Všichni, kdo žijí v dlouhodobých svazcích, většinou rádi vzpomínají na milostné začátky. Přesněji, na prvních pár měsíců chození. A to je přesně to období, kdy je zamilovanost nejintenzivnější. Nedávná studie publikovaná v časopise Frontiers in Psychology přišla s tím, že už po půl roce ona etapa pobláznění končí.
„První fáze, popisovaná jako zamilovanost, je u většiny párů zřetelná prvních šest měsíců. Vyznačuje se všemi charakteristikami romantické lásky, hlavně vášnivostí a intimitou. V další fázi trvající přibližně šest měsíců až čtyři roky je vášeň dále přítomna, ale zvyšuje se závazek a intimita. Pak nastupuje oddaná láska, ve které je méně vášně, ale závazek a intimita dosahují vrcholu,“ uvedli autoři výzkumu.
Zamilovanost sice rychle skončí, ale ani další měsíce a roky nemusejí být ve vztahu nuda...
Pokud jste vyloženě romantický typ a výhled na pouhý půlrok zamilovanosti se vám ani za mák nelíbí, nezoufejte. Vědci zároveň upozorňují na to, že ne každý vztah následuje stejnou trajektorii. U některých jedinců může zamilovanost trvat mnohem déle, klidně několik let nebo dokonce desetiletí.
Ano, je to tak, nejde o „pověru“. I po skončení zamilovanosti může mít dlouhodobý vztah romantické rysy, zvlášť pokud se aktivně snažíme, aby jiskry stále přeskakovaly.
„Na zákaznické podpoře se často setkáváme s dotazy mužů i žen, jak do vztahu opět vrátit víc vášně. Radíme jim zapojení smyslů například pomocí masáže. 40 % žen a 50 % mužů v našem průzkumu uvedlo, že se jim nejvíce líbí, když je erotická masáž vzájemná. Není se čemu divit, protože také opětované dotyky podporují produkci hormonů vyvolávajících romantické pocity,“ radí Michal Večeřa z eshopu pro zdravou sexualitu Yoo.
Neusnout na vavřínech a stále opečovávat jiskru touhy, to je tajemství vášnivé nehynoucí lásky.
Za vším hledej lásku
Zatímco o lásce uvažujeme jako o srdeční záležitosti, je to z velké části otázka mozku. „Zamilovat se může být jednoduché nebo intuitivní, ale tyto příjemné a často nepopsatelné pocity jsou produktem složitějších mechanismů, například neurochemických a hormonálních reakcí na sociální faktory nebo genetické podněty,“ vysvětluje Michal Večeřa.
Podle harvardské výzkumnice Katherine Wu je během tří raných fází partnerských vazeb, které označuje jako chtíč, přitažlivost a oddanost, výrazně změněna chemie mozku.
„Ačkoli se tyto fáze jemně překrývají, každá je charakteristická svou vlastní sadou hormonů. Testosteron a estrogen pohánějí chtíč, dopamin, norepinefrin a serotonin vytvářejí přitažlivost a oxytocin s vasopresinem mají na svědomí oddanost,“ nastiňuje prvotní procesy lásky Katherine Wu.
Za láskou zřejmě nestojí srdce, jak se říká, ale hlava.
Vědecká studie publikovaná na webu Sciencedirect.com přišla se zjištěním, že sexuální vzrušení, stejně jako smíšené pocity na počátku vztahu, „vypínají“ jisté oblasti v našem mozku, které regulují kritické myšlení, sebeuvědomění a racionální chování. Zkrátka láska nás prý doslova otupuje. To vysvětluje skutečnost, že mnozí ze zamilovaných dělají občas věci, kterých později litují.
Vědci evidentně rozluštili problém nejedné „italské“ domácnosti...
Náklonnost jako droga
Nová láska může být nesmírně obohacující, ale mnoho lidí také považuje již ranou fázi vztahu za období zvýšeného stresu a nejistoty. Nové partnerství může být doprovázeno i skutečně nehezkými projevy, jako je přehnaná žárlivost, nevyzpytatelné chování a iracionalita spolu s řadou dalších, ne zcela pozitivních emocí a nálad. Nemusí to ovšem hned znamenat, že druhá osoba je blázen.
Za zkraty v jednání dotyčného může stát také totožná skupina výše popsaných hormonů podporujících romantiku. Jejich příval se přirovnává ke „dvousečnému meči“, který nás může přimět dělat špatná rozhodnutí, zanedbávat každodenní závazky nebo ubližovat druhým.
Občasné výkyvy v chování jsou omluvitelné, ale čeho je moc, toho je příliš. Určitě se nenechte nikdy „deptat“.
Složitý chemický proces rané lásky vysvětluje vědkyně Katherine Wu zjednodušeně jako jednu z forem závislosti. „Stejné oblasti mozku, které se aktivují, když cítíme přitažlivost, hrají roli ve spouštění příjemných pocitů při působení kokainu nebo sladkostí. Narkomani, kteří se dostanou do abstinenčního syndromu, se vlastně příliš neliší od zamilovaných lidí toužících po společnosti někoho, koho nevidí,“ vysvětluje. Jinými slovy: usazení se v pozdějších stabilnějších fázích lásky může být pro mnoho lidí doslova úlevou.
