Skvělé, moc jsem se zasmála Jsem ta ohrožená babička diabetička, takže rodičům nechávám svá vnoučata na hlídání denně bez vteřiny odpočinku Jen si telefonujeme, abych je alespoň viděla. Domácí školu si užívají mé čtyři děti s celkem sedmi vnoučaty. Mají štěstí, že v rodině je vždy jen jedno malé školou povinné dítě, starším vnučkám je 15 a 16 let, ty si vystačí samy...

Škoda, že už nemám školní děti. Škoda, že nemám takový talent.

Už jsem se dlouho tak nepobavil...máte talent.

teď, když musím svým rodičům hlídat jejich vnoučata 24 hodin denně bez vteřiny odpočinku, čas běží nějak jinak.

Dcera uci druhaky. Pry pro rodice je to dobra zkusenost. Hlavne pro ty co vzdycky hledali vinu v okoli zjistuji, ze se doma, bez rusivych vlivu, chova uplne stejne jak ve tride.

"Teď, když musím svým rodičům hlídat jejich vnoučata 24 hodin denně bez vteřiny odpočinku, čas běží nějak jinak."

náš prvňák včera psal diktát. Jen dvě věty tedy, ale, i tak.

Jáchyme piš: Pavel veze seno...

- A kam?

Pavel veze seno.

- Proč veze seno..?

Piš!!!

Máme 3 děti, které teď doma učíme a je to opravdu adventura. :-)

Zatím žijeme, nepropadáme depresím, ani alkoholismu, jen jsem rádi, že nemluví ještě pes.

Náročnější je mít nemocné dítě, běhat s ním po doktorech, souběžně ho učit bez podpory školy (protože s nějakým paragrafem 50 školského zákona na ředitele nechoďte), připravovat ho na přijímačky a ještě pomáhat ve škole selhávající prvostupňačce - introvertce, která ze školy chodí čistá jako nepopsaný list, protože se ve velkém kolektivu dokáže schovat tak hluboko do sebe, že na ni výuka nedosáhne.

To vše bez ošetřovného, protože na rozdíl od rodičů zdravých dětí v karanténě nemáte na ošetřovné coby rodič dítěte nemocného nárok delší než 9 dní. Netuším, kdo to vymyslel - to opravdu nejsou dlouhodobě nemocné děti bez invalidního důchodu, které potřebují péči? To trvalo nějaké tři roky. Takže doktorka Vomáčková ať si zvyká, až do toho spadne sama, bez mediálního korona humbuku, bude hůř, protože na to bude sama.

Super, pobavilo藍藍藍

S námi tu sedí pán, muž, hrad a stroj...Také jsem se takhle už dlouho nezasmál. Já si ještě vzpomenu na slovesa nese, bere, maže, peče, umře...Ale už tak nějak nevím, k čemu to bylo dobré. Používám to podvědomě nebo možná už vůbec...? Ale i tak se s tím dá žíti...

A Vás chválím za super blog! Leckteré závody jsem absolvoval také a přiznám se, že se vždycky těším na literární zpracování a nádherné fotografie!

Paní doktorko Vomáčková....a to Vás možná ještě čeká vysvětlování, proč třeba takový sněhulák, ač nežije, nedýchá a neprobíhá v něm fotosyntéza,, je životný. Nebo nedej bože takový nebožtík:-) Ale věty typu "Hrobové se otevírali a mrtví si posedali na hřbitovní zdi" jsou snad až na střední:-)

Přeju Vám pevné nervy a spoustu zážitků ve škole. Jo - a varujte manžela....Ať se Vás neptá, jak jste se měla ve škole. Abyste nebyla vdovou.....:-)