Hanka, která rodinu do Výměny přihlásila, žije se svými dvěma dětmi z předchozího vztahu a Lukášem (31) ve vlastní roubence ve vesnici Svor v podhůří Lužických hor. Pracuje v dětském domově a důsledně, jako správná vychovatelka, vede k samostatnosti a poslušnosti i svou dceru Natálii (14) a syna Adama (13).
Chci jistotu, že mě neopustíš a dceru nevyhodíš, tekly slzy ve Výměně. |
„U nás nikdo vyloženě nešéfuje, ale většinou, když si něco přeje Hanka, uděláme to tak,“ vysvětlil na začátku natáčení její partner. Ten vlastní v nedalekém městě pizzerii a podle Hanky tráví většinu volného času na fotbalovém hřišti. Hanka fotbal nesnáší, zato by si s Lukášem ráda pořídila ještě jedno dítě.
„Asi by to chtělo až nějakou klidnější dobu,“ vysvětlil Lukáš s tím, že by napřed rád dokončil bydlení. V tom se pár neshodne. „U mě je to věc zdraví, nemám čas na rozhodování,“ konstatovala Hanka, která si přeje, aby se po Výměně její partner víc věnoval rodině.
Svůj volnej čas trávím úklidem
Když do rodiny ve Svoru přijela z paneláku v Kladně manažerka Zuzka, maminka tří synů, klapalo prvních pár dní všechno jako na drátkách.
„Děti fungují stoprocentně, je vidět, že jsou zvyklé se do všeho zapojovat. Ty moje po sobě nic neodnášejí, rána bývají chaotická, někdy i hlučná. Tady je to v klidu. Nemusím nikam tolik pospíchat,“ přiznala Zuzka a dodala, že doma vůbec není zvyklá sedět. „Furt se hejbu, uklízím.“
Když hrála večer s náhradní rodinou společenské hry, připadala si jako na dovolené. „Moc si nepamatuju, kdy jsem měla naposled chvilku pro sebe, snad někdy až tak v deset, půl jedenácté večer. Mohla bych si tu odpočinout,“ těšila se. Ocenila, že děti také samy od sebe cvičí na piáno.
„Doma uklízím víc, mám ráda kolem sebe čisto. Svůj volnej čas trávím vlastně úklidem. Mám doma samé kluky, ty domácí práce nebaví, pro ně je problém, aby si uklidili po sobě. A přítel Martin? Někdy pomáhá, když vidí, že jsem vzteklá, že dělám a ostatní sedí nebo leží, většinou s telefonem v ruce, a já tam okolo nich lítám a jen nadávám, že toho mám dost, že furt jen uklízím a že mi nikdo nepomůže.“
Natálie pomáhala s přípravou oběda, Lukáš lakoval stůl, jak si Hanka před odjezdem přála. „Na Hanku myslím každý večer, přemýšlím o tom mimču, jaké by to asi bylo, to téma ji trápí. Je to velký zásah do života, mělo by se to promyslet, než do toho skočit po hlavě. Myslím, že napřed bychom pro rodinu měli dodělat zázemí, zabezpečit ji. Nebránil bych se mít s Hankou dítě, ale ještě jsme nedospěli do té finální fáze,“ svěřil se kamerám.
Rozvedená trojnásobná maminka Zuzana, jejíž tříletý vztah s Martinem utrpěl nejvíc v době, kdy její přítel nepracoval, se Lukášovi svěřila, že kdyby před měsícem nenastoupil do práce, už by s ním nebyla. „Když se mu chce, je šikovnej, ale všechno doma financuju já. Jiná už by ho poslala do háje, ale já mu dávám šanci. Mám ho ráda a ne každej chlap dokáže tolerovat tři cizí děti. Já jsem sama k sobě dost tvrdá, takže když chci něco dokázat, tak si jdu za tím a dokážu to, a nepotřebuju k tomu žádnýho chlapa, ale je smutný, že děláte něco pro někoho a on to nevidí,“ posteskla si a Lukáš měl pochopení.
„Přijde mi zvláštní, že se někdo nechá živit a ani nemá snahu s něčím pomoct, to je hodně na zamyšlení. Nechci říct, že na ní parazituje, ale určitě ji využívá.“
Adam tě bere jako soupeře
Teprve po několika dnech se Zuzana dostala Hančiným dětem trošku víc „pod kůži“ a zjistila, že nejsou do ničeho zapálení, nic je nenadchne.
