Dárky a pozornosti ženě, které se muž dvoří, se zdají být samozřejmostí, ale tak to není. Je mezi námi mnoho takových, které se pozornosti mužů netěší vůbec.
Jedni berou, jiní dávají
Jednou z nich je rozvedená Jana (39). Vdávala se brzy po maturitě z prozaických důvodů. Byla totiž těhotná. S přítelem a otcem svého dítěte sice pár měsíců chodila, ale nic romantického s ním neprožila.
Láska 2018 podle hvězd |
„Kytku jsem od něj dostala jen jednou, k narozeninám,“ říká s hořkostí v hlase. „Ale to bylo hned na začátku, potom už do mě neinvestoval ani těch pár korun.“ Rozvedli se za dva roky, když si našel jinou. Od té doby si Jana prošla několika kratšími vztahy. Ani v jednom z nich se ale necítila být jako žena natolik žádoucí, aby jí muži skládali poklony a zahrnovali ji pozornostmi. Aspoň tu a tam. Navazuje snad jen vztahy s takovými, kteří jen berou? Existují vůbec takoví muži?
Dle psychologa Adama Granta, autora knihy „Geben und Nehmen“ (Dávání a braní, pozn.red.), ano. Někteří jsou zvyklí dávat, zatímco jiní očekávají, že budou jen dostávat. Dobré je být někde uprostřed. Tuto optimální variantu Grant nazývá Matcher. Jde o označení osob hledajících harmonii a vzájemný užitek. Vyskytuje se zde ovšem i kategorie zvaná Falsche Geber (Falešní dávající).
„Tito lidé se skrývají za maskami a jsou zrádní. Působí úžasně velkoryse, ale jejich strategie je založena na žádostivosti a egoismu. Udělají ti laskavost a pak požadují kus tvého srdce, jako Shylock, klasický charakter z Kupce benátského.“
Popelky versus princezničky?
Přestože Jana tuhle publikaci pravděpodobně nečetla, i ona se cítí být zaškatulkována ve skupině těch, které víc dávají než dostávají zpátky. Ještě že má přátele! Taky letos, stejně jako v minulých letech, s nimi v zimě vyrazila na lyže. Tentokrát bez partnera Petra, který musel zůstat v práci. A co čert nechtěl, i zde ji dostihla konfrontace s jejím problémem. Kamarádka Iva (36), totiž slavila narozeniny a rozhodla se veřejně pochlubit krásným náhrdelníkem, dárkem od manžela.
Spokojeným párům nechybí intimita, láska a společná zábava |
„Ty se máš,“ vyhrkla Jana s těžko skrývanou závistí. „Taky bych někdy chtěla dostat tak hmatatelný důkaz lásky.“ „Že by Petr byl až takovej skrblík? Nebo na něj nejsi hodná?“ Pokusil se o vtip Tomáš, načež se rozjela šťavnatá diskuze.
Atraktivní Iva přednesla svou teorii, podle níž je nepsanou povinností muže ženu hýčkat. Ona by osobně jiného nesnesla. A že lakomců po světě běhá víc než dost, o tom ví z vyprávění kolegyň a kamarádek své. Jen ji vždycky znovu udiví, kolik ty holky ztratí času, než se rozhodnou s týpkem „od Berouna“ (což znamená, že jen bere) skoncovat.
To nadzdvihlo Táňu (44). „Jak můžeš být tak povrchní? Dávat by si přece měli oba partneři! A neříkej mi, že kdyby ty tvoje kámošky chlapy občas nepřekvapily nějakou maličkostí, že by se jim nerevanšovali?!“ bránil muže Jan (45).
