Ti mají doma Itálii, ti spolu dlouho nevydrží, klevetí sousedky o nově přistěhované rodině. Jenže zdání klame. Hádky samy o sobě ještě nemusí znamenat, že je vztah v troskách. Naopak. Hlasitý konflikt může být jen způsobem, jak si partneři vyjasňují potřeby, hranice a očekávání.
Mnohem znepokojivější mohou být momenty, kdy hádky najednou úplně zmizí. Pár se nehádá, partnerka přestala vyčítat, partner se přestal snažit, a oba také doufat, že se kdy cokoli změní... to není láskyplná harmonie, to je konečná.
„Ta přichází ve chvíli, kdy jeden z partnerů rezignuje a nechce investovat další snahy, čas, energii. Ví, o co přišel, bolí ho staré rány a dlouho investoval do vztahu, ve kterém se mu toho z jeho pohledu příliš nevracelo. I kdyby se druhý začal snažit, už tím není schopen kompenzovat nepříjemné pocity nebo negativně vnímané období,“ popisuje zásadní propast v partnerství psychoterapeutka z platformy Hedepy Michaela Zdráhalová.
Jak to, že máme tendenci zaměňovat apatii za domnělý klid? „Někdy může pro druhého partnera zvenčí opravdu vypadat období jako klidné. Nedochází příliš k interakcím, každodenní život probíhá obvykle... mezitím si ale partner uvědomí, že ve vztahu být nechce a může v sobě nebo s přáteli řešit plány, jak dál,“ popisuje proces odcizení odbornice.
„Když pak přijde chvíle, kdy se apatie a rezignace zvědomí a vysloví, oba partneři mohou být překvapení. Jeden z toho, že po období klidu to nečekal. Druhý z toho, že jeho apatie nebyla pochopena,“ dodává.
Když už člověk nemá o co bojovat
Člověk, který se v partnerství stále hádá, totiž ještě často doufá, že se něco změní. A nutno dodat, často to děláme my ženy: snažíme se být slyšeny, vysvětlujeme, co nám vadí, co potřebujeme změnit, domáháme se změny nebo pozornosti. Jenže ono se nic neděje... A pokud se nic neděje dlouho, začnou nás neřešené frustrace toxicky zanášet.
„Neřešené konflikty a křivdy nikdy z hlavy úplně nedostaneme. Takže i když uplyne nějaký čas a už v našem vztahu převládají jiná témata, stále může byt v hlavě jednoho z partnerů přítomné zklamání. To bude ovlivňovat reakce, ochotu k empatii i snahu o vztah pečovat,“ upozorňuje psychoterapeutka.
A pak se jednou něco zlomí a ten z partnerů, který dlouho volal o „pomoc“, zkrátka najednou přestane. V hlavě mu může běžet jednoduchá úvaha: „Tak moc jsem se snažil/a a už nechci, nemůžu, nemám sílu. Nechci se snažit sám/a a nechci se nechat zraňovat. Už ti to nedovolím.“ Člověk, který na vztah rezignoval, už nic z toho, čeho se tak hlasitě domáhal, zkrátka nepotřebuje.
Klid na bojišti a uvnitř dusno
Zvenčí přitom může takový vztah působit překvapivě poklidně. Partneři se nehádají, běžně fungují, chodí do práce, starají se o děti a domácnost. Jenže emocionálně už mohou být každý někde úplně jinde.
Jeden z nich možná stále věří, že se situace uklidnila. Druhý mezitím dospěl k rozhodnutí, že ve vztahu zůstat nechce. Může své další kroky probírat s přáteli, promýšlet praktickou stránku rozchodu nebo si jen zvykat na představu života bez partnera. Když pak své rozhodnutí konečně vysloví, může být pro druhého člověka šokem.
Apatie není totéž co klid
Jak tedy poznat, že si ve vztahu místo zlepšení zaděláváme na nepěkné finále? Rozhodující není množství konfliktů, jako míra zájmu o druhého. Ve zdravějším období se po hádkách může objevit klid, protože partneři si něco vyjasnili. Dokážou spolu znovu mluvit, plánovat, být k sobě pozorní a podporovat se. Konflikt skončil, ale vztah pokračuje.
O HedepyCílem platformy Hedepy je usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem, a to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem. |
U apatie je tomu jinak. „Signálů může být více. Jedním z nich je utlumení láskyplných projevů a pozornosti. Drobná gesta, která byla samozřejmá se najednou ztrácejí. Snižuje se často míra a ochota ke komunikaci, sdílení. Partner může utíkat k jiným aktivitám nebo lidem (práci, koníčkům, kamarádům apod.) V některých vztazích je evidentní napjatá atmosféra. Přidává se také neochota po konfliktech začínat znovu, je těžké navázat tam, kde jsme skončili,“ jmenuje Michaela Zdráhalová.
Rozdíl je především v tom, zda mezi partnery stále existuje zájem o vztah.
Rány otevírejte opatrně a s citem
Pokud chcete konflikt s partnerem otevřít, je nutné vybrat vhodnou chvíli a druhého do ničeho nenutit. „Druhému můžeme otevření témat nabídnout, klidně nastínit, co chceme probrat. Zda se přidá, nebo ne, je ale na něm,“ upozorňuje psychoterapeutka.
Pozor na to, že smyslem není vyhrát spor o minulost. Smyslem je zjistit, zda ještě existuje společná vůle něco změnit. „Někdy může pomoci pouze sdílet své myšlenky a poskytnout druhému čas na promyšlenou: někdo si píše své úvahy do zpráv nebo dopisu. Je užitečné projevovat zájem o pohled druhého a naději na to, že společně můžeme situaci řešit a posunout se v komunikaci i vztahu dál,“ povzbuzuje psychoterapeutka.
Připravte se na to, že odpověď nemusí být příjemná. Ale pro další život ve vztahu je nezbytná.
Jak konflikt otevřít a zvládnout?
|
