Odkud přesně pochází vaše rodina?
Moje maminka Alena Pojerová se narodila ve Znojmě, a když jí bylo patnáct let, přestěhovala se do Brna. Příbuzné mám i v Praze a v Plzni. Můj strýc Rudolf Pojer byl dokonce známý český sportovec, který držel světový rekord ve střelbě. Je pro naši rodinu velký hrdina.
Váš tatínek je však z Indie. Jak si dívka z malého moravského města v socialistickém Československu najde Inda?
Bylo to v Brně, když bylo mamince devatenáct let a začala pracovat na poště. Právě tady se poprvé setkala s mým otcem, který tu pracoval na Akademii věd. Povídala mi, jak tehdy přišel na poštu poslat dopis.
To zní jako scéna z romantického filmu.
Ano, taky to tak bylo. Podle vyprávění mých rodičů to byla láska na první pohled. A jako z pohádky měli i svatbu. Můj dědeček Rudolf Pojer jim vystrojil veselku doma na Moravě a tatínkova rodina pak uspořádala velký indický svatební obřad v Indii.
Česká slova občas použijete i při našem rozhovoru. Mluvíte česky?
Snažím se, ale moc už mi to nejde. Maminka se mnou česky mluvila a taky nám hodně četla. Třeba Hurvínka. Docela ještě rozumím. Chtěla bych se přihlásit na kurz na univerzitě, abych se zlepšila. Pamatuju si, že když u nás doma zazvonil telefon a ozvala se tam čeština, byla jsem vždycky vylekaná a honem jsem sluchátko dala mamince. A pak jsem se vyptávala, co jednotlivá slova znamenají.
Komunisté moc nepřáli cestám do zahraničí. Vídala jste babičku často?
Jak to jen šlo. Režim byl k matce mnohem vstřícnější, protože neemigrovala, ale byla za cizince provdaná. Myslím si však, že jí rodina hodně chyběla.
Vzpomínáte si ještě na socialistické Československo?
Samozřejmě. Jednou jsme přijeli na návštěvu a babička hned odpoledne pospíchala do města, protože právě dostali pomeranče. Stála jsem s ní ve frontě. To jsem z Kanady neznala a nechápala jsem to. Když to vyprávím svým synům, je to pro ně ještě neuvěřitelnější než pro mě.
Kdy vám bylo nejhůř?
Asi poslední den, než manžel odjel na misi. Snažila jsem si pořád říkat, že se nic neděje, a užívat si každou chvilku. Zakázala jsem si myšlenky typu: a co když je tohle náš poslední den, poslední oběd a podobně. Andrew ale myslel na všechno. Jsme oba pojištění.
A jaká byla vaše poslední slova před manželovým odletem?
Řekla jsem mu miluju tě a užij si to!
Čtěte v Sobotu v příloze Víkend MF DNES
Bojí se Indira o svého muže, umí její synové česky a viděla film Apollo 13? Celý rozhovor čtěte v sobotu v příloze Víkend.
