Světovými médii nedávno proběhla zpráva o osmašedesátiletém americkém milionáři, který pár měsíců po svatbě zjistil, že jeho 24letá manželka je zároveň i jeho vnučkou. Přišli na to prý při společném prohlížení rodinného alba s fotkami z prvního a druhého manželství ženicha, který se se svými bývalými manželkami ani dětmi vůbec nestýkal. Jeho nastávající byla dcerou jednoho ze synů a ani ona se už s rodiči nescházela, zanevřeli na ni kvůli brzkému otěhotnění. Pár se seznámil v internetové seznamce a popisoval listu Florida Sun Post, že při pohledu na druhého měli zvláštní pocit, jako by se znali, ale nevěděli odkud. Novomanželé jsou údajně trochu překvapeni, ale na jejich vztahu to prý nic nemění a rozvádět se nehodlají.
Později se ukázalo, že se zřejmě jedná o novinářskou kachnu, není ale nepodobná dalším příběhům o setkání biologických rodičů s dětmi. Masivní a rychlé šíření příběhu pak poukazuje na fascinaci naší společnosti incestem, který je zároveň jedním z posledních tabu.
Oidipus a tabu
Německý incestní pár se čtyřmi dětmi válčí u soudu o klidný život |
Při čtení podobných případů vás možná napadá, jak je to vůbec možné. Vždyť pro většinu z nás je představa sexuálního vztahu s příbuzným přinejmenším nepříjemná, často až nesnesitelně odporná. Je to dáno kulturně? Lidská společenství po celém světě vidí incestní chování jako zapovězené a špatné. Na druhou stranu existují příběhy a legendy podobné té o Oidipovi a jeho matce. Sigmund Freud tvrdil, že jsme všichni podvědomě sexuálně přitahováni rodičem opačného pohlaví. Jak to tedy je?
Nejpravděpodobnější odpověď zřejmě našel finský antropolog Edvard Westermarck. V knize o dějinách manželství rozvíjel hypotézu, že pokud společně děti vyrůstají v jedné domácnosti prvních 30 měsíců života (někdy se uvádí prvních šest let), nepovažují se v dospělosti za vzájemně sexuálně atraktivní. Westermarck nepřišel na mechanismus tohoto jevu, ale následně byl pozorován v různých variacích po celém světě a vžil se pro něj název Westermarckův efekt.
Kibucový efekt pozorován po celém světě
Známá pozorování byla učiněna v izraelských kibucech. V těchto farmářských komunitách vyrůstaly děti pohromadě ve skupinkách podle věku, nebydlí tedy odmalička v rodinách, ale ve skupinkách. Když pak sociologové zkoumali téměř tři tisíce sňatků uzavřených v kibucech, zjistili, že téměř žádný sňatek neproběhl mezi lidmi, kteří spolu vyrůstali ve skupině. U několika málo případů, které byly zaznamenány, partneři začali vyrůstat společně až po svých pátých či šestých narozeninách.
Islanďané se brání incestu mobilní aplikací s rodokmeny |
K podobným závěrům došli i sociologové, kteří v Pákistánu zkoumali tradici dětských nevěst. Zatímco v některých vesnicích odcházela nevěsta do rodiny budoucího ženich již jako malé dítě, jinde došlo k zásnubám a dívka nadále vyrůstala se svou rodinou. Pro manžele, kteří vyrůstali společně již odmalička bylo v budoucnu těžší navázat spolu sexuální vztah. Podobné výsledky přinášel i čínský systém tchung-jang-si (dětských nevěst), které rodina ženicha v podstatě adoptovala a odmalička vychovávala, aby v pubertě došlo ke sňatku.
Genetická sexuální přitažlivost
Podle některých teorií je Westermarckův efekt způsoben různými pachy a vůněmi, které naše tělo vylučuje a nos dokáže rozeznat. Tvrdí to třeba James Vaughn Kohl ve své knize Vůně Erose: Záhada vůně v lidské sexualitě. Jiní ale s Westermarckovým efektem nesouhlasí, resp. tvrdí, že pokud by děti společně nevyrůstaly v sociálním prostředí, které na incest nahlíží jako na tabu, dětem by sexuální vztahy s blízkými osobami nepřipadaly nepatřičné.
Faktem ale zůstává, že většina známých případů incestu nastává právě mezi osobami, které společně nevyrůstaly a často se poprvé potkají až v dospělosti. V tu chvíli totiž zřejmě začne fungovat jiný mechanismus lidského chování, tzv. genetická sexuální přitažlivost. Ta byla popsána zejména v souvislosti se setkáváním adoptovaných dětí s jejich biologickými rodiči, při kterých právě občas vznikly vzájemné sexuální sympatie a láska. Vědci odhadují, že podobně dopadne až polovina sourozenců a nevlastních sourozenců, kteří se potkají až v dospělosti. Příčinu vidí v tom, že lidé mají tendenci zamilovávat se do osob, které s námi sdílí některé znaky - ať již je to vzhled, povahové vlastnosti nebo koníčky. Příbuzní jsou nám pak samozřejmě díky genetice více podobní než ostatní lidé.
