Balet, krasobruslení, tanec, gymnastika: estetické sporty, kde se sledují nejen výkon, technické provedení cviků a dokonalost pohybu, ale také vzhled sportovkyně, kostým, umělecký dojem a její tělo. A kritéria jsou celkem jasná: body k dobru jdou vždycky za extrémní štíhlost a potlačení ženských křivek, jako je bujné poprsí, boky či kulaté hýždě. Vítězí snaha o co nejnižší procento tuku, lehkost, křivky až téměř dětské. Takové nároky často narušují mentální zdraví sportovců, přijímání vlastního těla a zadělávají na poruchy příjmu potravy.
„Zatímco v běžné populaci se incidence poruch příjmu potravy pohybuje kolem čtyř až pěti procent, u vrcholových sportovců to může být až patnáct procent. A pokud budeme mluvit o těch opravdu rizikových sportech, tam se klidně můžeme dostat až na padesát procent,“ upřesnila v Rozstřelu lékařka Marie Skalská z Centra sportovní medicíny.
Koncem roku 2015 byla s mentální anorexií hospitalizována i běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová, která se po konci kariéry začala věnovat vytrvalostním běhům. Přiznala se k ní také biatlonistka Gabriela Koukalová.
