Žena, co rozumí Romům: Jděte s nimi do hospody a pochopíte

Společnost odsoudí ty, kdo překročí zákon, ale pokud opravdu sami chtějí, nemusí být vyvrheli navždy. Občanské sdružení v čele s Dagmar Doubravovou se jim snaží pomoct. Nejnovější projekt má název Posílení rodiny.

Jak se díváte na aktivity ministra Kocába?
Podporuji ho. Oceňuji, že prosazuje jasné principy a dívá se na problémy Romů komplexně.

A co si myslíte o názorech jeho oponentky primátorky Řápkové?
V Chomutově zatím nepracujeme, takže tu situaci přesně neznám. Z médií je patrné, že strategií města vůči takzvaným "nepřizpůsobivým" je represe. Bohužel velmi málo slyšíme o preventivních programech v tomto městě, na kterých by se podíleli místní samospráva, státní správa a samotní Romové. Moje zkušenost je taková, že trvalého zlepšení lze dosáhnout pouze kombinací trestů a podpůrných programů pro ty, kteří sami projevují snahu svou situaci změnit.

Jsou Romové zklamaní, setkávají se s nepřátelstvím?
Zkuste s deseti Romy zajít na oběd do hospody. Zkuste to zažít.

Co se stane?
Hospoda zmlkne, cítíte ty pohledy, kterým rozumíte tak, že nejste vítaná. To, co jsem s nimi já, "bílá" a blondýna cítila v tom okamžiku, to oni zažívají každou minutu. Dívají se tak na jejich děti, které patří ve škole mezi premianty. Dcera jednoho našeho mentora, které je 10 let, nechce vůbec chodit nakupovat, protože opakovaně zažila, že ji kontrolovali, zda něco neukradla.

Dagmar Doubravová

* Narodila se před dvaačtyřiceti lety.

* Vlastní rodinu nemá. "Ale neplánovala jsem to," říká.

* Je předsedkyní Sdružení pro probaci a mediaci v justici a garantem několika projektů zaměřených zejména na prevenci kriminality a řešení následků trestných činů. Je také lektorkou komunikace a supervizorkou.

* Vystudovala gymnázium v Sedlčanech, Sociálně – právní vyšší odbornou školu v Praze.

* Pracovala tři roky v Poradně pro alkohol a toxikomanii v Praze 10.

* Po roce 1990 vystudovala sociální práci na FF UK, kde se poprvé setkala s formou sociální práce v trestní justici v rámci studijního pobytu v Německu.

* V roce 2000 sdružení obdrželo v Londýně cenu International Community Justice Awards z rukou Její královské Výsosti princezny Anny.

* Letos v červnu na Justičním fóru v Bruselu převzala zvláštní ocenění v prestižní soutěži inovativních projektů v oblasti trestní justice Křišťálové váhy spravedlnosti právě za projekt romského mentora. "Byl to krásný dárek k 15. výročí činnosti našeho sdružení," říká.

O čem je projekt Posílení rodiny?
Projekt pomáhá řešit dlouhodobé problémy romských rodin ve vybraných jihočeských městech. Ty rodiny žijí často v nevhodných podmínkách a na hranici bídy. A to nikoliv proto, že by byl náš systém sociálních dávek nedostatečný, ale proto, že jsou na nich závislí dlouhodobě, což je pro ně zkázonosná strategie. Doléhají na ně dluhy z minulosti, neumí hospodařit. Další půjčky jejich situaci jenom zhoršují. Využíváme takzvané romské mentory: zprostředkovatele mezi klienty a institucemi. Solupracujeme s padesáti romskými mentory v pěti krajích České republiky.

Co vše má na práci romský mentor?
Dělá to, o co ho rodina požádá, případně má zadání od instituce, která ho do rodiny poslala. Je to námi vyškolený laik, kterého s klienty spojuje jazyková a kulturní blízkost. Nabízí svojí vlastní životní zkušenost, jak si s podobnými problémy poradil v minulosti on sám, a dává jim naději, že to jde. Společně řeší například docházku dětí do školy, vyhýbání se trestu v podobě obecně prospěšných prací apod. Vede je k tomu, aby problémy řešily a nečekali, že to nějak dopadne. Rodina má jeho důvěru a obrací se na něj i s dalšími problémy, jako je nevhodné bydlení, zdravotní problémy, dluhy...

