První rodina nové Výměny žije v městečku Albiano Magra v severní Itálii.
Chybí mi vlašský salát
První rodina nové Výměny žije v městečku Albiano Magra v severní Itálii. Vlastní rodinný dům zde obývá Zdeňka (53), která provozuje nehtové studio. Její manžel Bóďa (55) pracuje ve zbrojovce jako technik. Společně mají dceru Julii (12).
Manželé jsou velcí fanoušci pořadu, a tak si chtěli účast vyzkoušet na vlastní kůži. Oba dva pocházejí z Mostu. Zdeňka se do Itálie vdala již před lety, s prvním manželem má třicetiletého syna. Vztah sice nevydržel, dal jí ale jedno podstatné: lásku k Itálii, kde už zůstala.
Do života se jí pak vrátila láska ze studentských let: Bóďa. „Byli jsme šíleně zamilovaní, ale přišla revoluce a otevřel se nám svět,“ líčí Bóďa. Zatímco Zdeňka skončila v Itálii, on odešel pracovat do Německa.
O dvacet let později opustil dům a práci, aby se mohl přestěhovat za svou vyvolenou do Toskánska. Celá rodina si život v Itálii pochvaluje. „Přiznávám, že mi občas chybí pochoutkový nebo vlašský salát,“ směje se Bóďa.
Dáša (39) pracuje jako obsluha v bistru.
Do malebného severoitalského kraje se za Bóďou vydala Dáša (39), která pracuje jako obsluha v bistru. „Vidím letiště. To je jediné, co jsem si nepřála. Nechtěla jsem být tak daleko od dětí,“ prohlásila Dáša ve chvíli, když zjistila, že do nové domácnosti poletí letadlem.
„Itálie, tak to je hodně husté,“ pokývala uznale hlavou, když dostala od štábu letenky. Přiznala, že tam nikdy nebyla. Po příjezdu nebyla zklamaná, domeček, zahrada s bazénem a okolí jí na první pohled učarovaly.
Dáša a Bóďa si okamžitě sedli. Hned první večer se protáhl, náhradní partneři se seznamovali nad skleničkami spritze. A to i přesto, že Dáša podle svých slov vůbec nepije. Nepotěšil ji pouze fakt, že dvanáctiletá Julie neumí téměř vůbec česky. Když ji ráno odváděla do školy, mluvila s ní základní češtinou s mnoha anglickými slovíčky.
Výzvou byl pro Dášu hned první oběd. Vařila těstoviny, na které si zde pochopitelně potrpí. Bóďa proto zkoušel, zda jsou pro něj tak akorát. Al dente ovšem není nic pro něj. „Já to mám rád takové skoro až blemcavé,“ poučil náhradní manželku. Zděsil se, když Dáša již uvařené těstoviny propláchla pod tekoucí vodou. „Když někdo něco takového zkazí, tak tu nemá šanci, skoro ani nepřežije,“ smál se.
Dáša si Itálii užívala plnými doušky. Dočasný manžel ji vyvezl k moři. Bylo jí líto, že podmínky natáčení zakazují používat mobil, kterým by mohla fotit. Bóďa proto vymyslel tajný plán. Se štábem domluvil zapůjčení malého digitálního foťáku, aby si Dáša mohla zachovat vzpomínky navždy. „Podruhé v životě jsem u moře. Nemá to žádnou chybičku,“ rozplývala se a fotila všechno od krajiny až po jídlo.
Nemohla v tom nevidět osud. „Jsem zvyklá v životě hodně dávat, nedokážu takové věci přijímat, nejsem na to zvyklá. Asi je to odměna za všechno dobré, co jsem kdy udělala,“ dumala. „Je to zážitek na celý život. Pro někoho je to samozřejmost, že jezdí každý rok na dovolenou, ale pro mě a pro moji rodinu není. Ale to se změní,“ rozhodla. Stesk po rodině ji dohnal k slzám. Přála si, aby mohli zážitky sdílet s ní.
Neděli strávila u bazénu. V neděli se totiž v Itálii nepracuje, což Bóďa hodlal dodržovat. „Dáša je bezvadná holka, nemám absolutně žádnou výhradu,“ pochvaloval si. „Je to náhradní manželka na 120 procent.“
I proto se jí snažil natáčení co nejvíce zpříjemnit. Společně vyrazili do supermarketu a nakoupili všechny možné i nemožné pochutiny pro večerní grilování: různé druhy ryb, italské salámy a klobásky. Dáša zkusila věci, které ještě nikdy neměla. Mimo jiné třeba i šneky.
Děti jsou tu rozmazlenější
Dášina přání ve změně režimu byla originální. S Julií si chtěla namalovat obrázek, který by pak pověsily na stěnu na památku. Dočasnou dceru chtěla vozit do školy autem, aby nemusela autobusem.
Právě v přístupu k dětem viděla Dáša hlavní rozdíl mezi Čechy a Italy. „Děti jsou tady více rozmazlované. Juli nemusí nic a všechno za ni dělá maminka s tatínkem,“ všimla si. „My v tom malinkém bytečku, když s manželem chodíme do práce, tak jsem ráda, že nám ty děti pomůžou.“
V Itálii se Dáša ovšem naučila i odpočívat. Dokonce si udělala celý den siestu. „Nevadí ti to?“ ptala se náhradního manžela, když přijel z práce. Ten s úsměvem odpověděl: „Vůbec ne, jen odpočívej.“ „To si odnesu domů, že ten odpočinek je taky důležitý,“ přemýšlela Dáša.
