Už v patnácti letech jste věděla, že chcete být zdravotní sestřičkou?
Chtěla jsem pracovat s lidmi. Jako dítě jsem se starala o panenky a měla jsem pečovatelské sklony. Uvažovala jsem ještě o pedagogické škole. Zkoušky ale byly ve stejný den a taky jsem si říkala, že ve školce bych potom s pedagogickým minimem mohla pracovat kdykoli. Tak jsem si nakonec vybrala zdrávku. Zpětně to vidím jako jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem v životě udělala.
Teď jste mě trochu překvapila. Vaši profesi si představuji jako velice náročnou a vyčerpávající.
Náročnost profese zdravotní sestry je v úhlu pohledu. Já jsem taková houba, která pořád potřebuje nějaké podněty, učit se něco nového a posouvat se dál – a ve své profesi jsem měla možnost vzdělávat se v různých směrech. Taky k životu přistupuju tak, že jsme tu jen na návštěvě a měli bychom za sebou něco zanechat.
Když si nějací lidé nebo pacienti stěžují na zdejší podmínky, vždycky si říkám, že kdyby viděli, jak to chodí v zahraničí, ani by se neozvali.
