Komunikace je základ
„O kolik méně jsou v tomto typu rodiny věci samozřejmé a ošetřené biologicky, o to více je potřeba nastavit dobrý způsob komunikace, ten si chránit a neustále na něm pracovat,“ píše. V komunikaci podle ní nejde ani tak o obsah slov, ale o to, jak spolu mluvíte.
„Můžete být naštvaní, smutní, zranění, chtít věci jinak. Ale důležité je o tom mluvit. Nekřičet, neřvat, nebrečet, nemlčet a nemanipulovat,“ doporučuje. A když negativní emoce odezní, pak si v klidu sednout a promluvit si o tom.
K tomu, aby všichni členové vaší domácnosti byli dlouhodobě spokojeni, je třeba se naučit mluvit otevřeně, v klidu, autenticky, sami za sebe a s vědomím své odpovědnosti za celé dění.
Neobejde se to samozřejmě bez vzájemného respektu, naslouchání druhým a hledání řešení přijatelného pro všechny zúčastněné strany. Někdy je nejlepší sestavit si a sepsat jasná rodinná pravidla a těch se držet.
Partnerský vztah
„Vše, co je pro vás v komponované rodině problematické, zrcadlí nějaký nesoulad ve vašem partnerském vztahu,“ myslí si Kamila Petrovská a dodává, že když je v komponované rodině harmonický a pevný partnerský vztah, jsou spokojeni všichni její členové.
Podle ní je partnerský vztah pro třetí rodiče základním stavebním kamenem. „To on nás do této rodiny přivedl, on nám dává kotvu a s jeho koncem končí většinou i naše komponovaná rodina.“
Proto je potřeba partnerskému vztahu věnovat veškerou péči, vědomě jej podporovat a v krizových dobách se učit, jak dál. „Někdy nám drobné konflikty s nevlastními dětmi vezmou veškerou energii na další vztahy v rodině,“ připomíná.
Je proto dobré mít stále na paměti, co je a co není důležité. Čemu chcete věnovat síly a čemu už ne. A ušetřenou energii pak můžete vložit do partnerského vztahu. Když bude dobře fungovat, budete z toho těžit všichni.
Osobní spokojenost
Třetí rodičové se někdy setkávají s negativními pocity, které vyplývají z nespokojeného soužití v komponované rodině. Podle Kamily Petrovské je však třeba si uvědomit, že za svou osobní spokojenost nesete odpovědnost jen vy sami.
„Někdy není jednoduché si to přiznat,“ zná z vlastní zkušenosti. Mnohem jednodušší je totiž svádět nepohodu na ostatní. Dlouhodobě je to však podle ní jediný funkční přístup. „Klíč k osobní spokojenosti držíte v ruce,“ tvrdí.
Je na každém uvědomit si, co k ní potřebuje. Když si naplníte den tím, co vám dělá radost (práce, cvičení, posezení s kamarády...), vrátíte se domů s dobrým pocitem a váš večer v komponované rodině bude vypadat úplně jinak, než když budete v nepohodě. Ale i doma závisí jen na vás, kdy se z rozčilení přepnete do pohodového módu.
„Neupřednostňujte proto ostatní členy rodiny před sebou samými,“ radí autorka knihy Třetí rodič. „Starejte se o sebe, dělejte si dobře, uspokojujte všechny potřeby, které máte,“ doporučuje.
Milosrdný čas
Tato veličina je velkým přítelem třetího rodiče. „Často chcete všechno hned poté, co se seznámíte s partnerem a jeho dětmi,“ připouští Kamila Petrovská. „Chcete, aby vás co nejdříve braly a respektovaly. Aby vám všem bylo společně dobře. Aby si vlastní a nevlastní sourozenci rozuměli. Abyste uměli dobře řešit konfliktní situace. Abyste trávili společně víkendy a dovolené...“
Ono to všechno přijde. Ale většinou ne hned. Podle psychologů je k tomu, aby se nová rodina sžila a sladila dohromady, potřeba dvou až pěti let.
Nebuďte proto smutní, když ze začátku zažijete víc stresů a konfliktů. Teprve čas vám pomůže vše nastavit tak, jak je to potřeba.
Berte to s humorem
„Jakmile se ponoříte do své každodennosti příliš vážně, bude váš život v komponované rodině opravdu těžký a náročný,“ upozorňuje Kamila Petrovská. „Využijte vtipu a svého smyslu pro humor, abyste roli třetího rodiče zvládli s elegancí a lehkostí,“ radí.
Podle ní se děti někdy topí ve vlastních hádkách, emocích a malých bitvách, zatímco my dospělí máme tu výhodu, že už je umíme nahlédnout a víme, že se k nim dá postavit i jinak.
„Až se na vás budou příště nevlastní děti mračit, neuklidí po sobě nádobí nebo se budou hádat, obraťte situaci nějakým vtipem či humorným nadhledem. Uleví se i vám,“ doporučuje autorka knihy Třetí rodič.
Dohoda psaná i nepsaná
„Ve chvíli, kdy některé situace nejdou vyřešit plynule a lehce, když cítíte, že hrozí nebezpečí konfliktů, je nejlepší si v klidu sednout se všemi, kterých se to týká, a udělat dohodu o tom, jak spolu budete fungovat,“ radí Kamila Petrovská.
Jako první byste pak měli uzavřít dohodu s partnerem. Navzájem si ujasněte, jak si představujte soužití v komponované rodině, co je pro vás důležité a co vám hodně vadí. Otevřeně sdělte svá očekávání jako třeba: „Chtěla bych, abys nastavoval svým dětem hranice, když budou moc zlobit.“
Rozdělte si také povinnosti a práce v domácnosti, péči o děti nebo se domluvte na řešení konfliktů mezi vlastními a nevlastními dětmi.
Kdo za co odpovídá?
„My dospělí si často myslíme, že spokojenost dětí závisí na tom, co děláme či neděláme my. A děti se to rychle naučí,“ myslí si Kamila Petrovská. Podle ní sice máme právní zodpovědnost za své děti, ale to, jak se cítí a čím přispívají do celkové atmosféry v rodině, je také na nich.
Naučte se proto rozumět tomu, že za všechno nezodpovídáte a nemůžete jen vy. Ani za to dobré, ani za to špatné. Naučte děti zodpovědnosti třeba tím, že se jich v okamžiku, kdy svalují vinu na někoho jiného, zeptáte: „A co pro to, aby ti bylo dobře, můžeš udělat ty?“
Připravte se na to, že stojíte na začátku dlouhé a náročné cesty, ale nevzdávejte to. U kořenů dobré atmosféry v rodině je totiž podle Kamily Petrovské důvěra v každého (i toho nejmenšího) člena rodiny, že dokáže přispět k tomu, aby všem společně bylo dobře.
