K novému životnímu stylu přivedla Beu náhoda. S manželem žila v americké Kalifornii v nepříliš přístupném místě, odkud bylo nutné všude jezdit autem. Rodina se dvěma dětmi toužila po tom, aby mohla za zábavou nebo kamarády vyrážet i pěšky, a našla si proto menší byt ve městě. A protože byl byt opravdu poměrně malý, většinu svých věcí si uložila do skladu a vzala si s sebou jen to nejnutnější. „Po roce jsme zjistili, že 80 % uskladněných věcí nám vůbec nechybí, že je zkrátka nepotřebujeme,“ popsala Bea Johnsonová své začátky jako „guru minimalistické domácnosti“ na pražské konferenci Bezobalu.
Minimalistický životní styl se jí i její rodině zalíbil - bez spousty věcí si najednou všichni připadali svobodnější. Podle Bey navíc s ubývajícími věcmi přibýval v jejím životě čas i peníze na zábavu, kamarády i vzdělávání. A právě otázka odpadu ji i jejího manžela zaujala natolik, že se jí rozhodli věnovat podrobněji. Začali se zabývat množstvím odpadu, jaký vyprodukují, a uvědomili si, že je takové chování z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Nakonec je oslovil koncept tzv. zero waste, neboli nulového odpadu, protože se jim zdálo nejúčinnější řešit problém odpadků opravdu důkladně. Jenže jak podobný model zavést v domácnosti?
Pravidlo pěti R
„Vyzkoušela jsem toho opravdu hodně, spoustu divných věcí. Ale nakonec jsem našla řešení, které je jednoduché a funguje,“ prozradila českým posluchačům. Principy chodu své domácnosti shrnula do tzv. 5 R: refuse (odmítejte), reduce (redukujte), reuse (opakovaně používejte), recycle (recyklujte) a rot (nechte shnít), které by se měly praktikovat přesně v tomto pořadí. Odmítá tedy zbytečné nákupy i obaly (zejména ty plastové vyrobené z ropy), v její domácnosti nenajdete papírové ubrousky, kapesníky nebo tašky, ale jen jejich látkové varianty. Pokud jí i tak zbyde nějaký odpad (zejména papírový), tak ho důkladně zrecykluje a zkompostuje.
Bee na druhou stranu z časových důvodů nevyhovuje například pečení vlastního chleba či výroba domácího mandlového mléka. Začala raději nakupovat jídlo bez obalů - do obchodu si přináší své vlastní kontejnery (většinou sklenice nebo látkové pytlíky), do kterých si nechává potraviny rovnou nandávat.
„Zpočátku jsem se snažila hledat nebo nahradit potraviny, na kterém jsem byla zvyklá, třeba sušenky Oreo. Pak mi ale došlo, že to takhle nebude fungovat a nechala jsem se prostě unášet lokální nabídkou věcí, které lze bez obalu koupit,“ popisuje. Sušenky od místního pekaře její rodině nakonec zachutnaly víc než ty masově vyráběné.
7 triček stačí
Život bez odpadu
 zdroj: zerowastehome.com |
Přestala nakupovat i přípravky na úklid, které zabraly celou jednu skříňku, namísto nich si vystačí se zažívací sodou, octem a citronovou šťávou. Kosmetiku si sama vyrábí ze surovin jako kokosový olej nebo kakaový prášek, přírodní mýdlo a přípravek do myčky kupuje ve velkých baleních nebo rovnou do vlastní nádoby.
Bea Johnsonová významně zúžila i rodinný šatník, který celý pochází z druhé ruky. „Pokud synové chtěli tričko určité značky, hledala jsem v sekáči tak dlouho, dokud jsem tu značku nenašla. Nechtěla jsem, aby mi jednou vyčítali, že jsem jim v dětství nebo pubertě něco odpírala, že byli o něco ochuzeni,“ vysvětluje Bea, jak se její synové smířili s tím, že vlastní jenom 7 triček.
Synové prý životním stylem rodiny netrpí. „Oni o tom nikde moc nevykládají, protože jim to přijde přirozené. Takže o našem životním stylu ví jenom jejich nejbližší kamarádí, ostatní si ničeho nevšimli,“ dodává. Několikrát se o odpadu bavila i s jejich učiteli - např. když je žádala, aby obrázky jejích synů učitelka nelaminovala, protože tak ze snadno recyklovatelného papíru vzniká nezpracovatelný plastový odpad. Podstatně také redukuje seznam věcí, které si musí děti pořídit na začátku školního roku, a pořizuje jen ty nejnutnější, ideálně v papírové variantě namísto plastové.
Jedna sklenice namísto tuny
Výsledkem je, že Johnsonovi za rok 2015 vyprodukovali jednu malou sklenici odpadu, který nedokázali znovu využít, recyklovat ani kompostovat. Ve sklenici jsou například cedulky z oblečení, samolepky z ovoce a zeleniny, obal na telefon apod. Pro porovnání: průměrná česká čtyřčlenná rodina po sobě zanechala ve stejném roce 1,2 tuny odpadu.
Bea Johnsonová ale přiznává, že vždycky nejde nekupovat nové věci - například rozbitý počítač musela nahradit novým, protože oprava byla podle technika marná. „Vždy se ale snažím vybrat alespoň tu nejlepší možnou variantu,“ popisuje sympatická Francouzka.
Podle Bey má životní styl její rodiny vliv i na zdraví - ať již to je díky lepší životosprávě z jídla bez zbytečných konzervantů, většímu důrazu na domácí stravu, nebo používané přírodní kosmetice vlastní výroby. Její domácnost navíc působí vždycky uklizeně, protože si ji neustále nezanáší nánosy nepotřebných věcí. O svých zkušenostech píše na svém blogu a její kniha Zero Waste Home byla přeložena do 11 jazyků.
„Není to jenom americké sci-fi, takto se můžeme chovat všude. Samozřejmě že tento životní styl nepřijde ze dne na den, je to cesta, na kterou se vydáváme. Existuje i spousta Čechů, kteří se po ní rozhodli kráčet, každý na to jde trochu jinak,“ dodává Petr Hanzel z organizace Bezobalu, institutu pro podporu šetrné distribuce a uvědomělé spotřeby.