„V manuálu bylo napsáno, že jsou akční, já to vidím jinak. Adam je svůj, na něj si člověk musí zvyknout. Má komplikovanější povahu a tím, že je tu ostatním pro smích, každej ho znehodnocuje, podceňuje, tak si o pozornost říká třeba tak, že do mě šťouchne. Ten kluk je tu hozenej na vedlejší kolej,“ vycítila například a po pěti dnech, při změně velení, na to rodinu upozornila.
„Pokuste se alespoň jeden den nestrefovat do Adama. Mně přijde, že ho máte jako terč, hromosvod,“ řekla a na kameru dodala, že Natálie je dítě, ale Lukáš by měl takové chování usměrnit a korigovat.
„Z mý strany to tak myslím není, já ho jen umravňuju, ale Natálie s tím má občas problémy,“ prohlásil nevlastní tatínek.
Ačkoliv Zuzčina náhradní rodina byla zvyklá jíst jen třikrát denně, Zuzka se snažila zavést svačiny. „Nechápu, jak mi může čtrnáctiletá holka říct, že je zvyklá vydržet mít hlad.“
Když Zuzka u dětí moc neuspěla s kolečkovými bruslemi, navrhla, že si všichni, i s Lukášem, půjdou na hřiště zahrát fotbal. „Ten jsme nikdy nehráli, protože to mamka nemá ráda. Většinou jdeme na kolo, na brusle nebo na výšlap, ale takhle si zahrát, to ne,“ vysvětlila Zuzce Natálie a neskrývala nadšení.
„Baví je to, je to vidět, ale je to přesně ta situace, kdy se něco dělá podle někoho jinýho než podle Hanky,“ docházelo Zuzce. Pochopila, že tady se prostě dělá povinně jen to, co si Hanka přeje, aby byla spokojená ona. „Nevím, jak děti k něčemu motivovat, přitom se snažím, aby to měly příjemné. Ten kluk je nevyrovnaný, něco se v něm moc pere a nedokáže se s tím sám popasovat. Šla jsem za ním si promluvit, ale odbyl mě. Nemám z toho dobrý pocit.“
Lukášovi pak sdělila svůj postřeh. „Všimla jsem si, jako by tě Adam bral jako soupeře.“ Divákům pak vysvětlila, že se v náhradní rodině všichni bojí, že Hanku zklamou, že jí udělají ostudu, řeknou něco špatně. „Žijou tak, aby ona byla spokojená, ale to je špatně. Rodina je celek, ne jednotlivec. Já jsem taky generál, ale řekla bych, že mám asi tak o čtyři frčky míň.“
Ve výchově dětí se opravdu Hanka se Zuzanou liší. „Já jsem spíš kamarádský typ. Nebudu děti držet v tom, že já jsem ta bezchybná, dokonalá, a oni musí být taky, protože tak to není. Děti by pak měly pocit, že vždycky ve všem selžou a měly by tendenci všechno vzdát. Když mi dítě, s nímž jsem tady teď pět dní, řekne, že by chtěl, aby se máma chovala jako já, byla tak starostlivá a věnovala se jim, tak mě to vnitřně uklidnilo. I když mám ty svoje kluky třeba sprostý, jsem vnitřně spokojená,“ prohlásila.
Sama pak na výletě s rodinou přemýšlela o svém vztahu s Martinem. „Přemýšlím, proč se mnou vlastně je. Žijeme v jednom bytě, ale každý sám za sebe. Myslím, že si ani neváží toho, co jsem pro něj udělala a myslím, že si to neuvědomí ani po těch deseti dnech, co jsem pryč. Asi mě bere jako samozřejmost. Mám v sobě vůči němu takovej mix emocí, že nevím, co bude, až se vrátím domů. Jestli nezmění náhled a priority v životě, tak se budeme muset rozloučit,“ svěřila se Lukášovi, který jejich vztah shrnul do jediné věty: „Martina vnímám jako flákače, kterej Zuzku využívá.
On sám si předsevzal, že trošku zvolní pracovní tempo a bude se víc věnovat dětem.
Přijdeš, i kdyby trakaře padaly!
Hanka ze Svoru přijela namísto Zuzky na deset dní do pronajatého bytu 3+kk k jejímu partnerovi Martinovi a synům Jirkovi (16), Dominikovi (13) a Patrikovi (8). I tuhle rodinu do Výměny přihlásila maminka, aby si ostatní členové uvědomili, co všechno za ně dělá.
Hned první den, zatímco byl Martin v práci a nejstarší syn na brigádě, zjistila Hanka, že dva mladší kluci by mohli hrát celé dny na playstationu, počítači a mobilech a že je baví střílečky.
