už se nebojí mít svůj vlastní život, rozhodovat sami o sobě a nenechají se do něčeho vmanipulovat. V tu chvíli si říkám, že mělo smysl ho natočit,“ míní Zuzana Kronerová a dodává, že podobně jako filmová hrdinka žije řada žen.
„Režisér Bohdan Sláma napsal, že se dnes běžně mluví o týrání žen, malých dětí, ale málo o týrání starých lidí rodinou. Bohužel na Slovensku i v Česku je hodně takových žen, které se obětují dětem a později vnoučatům. Asi je to nějaký národní zvyk, jako kdyby starší lidé neměli nárok na svůj život. A i proto je dobře, že ten film vznikl. Z reakcí diváků vím, že jim příběh otevřel oči. Naplnil je pozitivní energií, osvobodili se a už se nebojí žít naplno.“
20. prosince 2016 |