Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) každoročně zkoumá znalosti patnáctiletých po celém světě a umožňuje tak porovnávat i efektivitu různých systémů školství a organizace výuky. V testu PISA (což je zkratka pro Mezinárodní průzkum znalosti studentů) dětem nestačí pouze znalosti mít, musí je umět také správně použít.
Letos kromě znalostí z matematiky, přírodních věd a čtenářských schopností vědci nechali také školáky řešit zadané úkoly ve skupině dvou a více, sledovali přitom jejich vzájemnou interakci i to, jestli byli schopni úkoly správně vyřešit. To, jak dobře děti spolupracovaly, souviselo i s tím, jak dobře si vedly v dalších částech testu - čtenářské a matematické schopnosti je vybavily schopností porozumět a interpretovat, logicky argumentovat a hledat řešení.
Nejlepšího skóre ve spolupráci dosahovaly studenti ze Singapuru (561), Japonska (552) a Hong Kongu (541) následováni Koreou (538), Kanadou a Estonskem (obě země 535 bodů) a Finskem (534). Čeští žáci se umístili na 23. místě s 499 body, stejného průměrného skóre dosáhli i studenti z Islandu, o bod méně mají Portugalci. |
Ve všech zúčastněných zemích si dívky vedly výrazně lépe než chlapci. V průměru dosáhly o 29 bodů lepšího výsledku než chlapci. Největší rozdíl, o více než 40 bodů, byl zaznamenán v Austrálii, Finsku, Lotyšsku, na Novém Zélandu a ve Švédsku. Rozdíl o méně než 10 bodů byl naopak pozorován v Kolumbii, Kostarice a Peru. Zajímavé je, že na výsledky testů z matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti nemělo vliv, jestli je dítě nějak znevýhodněné a ani to, jestli jsou jeho rodiče rodilí mluvčí v té zemi.
Hlavní slovo v týmu
Výzkumníci teenagery při řešení úkolů pozorovali a hodnotili také, kdo z nich při spolupráci zvládá sledovat dynamiku skupiny, řešit konflikty mezi členy týmu, sledovat dosažený pokrok a určit cesty k řešení. Takových studentů bylo napříč zeměmi OECD 8 %, je přitom 1,6 pravděpodobnější, že to bude dívka, než chlapec. Chlapci oproti tomu mají větší pravděpodobnost, že budou při týmové práci stát v pozadí a nebudou při řešení vystupovat aktivně.
„Dnešní pracoviště si žádají jednotlivce, kteří jsou schopni řešit problémy spolu s ostatními. Spolupráce však přináší možné výzvy pro členy týmu. Je možné, že práce nebude rozdělena spravedlivě nebo účinně a členové týmu budou možná pracovat na úkolech, pro které se nehodí nebo které se jim nelíbí. Může mezi nimi dojít ke konfliktu, který znemožní nalézt kreativní řešení. Spolupráce je tedy sama o sobě dovedností,“ uvádí ve své zprávě PISA.
Dobrou zprávou je, že studenti napříč zkoumanými zeměmi se ke spolupráci staví většinou pozitivně. Zatímco dívky si napříč zkoumanými zeměmi váží spíše vztahů, chlapci vidí hodnotu v týmové práci. Z výsledků také vyplývá, že děti s více hodinami tělesné výchovy a sportu mají ke spolupráci lepší postoj. Společné úkoly se dařilo lépe řešit dětem, které podle svých slov nebyly zastrašovány spolužáky (o 18 bodů oproti těm, které zastrašovány byly) a děti ve školách, kde učitelé jednali s žáky spravedlivě (podle slov účastníků výzkumu nebo jejich spolužáků).
Výzkum PISA sleduje i koníčky a mimoškolní aktivity dětí. Výzkumníci tak zjistili i to, že děti hrající ve volném čase videohry dosahují mírně horších výsledků při týmovém řešení problému než studenti, kteří videohry nehrají. Na druhou stranu ale studenti, kteří mimo školu využívají internet, chat nebo sociální sítě dosahují mírně lepšího výsledku než ostatní žáci.