„Haha, tak tohle možná funguje v levných filmech, ale realita vypadá trochu jinak. Znám holky, co by se rozdaly, kromě toho mají vždycky uklizeno, navařeno, napečeno, přesto, nebo právě proto, jsou na tom jako tady Jana. Já osobně souhlasím s Ivou,“ prohlásila bojovně Katka (36). „Ženská musí být tak trochu mrcha a vydobýt si svoje.“
„No vida, co z tebe leze, to bych do tebe neřekl,“ opáčil Béďa (43), intelektuál na volné noze. „Jestli nás, pány tvorstva, jak jsme nazýváni, něco principiálně štve, pak to, když cítíme povinnost obdarovávat nějakou zhýčkanou princezničku. Jakou radost můžeš mít z vybírání dárku, když ti někdo vsugeruje, co a hlavně v jaké cenové relaci by to mělo být?“
„Že se na to nevykašlete, takhle si dělat ze života peklo,“ vmísila se do debaty rázná Sandra (49). „S přehnanými očekáváními jsem už dávno skoncovala. Je to cesta do pekel nebo aspoň k permanentnímu rozladění. Hýčkám se sama a jsem ráda, když moje drahá polovička vynese koš, cestou z práce občas nakoupí, zapne pračku nebo myčku, prostě zapojuje se do provozu, údržby a nosí domů výplatu.“
„No, milé dámy, ono je to docela jednoduchý,“ prohlásil Michal (40). „Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, ne? Když mi holka děla pomyšlení v posteli, krásně se na mě směje a čtu jí z očí, jak je se mnou šťastná, jasně, že si ji budu rozmazlovat. Ale proč bych měl nějakou frajli namyšlenou, co si mě pořídila kvůli image nebo nedej bože dokonce jako sponzora, ještě utvrzovat v názoru, že je pupek světa? Ale na takovýhle mám super jemnej nos, takže bych si někoho takovýho na krk rozhodně nepověsil.“
Zdeněk (31) horlivě přikyvoval. „Když koupím holce dárek, klidně nějakou drobnost, a vidím, že z toho má velikou radost, tak jí rád příště koupím dárek znovu, protože se těším zase na tu její radost. Pokud ovšem můj dárek přijme vlažně, nebo dokonce dá najevo, že se jí moc nelíbí, tak se samozřejmě motivace pro další dárek nedostaví“.
Na chvíli zavládlo ticho, ozvučené jen v krbu praskajícím dřevem. Debatu uzavřela Zuzana (48). „Nejsem žádná popelka ani princeznička, se sebevědomím problém nemám. Přesto jsem i já nějaký čas žila s mužem, který se ke mně choval skrblicky. Třeba si vždycky nechal všechno zaplatit do posledního halíře a žádné dárečky mi nekupoval. Asi jsem ho milovala víc než on mě, což jsem si ale dlouho nechtěla přiznat. Teď už mám naštěstí jiného a užívám si to. Jano, hledej dál. Přitáhneme si takového partnera, jakého si zasloužíme. Tak to musíš vidět a něco na sobě změnit...“
Koučka: Naši muži jsou našimi zrcadly
Stejně to vidí odbornice Lenka Černá, vztahová koučka: „Naši muži jsou jen našimi zrcadly, což znamená, že nám ukazují naše vnitřní slabosti a zranění, která nemáme zpracovaná a někde v sobě je dusíme, nechceme si je přiznat. Když si já nevážím sebe a neumím se obdarovat, málokdy si přitáhnu muže, pro kterého budu bohyní a bude kolem mě poletovat, zahrnovat mě dary. Musíme tedy začít u sebe a náš vztah k sobě se poté krásně odrazí i ve vztahu samotném.“
Ale vždyť přece nemusí jít jen o dary materiálního charakteru, napadne vás možná a máte pravdu.
Psycholog Adam Grant ve své knize píše: „Po čem touží srdce, je trvalý respekt, uznání a vzájemnost. Nic z toho není fyzicky hmatatelné, ale tyto věci disponují subtilní silou, dotknout se naší duše a dávají pocit, že jsme milováni. Proto často cítíme prázdnotu a bezmoc, když nám chybí.“
V zásadě tedy jde o to, dopřát partnerovi - v našem případě partnerce - hřejivý a povznášející pocit, že je milována. Co jsou platné brilianty či výlety do drahých destinací, jestliže právě tohle chybí? Vládne-li doma mrazivá atmosféra nebo podezření, že si movitý muž svou partnerku „uplácí“ za nějaké tajné prohřešky? I takové případy se stávají.
Klára (55) byla se svým manželem už několikrát v Dubaji a dalších arabských zemích. Vyráželi tam hlavně z toho důvodu, že jí chtěl koupit šperky, které ve své kolekci ještě nemá. Momentálně se může pyšnit tolika brilianty, že by si za ně - jak se vyjádřila - klidně mohla koupit Ferrari. Jenže to má háček. Manžel sice hbitě vytahuje kreditní kartu, svůj mobil ale pečlivě střeží a každou chvíli z něj s tajuplným výrazem ve tváři odesílá nějakou zprávu. Co by Klára dala za to, kdyby jí koupil třeba jen tulipán u stánku, ale podíval se na ni výrazem plným oddané lásky!
