Povězte mi, jak vypadají zlaté špunty do uší, šperky inspirované covidem nebo vytvořené z víček od hliníkových plechovek?
Všechny šperky, které jste jmenovala, vytvořili žáci v rámci svých závěrečných nebo klauzurních prací. Často mě překvapují hloubkou svých nápadů. V autorské tvorbě se neinspirují pouze tím, co vidí kolem sebe, ale i tím, co si myslí nebo jak co vnímají.
Práce, kterou jste jmenovala jako první, nesla název Omezenost lidské mysli. Studentka prostřednictvím šperkařského zpracování špuntů do uší, které symbolicky potlačují okolní hluk a nevyžádané názory, poukázala na lidskou potřebu vnitřního klidu a svobody myšlení. Reflektovala osobní zkušenosti s rušivými vlivy veřejného prostoru a zdůraznila důležitost nalezení vlastního hlasu v moderní společnosti. Vytvořila nahrávku prostředí, ve kterém se běžně pohybuje, a tvar výsledné zvukové vlny pak přetvořila do stříbrné náušnice. Samotný špunt byl gumový a měl ozdobný prvek z ebenového dřeva. Kromě toho vymodelovala a na 3D tiskárně nechala vytisknout i krabičku. Práce tedy zahrnovala několik komponentů a ukázala rozmanitost použitých materiálů i technik.
Šperky inspirované covidem byly zase velmi symbolické. Šlo o brože vytvořené z runové abecedy, tedy o pohyblivé spony, které měly společné to, že je nositel mohl poskládat do runy ISA, znamenající stagnaci. A z víček od plechovek vznikl náhrdelník přes celý hrudník a ramena. Studentka se inspirovala paleolitickými šperky, které lidé vytvářeli z toho, co posbírali v přírodě. Ona během procházky v přírodě bohužel posbírala velké množství víček od plechovek. Téma ekologie a upcyklace mezi studenty často rezonuje.
Pracujeme na leštících kotoučích, na které nanášíme pasty. Ty se při rotačním pohybu uvolňují v jemných částečkách a pak ulpívají na rukou i na obličeji.