Je pro Romy systém podpor a půjček rizikový?
Na to nemám jasnou odpověď, je to spíš o jejich možnostech, příležitostech, vzdělání. Proč tahle rodina funguje a jiná ne? Například: šest dětí žije s rodiči v jednom pokoji. Dostali se jako neplatiči do ubytovny, kde nemají do bytu zavedenou vodu. Cílem města je, ať se snaží a jdou jinam. Jenže strategií rodičů je přežít. Říkají: "Nemá to cenu, jiní mají školy a stejně neseženou práci." I tak se snažíme posilovat rodiče, aby své děti rozvíjeli, koupíme pastelky, knížky apod. Mluvíme s nimi o hodnotě vzdělání pro další život dětí.

Když je romský mentor laik, stačí na všechny problémy?
Mentor rodinu připraví na návštěvu terénního rodinného pracovníka. Ten pak posiluje to, co již v rodině funguje, a dává drobné návody tam, kde vidí možnosti zlepšení. Učí rodiče, jak se se svými dětmi mohou připravovat do školy a dává drobné rady tam, kde jim selhává jejich výchova a sami chtějí nějakou změnu. Díky tomu se nám pak rodiny mění před očima. Děti si zlepšily docházku do školy i prospěch, rodiče začali lépe hospodařit s penězi včetně splácení svých dluhů.

Jak úspěšný je projekt romského mentoringu?
Za pět let jsme u poloviny z nich dokázali zvrátit jejich cestu do vězení, pomohli vykonávat uložené alternativní tresty. Odsouzení dokonce začali splácet náhradu škody poškozeným. Vše zásluhou mentorů, kteří si získali jejich důvěru, protože jim situaci umí lépe vysvětlit. Úředníkovi vše odsouhlasí, ale informace je nijak nezasáhne.

K úředníkům jsou Romové nedůvěřiví?
Stejně jako jsme my vůči nim. Jednu naši mentorku vozil na školení její manžel a hodně dlouho nám trvalo, než se na mě při setkání a podání ruky usmál. I to je hlavním cílem našich kurzů, kde mentory připravujeme na práci s klienty: postupně si budujeme vzájemnou důvěru a současně vidí, že jejich práce má smysl a význam.

Jakou jste měla s Romy dřív zkušenost?
Vždy jsem je spíše pozorovala a také se jich trochu

podpora

Projekty podporují z největší části fondy EU, EHS/ Norska, dále Úřad vlády, místní samosprávy, nadace a ministerstvo spravedlnosti.

bála. Zejména, když jich bylo více pohromadě a byli hlasití. Díky našim projektům a zejména kurzům pro mentory se najednou ten strach rozplynul, protože vím, že to k nim patří a že v tom není nic zlého. Naopak školení s nimi si moc užívám, jsou to nejlepší účastníci kurzů, které si umíte představit. S některými mentory se známe už pět let. Zažívám s nimi jejich radosti i starosti, můžu za ně dát ruku do ohně, vím, že se budou chovat čestně, což je pro mě i pro ně důležitá hodnota.

Mají Romové mezi sebou lepší vztahy?
Jsou si navzájem velmi blízcí a rádi spolu věci a zážitky sdílejí. Jeden večer po školení jsme společně šli na místní maškarní ples v malé obci, kde hrála romská kapela. U jednoho stolu seděli Romové spojení s kapelou, naši mentoři si přisedli, okamžitě si vyprávěli, ptali se na příbuzné... Až jim člověk závidí. Všichni se dobře bavili, romská kapela byla výborná, ale nikdo z "bílých" se s námi do řeči nedal. Přesto to byl krásný večer plný vzájemné tolerance a respektu.

Dokážou si romské rodiny vážit vaší pomoci?
Myslím, že ano a hlavně zažívají pocit, že věci lze postupně měnit. Bez mentorů by to ale vzdali. Máme konkrétní příklady: město dovezlo kontejnery, oni uklidili, město posekalo trávu na přilehlém pozemku, oni si vymalovali společné prostory ubytovny.

Vlastní děti nemáte, o to víc času a energie dáváte jiným. Jste spokojená?
Mám spoustu zajímavých přátel a pak mám čistě osobní věci, jako je cvičení jógy a sport. A když je nejhůře, dokážu vypnout, odjedu na statek k tátovi, neberu mobil a fyzicky pracuji a to je pro mě výborná relaxace. Pokládám se za spokojenou ženu, která využívá spoustu možností, což ještě před pár desítkami let pro ženy tak samozřejmé nebylo.