„Moje děti, když jsou přes den doma, tak telefon skoro vůbec nepoužívají. Ono asi kolikrát není v paneláku, co jiného dělat. My jsme jim ani pistole nekupovali, aby si nehrály stylem, já tě zabiju...to mi vždycky vadilo,“ rozpovídala se a pokračovala poté, co zjistila, že bezmála devítiletý Patrik má velké problémy s výslovností.
„Stačilo by, kdyby si místo playstationu chvíli nahlas četl třeba pohádku. Má logopedickou vadu a pokud by takhle špatně mluvil, odstřihla bych ho úplně od počítačových her,“ měla hned Hanka řešení.
Rozhodla se také, že budou chodit ven, ale sídliště, kde se na každém rohu válely injekční stříkačky, ji nenadchlo, na dětské hřiště zas nesměl jejich pes. Uvázaný za plotem štěkal tak dlouho, až jim přišla vynadat naštvaná paní, aby brali ohledy na lidi, kteří spí po noční, a nenechali psa štěkat.
Hanka se pokoušela zapojit kluky do domácích prací. „Jeden by měl na starost sprchový kout a umyvadlo, střídali by se v luxování...Zuzka si na sebe navaluje moc práce. Přijde mi divné, že po tak velkých dětech bych měla sbírat flašky po zemi a uklízet po nich nádobí. To i děti v dětském domově si po sobě musejí uklízet,“ argumentovala.
Dominika pak nechala pod dohledem vařit celý oběd. „Dvě cibule si oloupej,“ radila. „Nikdy jsem neloupal cibuli..,“ opáčil Dominik. Oba mladší kluci pomáhali škrábat brambory i sklízet usušené prádlo. „Za nás to všechno dělá máma,“ připustili.
Když Martin nebo některý z kluků neudělali přesně to, na čem se s Hankou domluvili, byl oheň na střeše. „Měl přijít v jednu a ještě ve tři není doma,“ zuřila v případě Martina a o pár dní později podobně kvůli nedochvilnosti Dominika.
„Když něco slíbí, musí to dodržet. U nás to funguje formou zarachu, strhnutí kapesného a podobně,“ dostal Dominik vynadáno, sotva se otevřely dveře. „Zítra už nejdeš nikam. Když řeknu, že přijdeš v půl čtvrtý, tak tak přijdeš, i kdyby trakaře padaly.“
Jediná jistota je smrt
Hanka měla čas přemýšlet i o budoucnosti svého vztahu s Lukášem. „Ví, jak to u mě je, co se zdraví týče. Společné dítě je téma, které mě hodně trápí. Lukáš se o tom nechce bavit a já do něj nechci zbytečně šít. Jestli nechce přijít o nějakou svoji svobodu, svůj klid? Člověk furt čeká, dělá si naději a on mě s tím většinou nějak smutně sestřelí. Ale při představě, že mu za pár let to dítě nebudu moct dát a on odejde sám, přijde mi to vůči mně nefér.“
I Martin přiznal, že se doma se Zuzkou každej den hádali kvůli tomu, že nechodil do práce, a navíc měl ještě nevyřešené finanční závazky z dřívějška. „Doufám, že to s námi se Zuzkou bude v pohodě, ale jediná jistota je smrt,“ prohlásil.
Že Hanka potřebuje mít vše pod kontrolou, se ukázalo ten večer, co si pro kluky přijel jejich táta, že je vezme na zmrzlinu. Domluvil se na tom s Martinem a Hanka o tom nevěděla. „Osobně s tím nesouhlasím. Přes Martina se ke mně informace nedostanou, nevěděla jsem to, ať jdou, ale půjde s nimi Martin. Tomu je všechno jedno, komunikace vázne nehorázným způsobem,“ myslela si.
Pro druhou polovinu jejího pobytu v Kladně si přála omezit mladším klukům hraní her jen na hodinu denně. Aby je zabavila, koupila hru Člověče, nezlob se. „V osm hodin budete odevzdávat telefon a nebudete ho nosit na noc do pokoje. A každé ráno si sami uklidíte pokoj a ustelete si,“ poručila a také slíbila, že vezmou kluky na bowling. „Mám poslední tisícovku, co jsem si půjčil od bráchy, a nechce se mi dávat poslední peníze zrovna za bowling,“ protestoval Martin. Hanka se nabídla, že to zaplatí jako dárek pro děti.
Další ráno zas nejstarší syn Jirka odešel na brigádu a neuklidil si pokoj. „Nebudu to po něm uklízet,“ prohlásila Hanka, ale Martin její lamentování po chvíli nevydržel a oblečení na zemi i postel po něm uklidil. „Takhle je to běžný, jak hadi. Svlíkne se z kůže a leze dál,“ prohlásil.
