"Zlý sen trenérů asertivity je poněkud shrbený člověk s nejistým pohledem těkajícím v rohu místnosti či po stropě, poněkud přeskakujícím tichým hlasem mumlající předem naučenou formulku té či oné asertivní dovednosti," upozorňuje známý psycholog Tomáš Novák ve své knize Jednej asertivně! Asertivně na duševní hygienu.
Není to jen v hlavě, ale i v těle
Užitečnější než opakovat předepsané fráze je podle něj změnit životní postoj a přístup k okolí. To je samozřejmě běh na dlouho trať a je na nás, kde bude jeho start a cíl. Novák ovšem doporučuje začít u postoje fyzického.
"Hlavu vzhůru, alespoň trochu vypnout hruď, občas si říci sýýýýýr, nádech, výdech, uvolnit se, těžiště postavy udržovat v dolní části těla, střídmá gesta, žádné zbytečné posunky," radí jednoduše. Teprve pak je potřeba přejít k psychologické stránce věci.
Jak se chová asertivní člověk
Podle Tomáše Nováka "stačí", když zvládne uskutečnit co největší počet z následujících deseti bodů:
- Umí říkat "ne" bez pocitů viny.
- Nese zodpovědnost za své chyby.
- Dokáže si stát za svým, ale i uznat, že se mýlí.
- Nevymlouvá se na vyšší moc.
- Když něco neví, nestydí se zeptat.
- Respektuje, že i ostatní mají právo říci "ne".
- Dokáže formulovat své cíle a práva.
- Umí říct, co mu vadí a usilovat o změnu.
- Omluvu používá, jen když opravdu cítí potřebu se omluvit.
- Zná svoji cenu a není přehnaně skromný.
Schválně, v kolika bodech jste se našli? Novák tvrdí, že takového ideálu můžeme dosáhnout nebo se k němu přiblížit, když dokážeme vyvážit vlastní hrdost, potřebu se prosadit, ale i empatii k ostatním.
Doma to začíná i končí
V profesionálním styku se to určitě zvládnout dá, ale co ve vztazích? S blízkými lidmi, ať už je to partner, rodina nebo dobří přátelé, bývá nejtěžší pořízení. Protože je máme rádi a nechceme se jich dotknout nebo jim ublížit, máme tendenci před nimi skrývat odlišné názory nebo výčitky. Ty se v nás ale kumulují a vytvářejí zbytečné napětí.
V rodině podle zkušeného psychologa dokonce všechno začíná: "Stůj rovně; nehrb se; narovnej se; jak to zase sedíš; tak se sedí jenom v hospodě; kolikrát ti mám říkat, vyčisti si boty; neškleb se, zůstane ti to; při jídle se nemlaská; nekřič tolik; co to kuňkáš... Mnohé z toho provázelo naše dětství," upozorňuje Tomáš Novák.
Paradoxně je pak v dospělosti o to těžší nehrbit se a dát hlavu vzhůru. Okolní svět budeme už vždycky vnímat trochu jako autoritu, která nám říká, co děláme špatně. Se strachem z autorit je nutné bojovat. Ne silou, ale spíše s rozvahou.
"Asertivní člověk není zakřiknutý, pasivní, agresivní ani nepůsobí jako ředitel zeměkoule," uzavírá Novák. "Je to člověk, který má nadhled a dokáže nést zodpovědnost za svůj vlastní život."
