Byla krásná a talentovaná. Ale také přecitlivělá a často nešťastná. Mladší sestra slavné herečky Lídy Baarové Zorka Janů od dětství snila o divadelní a filmové dráze. Předpoklady k tomu měla a také si svou touhu plnit začala, ovšem když se rodina i ona sama dostaly do soukolí poválečného vyšetřování nakonec neprokázané kolaborace sestry Lídy s okupanty, její křehká duše tlak nevydržela. Před 75 lety, koncem března 1946, spáchala ve 24 letech sebevraždu.
Tragédie Baarové spočívá v tom, že nedospěla k pokoře, říká Třeštíková |
Zorka Janů, vlastním jménem Zora Babková, se narodila 9. července 1921 ve Štěchovicích. Vystudovala gymnázium a Pražskou konzervatoř, přičemž sledovala, jak se z její o sedm let starší sestry Lídy postupně stává filmová hvězda první kategorie. „Zorka byla o něco vyšší než Lída a řekl bych, že měla ještě o něco krásnější nohy než Lída. I ona byla neobyčejně krásná. Ale dost nešťastná. Měla velmi citlivou, až přecitlivělou povahu, což jí hodně komplikovalo život, nejenom herecký, ale hlavně osobní. I proto, jak si myslím, tak tragicky skončila,“ vzpomínal v knize Stanislava Motla Mraky nad Barrandovem herec Svatopluk Beneš. Ne náhodou sám říkal, že Zorka byla jeho studentskou láskou.
Ve filmu Zorka Janů debutovala už coby dvanáctiletá dívenka v komedii Madla z cihelny, kde hlavní roli ztvárnila její sestra Lída. V letech 1937 až 1941 přidala další víc než desítku snímků, včetně slavných filmů jako Pacientka dr. Hegla, Cech panen kutnohorských či Minulost Jany Kosinové. Působila také na divadelních prknech. Měla zkrátka našlápnuto k úspěšné kariéře. Vnitřně se ale trápila. Byla nespokojena sama se sebou, držela drastické diety. Kvůli depresím byla i hospitalizovaná v sanatoriu. Její křehké psychice nepomohl ani vztah se ženatým spisovatelem Františkem Kožíkem. Ten později vzpomínal: „Zorka si mi stěžovala na trvalé bolesti hlavy, na otoky obličeje, na nedůvěru, zda dost umí.“
Chtěla být stejně úspěšná jako sestra Lída, ale nebyla ani zdaleka tak průbojná. „Jsem tak divně nemocná. Miluji nade všechno klid a vyrovnanost, jenže nedokážu žít bez toho vzrušeného zákulisí, i když mě to stravuje. Ale má-li mě něco zahubit, ať je to divadlo,“ svěřovala se Zorka svému deníku, z něhož citoval Adam Georgiev v knize Deník sestry Lídy Baarové.
„Nepatříš mezi české herce!“
Ačkoliv toužila dál budovat kariéru, s nacisty se zaplést nikdy nehodlala, naopak je přímo nenáviděla. Od snímku Z českých mlýnů z roku 1941 se do konce války pak na plátně objevila už jen jednou, a to ve filmu Kluci na řece (1944). Sestře Lídě velmi zazlívala její předválečný vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, nejednou se kvůli tomu s ní pohádala. Když pak po válce začalo věznění a vyšetřování Lídy Baarové (stejně jako dalších hereckých hvězd jako Nataši Gollové či Adiny Mandlové) kvůli nakonec neprokázané kolaboraci, svět se začal Zorce Janů definitivně hroutit.
Matka zemřela po infarktu, který ji postihl během výslechu; a sama dostala zákaz hrát v divadle. Podle zprostředkovaných svědectví měl Zorce zabránit ke vstupu do Komorního divadla herec Václav Vydra mladší údajně se slovy, že „sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří“. Zorka se rozplakala a odešla domů. „Bez divadla nechci žít,“ svěřila svému nedávno ovdovělému otci. Od té doby už byla jakoby duchem nepřítomná, přestala se zajímat o svět kolem sebe. Dvacátého čtvrtého března 1946 (některé prameny uvádí datum 27. března, který je uveden na parte i v některém dobovém tisku) vyskočila z patra rodinné vily, kde i s otcem žila. Po dopadu na schody ještě chvíli žila, ale zemřela po převozu do nemocnice.
Těžko odhadovat, jak by se život Zorky Janů vyvíjel, kdyby ji soukolí honu na kolaboranty, ať už na ty skutečné, nebo jen domnělé, nevzalo možnost hrát. Nepochybně však šlo o poslední kamínek do tragické mozaiky jejího života. „Co na tom, že se nikdy za okupace ani v nejmenším neprovinila? Co na tom, že měla spíše blízko k levicovým umělcům, stačilo jen to, že byla sestrou Lídy Baarové. Později jsem si uvědomil, že tenkrát Zorce vzali úplně všechno, co měla, jako by jí doslova vyrvali duši z těla…“ zamyslel se v knize Mraky nad Barrandovem Svatopluk Beneš.
Lída Baarová Adina Mandlová Nataša Gollová |
