Fotogalerie |
Představy rodičů o předškolní přípravě jsou velmi různorodé. Od pocitu, že se to nějak poddá, až po přesvědčení, že by dítě, které jde k zápisu, mělo umět číst, psát a počítat.
„Upřímně, co by ho v té škole pak učili?“ upozorňuje pedagožka Jitka Teturová, podle které je nejlepší zvolit zlatou střední cestu.
Důležité je, aby dítě, které jde k zápisu do školy, znalo své jméno, příjmení, popřípadě datum narození a adresu, kde bydlí. Mělo by umět vyslovovat správně všechny hlásky i poznat první a poslední hlásku ve slově, což je důležité zejména pro budoucí psaní.
„Mělo by také zvládnout vytleskávat slabiky, určit barvy, znát číslice do pěti, poznat geometrické tvary, zazpívat písničku či přednést říkanku, umět namalovat postavu, stříhat a držet správně tužku,“ vyjmenovává další dovednosti očekávané u zápisu Jana Martincová, autorka první a zatím jediné komplexní předškolní přípravy, Předškolákových týdeníčků, se kterou pracují jak sami rodiče, tak učitelky v mateřských školách.
Hlavně v klidu
Zápis do školy je pro děti i rodiče velký okamžik, někdy se ale maminky či tátové neubrání nervozitě. „Pokud rodič pociťuje stres, měl by se zklidnit, aby nervozitu nepřenesl na dítě. Berte to tak, že pedagog je u zápisu pro vaši pomoc, měl by být průvodcem vám i dítěti, nemá zájem jej dusit,“ upozorňuje Jana Martincová. „Na základě toho, co uvidí, vám naopak může poradit, co ještě do září dotáhnout.“
Co by mělo dítě umět k zápisu do školy?
|
Před zápisem je vhodné dítě na nadcházející situaci připravit. Vysvětlit mu, že do této školy bude od září chodit a že zápis je příležitost podívat se, jak to tam vypadá, setkat se s učiteli a popovídat si s nimi. Často jde škola sama naproti a děti ve škole dostanou dárky nebo je vítají pohádkové postavičky.
Rozhodně by se ale dětem před zápisem neměly říkat věci typu: „To bude strašné, ty tam budeš vypadat trapně, uvidíš, jak jsi hloupý, já jsem ti to říkala,“ což někteří rodiče podle Jitky Teturové opravdu dělají.
„Podceňování schopností dětí a vypichování toho, v čem si nevedou dobře, není vhodné,“ dodává. Naopak doporučuje uklidnit dítě, které si nevěří, a ujistit ho, že vše, co nebude vědět, se s rodiči doma doučí.
Den zápisu by pak měl podle Jany Martincové probíhat nejlépe jako každý jiný den. „Pouze bych vypustila jinak běžné aktivity, například kroužky, díky kterým bychom na zápis doslova běželi, dítě by pak bylo unavené a nesoustředěné.“ Také večer před zápisem by měl probíhat harmonicky, s pohádkou nebo hrou s rodičem, a dítě by mělo jít brzy spát.
Měly by děti k zápisu něco trénovat?
„Trénovat k zápisu, to vůbec jako rodič neznám,“ říká Jana Martincová. „Právě díky celoroční přípravě a používání Předškolákových týdeníčků, které jsou vedené hravou a zábavnou formou, moje děti žádnou konkrétní přípravu k zápisu nepotřebovaly.“
Podle ní je nejhorší variantou rodič, který do té doby s dítětem příliš nepracoval, nehrál si, nekomunikoval, pak se najednou vzpamatuje a snaží se do dítěte doslova dostat veškeré informace těsně před zápisem.
„To nemůže vést k ničemu dobrému a výsledkem je znechucené, vystresované dítě, které si toho mnoho z této nalévací přípravy nezapamatuje a první negativní zkušenost se školou a vzděláváním je na světě,“ dodává Martincová.
Celoroční příprava předškoláka může probíhat hravou formou.
„Největší efekt má opravdu postupná příprava, které dítě nevěnuje více než 5 až 10 minut denně. A hlavně komplexní příprava včetně procvičování jemné i hrubé motoriky. To je stále velmi podceňované,“ vysvětluje. „Jak ale chcete pořádně rozcvičit ruku dítěte pro psaní, když nezvládá ani stříhání, lepení a další úkony jemné motoriky?“
Odložit, nebo neodložit?
Podle Jany Martincové dělají někteří rodiče z otázky, zda odložit nástup do školy o rok, velkou vědu. Místo aby zápis a regulérní nástup do školy brali jako přirozenou životní záležitost, mluví u svého dítěte už od tří let věku o odkladu.
„Je-li nutný odklad, si v první řadě všimne již rodič,“ soudí Martincová. „Třeba když dítě chybně vyslovuje hlásky, je na tom špatně s motorikou, pozorností a podobně. To je důvod ne začít mluvit o odkladu, ale začít s hendikepem něco dělat.“
„Je-li nutný odklad, si v první řadě všimne již rodič,“ soudí Martincová. „Třeba když dítě chybně vyslovuje hlásky, je na tom špatně s motorikou, pozorností a podobně.
Další důležitou instancí, která rodičům zmapuje školní zralost, je pak mateřská škola, která by je informovala, pokud by bylo cokoliv vývojově v nepořádku. Pomoci může i zápis do školy. Když pedagog přítomný u zápisu zjistí nějaký výrazný problém, upozorní na něj rodiče a ti se pak dohodnou s pedagogicko-psychologickou poradnou na dalším postupu.
Pozor na extrémy
Někteří rodiče ovšem o odkladu nechtějí ani slyšet a naopak své předškoláky doslova „drtí“. Může to dítěti uškodit? „Pokud se jedná o jednostrannou, nesystémovou, narychlo prováděnou přípravu probíhající ve stresu a v negativním ovzduší, tak určitě,“ připouští Jana Martincová.
„Je nutné si uvědomit, že předškolní přípravu neprovádíme proto, abychom své děti drilovali. Chceme na základě rozličných aktivit rozvinout jejich samostatné konání a myšlení a umožnit jim získat již v předškolním věku co možná největší rozhled a sebevědomí.
Předškolní přípravu vnímám jako první stupínek, kdy právě díky promyšlené práci s dítětem může rodič zjistit jeho talenty a začít s nimi pracovat. Můžeme děti inspirovat, aby se nebály hledat svou životní cestu, která je bude bavit, přinášet jim úspěchy, pocit spokojenosti, cestu, na které potkají své životní štěstí.“
