Nový pojem do slovníčku
Zatímco dříve se vztahy dělily maximálně na ty dobré a špatné, dnes mají mnoho podob a forem: kromě klasického heterosexuálního manželství spolu lidé žijí takzvaně na hromádce, vznikají registrovaná partnerství, spousta lidí žije paralelní život s více rodinami a jako houby po dešti se nám rozrostly polykuly, kde mají páry vztahy ještě s jinými lidmi.
Podle odborníků navíc v poslední době roste trend, kdy stále více lidí smířlivě přivírá oči před nevěrou. Dostal jméno tolyamorie. Termín vytvořil americký publicista a mediální odborník Dan Savage a definoval tak vztah, ve kterém je člověk ochotný přimhouřit oči nad krátkým románkem či nevěrou svého partnera, protože jejich partnerství jinak funguje a on o ně nechce přijít.
„V polyamorii všichni zúčastnění vědí, že jejich partner má další vztahy, a zároveň jsou tomuto otevření vztahu sami nakloněni. V tolyamorii jeden z partnerů nemá tuto potřebu a další vztahy nevyhledává,“ vysvětlila vztahová terapeutka Institutu Moderní láska Ema Sikora.
Když je nás na lásku hodně. Život v polykule je přirozený a má historii |
Lidé v tolyamorním vztahu nechtějí otevřený vztah a nechtějí ze vztahu ani odejít. Jsou proto ochotní se s nevěrou do určité míry smířit a tolerovat ji. A je jedno, jestli jde o občasný sex, flirt s jinými nebo placený sex: tolyamorie vyžaduje, aby člověk přijal, že jeho partner či partnerka provozuje sex mimo jejich vztah.
„Lidé přijmou nevěru svého partnera či partnerky, a to nikoli jako součást dohody, ale spíše formou osobní rezignace. Jeden z páru podvádí, a přestože o tom druhý ví a v podstatě to neschvaluje, nijak o tom doma nemluví a neřeší to,“ vysvětluje sexexpertka ze společnosti Růžový slon Veronika Kubíčková.
Nic nového, namítáte? Vždyť takto přece žily už naše babičky, které neviděly nebo nechtěly vidět zálety svých mužů, aby udržely rodinu a hospodářství nebo neskončily s posměchem a odsouzením okolí samy... Ano, uspořádání bylo podobné, i když současná tolyamorie je založená na dobrovolném rozhodnutí a motivována jinými benefity vztahu. A navíc: partnerům nehrozí kvůli odchodu existenciální krize.
Dá se však v takovém vztahu žít dlouhodobě či trvale? A nakolik to ovlivní psychiku a sebehodnotu člověka?