Trestat se musí včas a důsledně!

Rodiče! Co se týče výchovy a trestů jako její složky je třeba důslednost a racionálnost. A začít se musí včas!

Co tím myslím?

1/ Děti jsme vychovávali hned od narození - prostě jsme jim já i manželka dávali najevo, že některé jednání nebudeme tolerovat. U malého miminka stačí lehké "plácnutí" klidně i přes plenu, nejde totiž o to mu způsobit bolest, ale dát najevo že tohle se nedělá a že trest vždy přijde. Čím dřív s důslednou výchovou přijdete, tím dřív nejsou žádné tělesné tresty zapotřebí. U nás konkrétně myslím že už asi od 3 let jsme vlastně žádné nepoužili.

2/ Společný postoj - tedy NE že já dítě plácnu a žena se přižene s ťuťu-ňuňu. Dítě je skvělý diplomat a když vycítí, že by se u druhého rodiče našla skulinka, tak toho hned využije. Na to opravdu platí jen plná souhra obou partnerů, a to i v případě že s rozhodnutím ne úplně souhlasím. Ale to pak se řeší zvlášť mimo doslech dítěte. Dítě prostě musí jasně vědět, že co řekne tatínek nebo maminka tak to platí a nejede tudy vlak.

Re: Trestat se musí včas a důsledně!

S druhým bodem souhlas, a k bodu prvnímu - jako "taktika" dobrá, ale proč proboha dávat dítěti najevo, že se něco nedělá, plácnutím?? To, že po tom třetím roce (jak píšete) nemusíte žádnej trest použít neznamená, že dítě chápe, co a proč dělá nebo nedělá špatně, ale protože má prostě a jednoduše strach. A to mi teda jako OK moc nepřipadá

bych někdy raději držela pár facek než ty politický úvodníky

a rozbory, co jsem udělala a neměla a nebo neudělala a měla, kam koukám, co si myslím...zlatejch pár facek....

To mi zas hnulo žlučí...

Výroky "pana psychologa" Klimeše jsou opravdu hodny zarámování, jak tenhle člověk může někomu "radit" Kdykoliv se k čemukoliv vyjadřuje, mám opravdu velké "výhrady".

Takže shrnuto a podtrženo z článku: Tělesné tresty by se neměly zakazovat, protože psychické tresty jsou horší. No to je mi objev! To jako znamená, že když přestanu dítě fyzicky trestat, nutně přijde trest psychický? Co to je za logiku??

Ano, je pravda, že jsou děti hodnější a jsou děti zlobivější. Ale problém je řešit tresty a neřešit celostní přístup k dětem, výchovu jako takovou. Já svoje dítě netrestám - ale neznamená to, že u nás vládne nějaká volná výchova a dítě si dělá, co chce. Máme jasně nastavená pravidla, která jsme nevytvořili pro dítě, ale s dítětem. Nejsme nad něj povýšení a nechováme se jako bachaři. Když poruší pravidla, je vystaveno přirozeným důsledkům.

Re: To mi zas hnulo žlučí...

A nejdůležitější je mluvit a mluvit - SPOLU, né na dítě svrchu. U nás to nese své ovoce.

Každému bych doporučila kurz nebo alespoň knihu Respektovat a být respektován - to je odpověď na vše..

Matka mě mlátila otec používal metodu deprivace

Teď se bavím jen s matkou a s otcem nemůžu být ani vteřinu v jedné místnosti, protože mě začne hrozně bolet hlava a začnu být flustrovaný jen z jeho přítomnosti.

Malťte svoje děti.

...měli by se

zaobírat svýma průšvihama, maj jich beztak až dost!

POKUD NÁM

stát chce kecat do výchovy, tak chci aby nás zbavil i zodpovědnosti a povinnosti za ně cokoliv platit!!!

Re: POKUD NÁM

Formální odpovědnost nemáš. Klidně pošli čtrnáctiletého kluka na čorku.

Já teda nevím,

ale jestli někomu připadne divný, že byl seřezanej jako žito za lhaní, měl by nejspíš navštívit psychiatra. Ledacos se dá řešit domluvou, nebo "zařváním", ale lhaní, podvádění, zlodějina a šikan NE. Neříkám, že já jsem byl lepší, spíš naopak a do dneška si pamatuju, že se to nemá, protože jsem měl prdel modrozelenou. Určitě to nemám tátovi za zlý, to jsem spíš nenáviděl "pohovory" a zákazy. Ikdyž ty většinou následovaly hned po výprasku. A mydlil mě imrvére. A v podstatě jsem mu za to vděčnej. Synka tluču minimálně, ale co se mi osvědčilo, je donutit ho aby se omluvil. Celkem to funguje. Nemá až tak tvrdou palici jak jsem měl já.

Tresty

Máme malého klučinu je mu 5 a půl roku a je hyperaktivní. No někdy s ním vydržet je nad rámec všech únosných mezí a prostě už musí přijít nějaká na zadek. Ale patřičně po té vysvětlení. Mamina křičí a já nekřičím a občas plácnu a vysvětlím. A myslím, že je to učínější plácnout a vysvětlit jak křik.

dle meho nazoru

tak uplne normalni rodic umi vyhodnotit situaci (prohresek) a jedna dle vlastniho uvazeni. Nekdy je potreba vyprask, nekdy staci facka...nekdy poradne vynadat,,,nekdy domluva.  Je to ruzne, ale vzdy s cilem vychovat z potomka (ktereho milujeme) radneho cloveka. Vetsina se ridi modelem ktery zazila kdysi za mlada. Mimodek to kopirujeme a navyky ktere takto ziskame (nevedomky) si prineseme do sve rodiny v dospelosti.

Jedno plácnutí přes zadek

je leckdy účinnější a méně flustrující, než hlasité scény. Rodič něco stále opakuje, zvyšuje hlas, vysvětluje, ale dítě několikrát neposlechne ve stejné věci, až ta jedna přes zadek (ale pozor na míření, nesmí to být silné, nebo do páteře, ledvin..) to spraví a je klid. Pro oba.

Psychologové ještě radí, když dítě střihne herecký hysterák ho dát do vany a osprchovat studenou vodou. Podle mě by stačila vlažná ;-)

Re: Jedno plácnutí přes zadek

Při hysterické scéně, kdy dítě mlátí hlavičkou o podlahu, opravdu pomůže studená sprcha. Jednou to stačilo, dítě si to dobře zapamatovalo a příště se včas uklidnilo. A každé dítě je jiné. To, že se zrovna vaše dítě tak moc nevzteká a jiné ano, vůbec není způsobeno tím, že jste lepší rodič. Mé první dítě bylo vcelku poslušné a hodné. Matky, které za sebou vlekly usoplené řvoucí vzteklé dítě jsem považovala za neschopné do okamžiku, než se z mého mladšího dítka vyklubal podobný kousek.