Když přijde řeč na to, co je ve vztahu takzvaně normální a co ne, často zazní jedna věta: Tak to bych nesnesla! Samozřejmě v různých obměnách, například: To bych nedovolil, to by mi vadilo, to je divné, to se přece nehodí.
Baví se třeba dvě kamarádky...
„Cože? Tvůj muž chodí ke své bývalé ženě?“
„Vždyť nikoho nemá, žije sama, občas potřebuje s něčím pomoct.“
„Pomoct?“
„Však víš, že je šikovný. Nedávno si třeba koupila sušičku, tak jí to pomáhal zabudovat.“
Nejhorší je, když si partneři myslí, že jeden druhého změní.