„Problém je, že si v tom Zuzka netrvala na svém režimu, na tom, co mají udělat, jaké jsou jejich povinnosti,“ konstatovala a když se Jirka vrátil domů, oba se do něj s Martinem pustili. „Ty dobytku jeden, co si myslíš?“ zaznělo mimo jiné hned mezi dveřmi.
Další večer měla pro změnu Hanka problém s Martinem. Nejenže přišel pozdě, ale choval se divně. „Takovej spící. Snědl dvě večeře, pak vytuhnul v obýváku, pak na chodbě a pak spal až do rána. Mám pocit, že v něčem jede. Pořád odbíhá, že jde na cigáro a vrátí se za hodinu, je to divný. Nechápu, proč s takovým chlapem Zuzka je. Já bejt na jejím místě, tak to tu zabalím a snažím se žít někde stranou na vsi, pryč z tohohle sídliště.“
Martin si uvědomil, že Zuzka je jenom jedna. „Neměnil bych. Vždyť jsem to řekl, před chvilkou. Já jsem fakt úplně blbej!“ prohlásil v záblesku sebereflexe.
„V téhle rodině tu pro mě nebylo nic pozitivního. Snad jen ti dva malí kluci. Neodnáším nic než svůj kufr a nervy v kýblu. Doma nechci žádný změny. Nepotřebuju si promlouvat ani s chlapem, ani s dětmi, protože to tam mám fakt bezvadný. Kromě toho Lukáše – kdyby chtěl tu rodinu posunout někam dál – nemám co víc si přát,“ zhodnotila uplynulých deset dní Hanka.
Chybí cit vesrus špatný vzor
„Jsem ráda, že je konec, ale už teď se mi stejská po těch klucích. Feťáka jsem přesně nechtěla dostat!“ Prohlásila Hanka, sotva nasedla do auta, které je s Martinem vezlo na setkání obou párů.
První slovo si vzala Zuzana: „Všechno se u vás řídí podle tebe, všichni se ti podřizují,“ řekla Hance, na co v uplynulých deseti dnech u nich doma přišla.
„To je právě ten úhel pohledu. Tvoje děti mají zase úplně volnou výchovu a kluci si jedou všechno podle svýho. Já svoje děti vedu k tomu, aby si po sobě uklízely, aby si uměly udělat jídlo,“ vysvětlovala Hanka svůj přístup.
Podle Zuzky si její kluci jídlo také udělat umějí. „Ale tvoje děti dělají všechno jen proto, že to chceš ty, nedělají nic za sebe. Oni žijou tvůj život, ty jim nedáváš absolutně žádný jejich dětský prostor.“
„Aspoň se za ně nemusím stydět, že je nemám vychovaný,“ opáčila Hanka. Ani Zuzka se nedala: „Já je mám vychovaný po svém. Myslím si, že u vás hrozně moc chybí cit. Tvým dětem nepřijde normální se pomazlit. Myslím, že by ses k nim měla víc otevřít,“ snažila se Zuzka vysvětlit své pocity, načež Hanka obrátila list: „Tvoje děti nemají dobrej vzor. Já se vlastně seznámila díky procházkám a informacím od Martina s každým feťákem v Kladně,“ vykládala překvapené Zuzaně. „Mám pocit, že Martin je nemlich to samý,“ řekla a vylíčila ten večer, kdy se jí Martin zdál divnej. „A Zuzky bývalému manželovi jsi prodával drogy,“ obrátila se na Martina, aby ho usvědčila ze lži, když tvrdil, že drogy nikdy neprodával.
„Co se týče nás dvou, to si rozebereme doma,“ podotkla Zuzana k Martinovi a zeptala se ho, zda si něco uvědomil. „Jo hodně, máš to hodně těžký,“ odtušil její přítel. Zuzka dodala, že když odjížděla, měla pocit, že si jí neváží, že je pro něj „automatická“.
„Promiň, ale pro něj bude automatickej každej, kdo ho bude živit, a myslím, že je úplně jedno, kdo to bude,“ usadila Hanka fakta do kruté reality a sama za sebe prohlásila, že ve své rodině žádný důvod pro nějaké změny nevidí.
„Napřed musíme dodělat baráček a potom bychom řešili třeba to mimčo,“ trval si Lukáš i po návratu domů na svém, ostatně stejně jako jeho partnerka: Můj názor je stále stejný, jen tak ho neměním.“
I Zuzka byla šťastná doma, zas mezi svými „zlobivými syny“. „S Martinem si dořešíme, co bylo řečeno. Člověk by měl dostat šanci. Chci všechno vědět po pravdě. Martin má teď vše ve svých rukách, od toho se bude odvíjet, jestli spolu dál budem, nebo ne.“