Na druhé straně každý svého štěstí strůjcem. Kdyby Kláře skutečně tak moc záleželo na teple vzájemnosti, situaci by už byla dávno řešila. Každopádně její příběh dává za pravdu starému lidovému rčení, že není všechno zlato, co se třpytí. Aspoň tedy nazíráno z toho úhlu, kdy je nejvyšší prioritou opětovaný cit, harmonie a soulad.
Co dárek znamená
„Dárkem vyjadřujeme současně i nemateriální hodnoty jako sympatie, prestiž nebo dokonce moc. Ne všechny dárky znamenají přátelství. Moc malý dárek je stejně nevhodný jako moc velký, protože jej v takovém případě obdarovaný může těžko opětovat. Nikdo asi nebude reagovat na noblesní designový šátek ošklivou krabičkou pralinek, zakoupenou ve výprodeji, nebo naopak,“ uvádí německý časopis Die Welt (Svět).
„Je důležité si uvědomit, jakým způsobem funguje mužské přemýšlení a co muže motivuje k tomu, aby ženě nadbíhali. Pokud žena obecně na muže ve vztahu tlačí a vysílá mu (často i nevědomky) signály, že by něco měl udělat a že v něčem chybuje, muž na to vždy zareaguje uzavřením se a zablokováním,“ uvádí koučka a dodává, že muž nenávidí, když mu žena něco vyčítá a označuje ho za nedostatečného. Pak reaguje tím, že se uzavře.
Když se ale žena sama ráda obdaruje, na svého muže netlačí a nechce po něm násilně projevy lásky a pozornosti, spíše od svého milého něco dostane.
Muž je podle ní také od přirozenosti lovcem, který potřebuje svoji kořist získávat a mít pocit, že vše nemá jisté. „Když má svoji kořist doma jistou a ona pro něj není žádnou výzvou, proč by měl chodit s dárky domů? Možná jen v momentě, kdy něco hodně zlého provede, to již známe,“ myslí si koučka.
Nepotřebujeme dary
Existují však výjimky. Dáša (50) je již dlouhá léta v invalidním důchodu kvůli psychickým potížím. Její manžel Daniel (54) je hotový skvost mezi muži. Přestože její choť zastává vysoké postavení a je pohledný, každý den pravidelně mezi pátou a šestou přijíždí ve svém luxusním voze domů. Než auto zaparkuje, vyběhne do schodů jejich vily s objemným nákupem a často i malou pozorností pro svou milovanou manželku. Bývají to například květiny, bonboniéra, čokoláda, občas i elektronika nebo maličkost ze světa módy.
Odměnou za to je mu její šťastný úsměv, stále ještě jakoby holčičí spontánnost a živelnost. To, zdá se, vyváží její občasnou náladovost nebo hašteřivost. Daniel, typ ochránce a pečovatele, se přes tyto rozmary hravě přenese. Kdo by se domníval, že jde o kýčovitý příběh z americké telenovely, byl by na omylu. Je to skutečný příběh z Prahy.
U Dáši se zřejmě snoubí štěstí ve výběru partnera s intuitivní znalostí, jak s ním jednat.
Myje se, je na něj spoleh. Normální chlap je výhra |
Ne každé ženě je to vlastní, ne každá si umí vybrat stabilního a osobnostně zdravého muže. Pokud tyto dva faktory nesedí, vznikají problémy. Ale i v těchto případech to koučka Lenka Černá vidí tak, že si za ně může žena sama.
„Může mít vedle sebe muže, který má nějaké trauma z dětství, ale když na sobě žena pracuje, často toto trauma (právě díky práci na sobě) u muže rozpouští... Nebo se s mužem naučí komunikovat jinak a on to dříve či později pochopí. Žel tu změnu ve vztahu iniciují převážně vždy ženy.“
Je to tedy na nás, ženách. Pokud to s našimi polovičkami budeme umět a při výběru partnera nám bude asistovat službu konající anděl, nemusí být naše domovy zasypávány rudými růžemi z helikoptéry a přesto se můžeme cítit milovány.
