Organizátorka výstavy Delphine Goosensová vycházela z příběhů shromážděných studenty americké kansaské univerzity. Nejprve kontaktovala původní autory a požádala je o svolení k použití zaznamenaných vzpomínek, které pak přeložila do nizozemštiny a francouzštiny. S pomocí svých kolegyň následně podle popisu zrekonstruovaly i oblečení obětí.
Uniforma, tepláky i pyžamo
Kromě běžných denních kousků jako šaty, sukně, džíny i tepláky jsou k vidění i pyžama, dětské oblečení nebo policejní uniforma.
„Jsou to naprosto normální kousky, které by si na sebe mohl vzít kdokoliv. Je tu dokonce dětské tričko s poníkem, které připomíná krutou realitu (sexuálního násilí),“ uvedla členka organizace na podporu obětí Liesbeth Kennesová pro belgickou rozhlasovou stanici Radio1.be.
Cílem výstavy je upozornit na to, že i v dnešní době se oběti znásilnění potýkají s obviňováním a zacházením, které je sekundárně viktimizuje čili podruhé zraňuje. Typicky se jedná o otázky na to, co měla žena při útoku na sobě, jak se chovala, jestli byla pod vlivem alkoholu nebo drog nebo dokonce na její sexuální historii. Ty všechny totiž mohou vyvolávat mylný dojem, že si oběť do nějaké míry násilný sexuální čin přivolala nebo dokonce zasloužila.
Kdo je vinný a zodpovědný?
Přitom tím, kdo se rozhodne páchat násilí a také to uskuteční, je pachatel a oběť na tom nemůže nic změnit. „Zodpovědná je jenom jedna osoba. Jediná osoba, která může znásilnění zabránit, je pachatel,“ dodává Kennesová.
„Co jste měla ten den na sobě, to je otázka, kterou pokládá policie, přátelé a rodina oběti i advokáti u soudů. V oběti to vyvolává pocit viny. Jako by byla zodpovědná za to, co se jí stalo,“ vysvětluje problém se zdánlivě nevinou otázkou Yasmina El Moutouk, projektová manažerka molenbeeckých sociálních služeb pro BBC News.
Podle informací na výstavě zná 56 % obyvatel belgického království někoho, kdo se stal obětí sexuálního násilí. Jedna ze čtyř žen pak byla obětí fyzické formy sexuálního obtěžování ve veřejném prostoru. Statistiky z roku 2015 pak uvádějí, že pouze jedna z deseti obětí znásilnění nahlásí trestný čin na policii a pouze jeden z deseti nahlášených případů skončí odsuzujícím rozsudkem.
