Pár vychovává dceru Johanku (3). Marian by chtěl ještě jedno dítě, ale Jana raději soustředí všechnu lásku a péči na dceru.
První rodina žije v jižní části Rumunska ve vesnici Stoicănești ve vlastním rodinném domě. Tvoří ji Jana (36), Marian (43) a jejich dcera Johanka (3). Manželé jsou spolu deset let a provozují kozí farmu. „Manžel původně pořídil deset koz a už jich máme sto třicet,“ směje se Jana.
Z finančních důvodů se rozhodli zakotvit v Rumunsku, Marianově domovině. Otevřeně přiznávají, že život je tam levnější než v Česku.
Anastázie (30) je na mateřské dovolené. Pobyt mezi zvířaty v Rumunsku si užila, a i přes náročnou práci si podle svých slov odpočinula.
Dojit budeš až do rána
Do Rumunska se za Marianem vypravila Anastázie (30), která je na mateřské dovolené. Z manuálu se dozvěděla, že bude muset mluvit anglicky, protože dočasný manžel neumí česky. Naštěstí pro ni cizí jazyk nepředstavoval žádný problém. Marian ocenil, že Anastázie působí nad věcí a má ráda zvířata. I on na ni udělal dobrý první dojem, i když měla někdy problém s porozuměním jeho angličtině.
Ráno přišel tchán pohlídat spící Johanku a Nasťa s Marianem odjeli ještě před svítáním na farmu. Muselo se krmit a dojit. Náhradní manželka nezůstala ušetřena, po krátké instruktáži se pustila do obou činností. Naštěstí jí obojí šlo od ruky.
Byl nejvyšší čas, aby Johanku odvedli do školky. Marian se nenechal ani na chvíli vyvést z míry. „On je takový pohodář, nic mu nevadí, všechno je v pohodě, se vším si poradí,“ divila se Nasťa. „Všimla jsem si, že dokonce nemá ani hodinky na ruce. Přesně ví, jak dlouho co trvá.“ Ukázalo se, že do školky odvádí Marian svou dceru tak, jak mu to zrovna vyjde, i když oficiálně má přijít do osmi.
Tempo v Rumunsku bylo i v jiných ohledech velmi odlišné od toho českého. Marian dopoledne opravoval traktor, u toho ale stíhal vařit vývar na tradiční rumunskou drštkovou polévku. Mezitím si odskočil nakrmit kozy. „U nás vždycky jedí jako první zvířata a pak teprve my,“ osvětlil manželce.
Do večerního krmení a dojení se opět zapojila i Nasťa. Ne vždy jí to ale šlo. „Myslím, že tímhle tempem ji budeš dojit až do zítřka,“ smál se Marian. Slunce už dávno zapadlo. „Normálně končíme okolo osmé nebo půl deváté,“ popisoval své denní rituály. „Pak připravujeme večeři a odpočíváme. Pro mě to znamená hrát si s dcerou.“
Marian byl celou dobu velmi pracovně vytížený a náhradní manželce dával volnou ruku. „Já jsem se ho dneska ptala, co mám dělat,“ vykládala Nasťa kamerám. „A on mi řekl, že je mu to jedno a že si mám dělat, co chci, že on má svoji práci.“
Když uklidila a uvařila, věnovala se Johance. Hrály spolu různé hry a skákaly panáka. „Je to zdržuje, když mi musí všechno ukazovat, tak si to raději udělají sami,“ vysvětlila Nasťa, proč se už tolik nezapojuje do práce na farmě. Odpoledne ale pomáhala kydat hnůj u krav. Marian ji chválil: „Všechno rychle chápe a ví, co má dělat.“
Je to bordelářka, neumí vařit, jen brečet, kritizoval Lucii náhradní manžel |
I přes svou vytíženost stihl vzít náhradní manželku na výlet do nejbližšího historického města. Na výlety s Janou prý obvykle nejezdí, protože nemají čas.
Klidně bych tu zůstala
Anastázii se výlet líbil a ve změně režimu si přála vyrazit ještě na jeden. Marian nebyl proti. Dále měl namontovat umyvadlo, což je věc, kterou jeho žena chce už déle než tři roky. V poslední řadě si vyměněná manželka přála víc se účastnit práce na farmě. „Tak pojď se mnou opravovat traktor,“ navrhl se smíchem Marian.
Nasťa už se těšila domů, Výměna jí ale v něčem otevřela oči. Líbil se jí především vztah Mariana a malé Johanky. „Chtěla bych, aby si manžel uvědomil, že děti jsou malé jen jednou,“ dumala. „Chtěla bych, aby se k nim taky takhle choval, aby neřval, aby si s nimi víc vyhrál, ne jenom je rozdováděl, pak je seřval a šel spát.“
Než nastal čas vyrazit domů, vzal Marian Nasťu na malý výlet po okolí – na koňském povozu. „Tohle není o penězích,“ vysvětloval přitom. „Kůň je všestranný jako živý traktor.“ Cílem bylo archeologické naleziště z období neolitu.
Marian náhradní manželce po cestě vykládal o tom, jak bývala vesnice bohatá a co všechno se v ní vyrábělo. „Za dob komunismu se to ale všechno rozkradlo a zničilo.“ Velká část obyvatel odešla za lepším životem do měst.
Na závěr dostala Nasťa na večeři čerstvě zabité a upečené holuby. Jejich škubání se ochotně účastnila i Johanka. Marian pak Nasťu i s rodinou pozval k nim na prázdniny. Výměnu hodnotil dobře: „Obohatilo mě to a získal jsem nové přátele.“ Nasťa se při loučení se zvířaty málem rozplakala: „Mít tady děti, tak tady klidně zůstanu napořád.“
