Snad každá z nás se někdy potýkala s vnitřním káráním sama sebe. Toužíme totiž po dokonalosti ve všech směrech. Jenže, jak víme, nic takového jako „superžena” neexistuje.
Možná má vaše přítelkyně i po patnácti letech dokonalé partnerství, kolegyni byla do vínku dána sexy postava, takže nemusí cvičit a hlídat si stravu, šéfová má nejhodnější děti na světě, jenže vy byste chtěla kousek od každé z těchto žen, které vám připadají úžasné.
Jenže to nejde a ve výsledku jste kvůli všem vlivům z okolí pod neustálým psychickým tlakem. Uvědomte si, že platí: co člověk, to originál. Jiné tužby, jiné potřeby, jiná nátura. Navíc, do reality svého okolí nevidíme. Je nám pouze zprostředkována. Možná, že jejich životy nejsou tak dokonalé, jak vypadají zvenčí.
A jestli opravdu něco chcete, tak bojujte, ale bez zbytečných výčitek. Nemusíte se cítit špatná, když své ratolesti okřiknete, netrapte se kvůli prosté večeři, nechuti k sexu, neuklizenému domovu, neopětované lásce, tabulce čokolády, kterou jste pozřela po desáté hodině večerní... Jsou přece větší tragédie.
Místo salátu jste měla k večeři smažený sýr a větrník? Snad se pro jednou tolik nestalo...
Tiché zlo
Hlas, který neslyšíte, má neuvěřitelnou moc. I tak lze definovat výčitky. Sebeobviňování za „něco“ může mít nespočet podob. Zde je důležitá sebereflexe a již zmíněné uvědomění sebe samotné. Důležité je umět jednotlivé výčitky rozeznávat a věnovat jim potřebnou pozornost.
Jak se stát vládkyní své hlavy? Zkuste vypnout a věnujte se psychohygieně |
Přemýšlíte nad rozhodnutím opustit dlouholetého partnera? Ač víte, že ukončení vztahu je nejlepším východiskem, stále nad tím spekulujete? Upřímně, je zatraceně těžké udělat onen definitivní krok. Když ovšem máte jasno, tak neotálejte. Udělejte potřebný řez.
Počítat sice musíte i s následnou bolestí, pochybnostmi, zda jste učinila dobře, ale nelitujte toho. Pokud nešlo o unáhlený počin v záplavě momentální zlosti, buďte na sebe hrdá. Vystoupila jste z pohodlné komfortní zóny, a to jen tak někdo neumí. Na tom, co si myslí ostatní, skutečně nesejde. Nemáte se komu co omlouvat ani cokoliv vysvětlovat.
Pocit viny nás ale také může dostat do slepé uličky. Přiznání chyby může vést až k totálnímu zničení vlastní identity a potřeb. Děje se tak zvláště u submisivních typů. Najednou nabudou dojmu, že omlouvat se doslova za vše je žádoucí. Že právě oni jsou strůjcem všech rozepří. Omyl! Do této fáze se rozhodně nikdy nesmíte dostat.
Nehledejte chybu vždycky jen u sebe.
Pro (ne)dobro věci
Máte často kvůli všemu výčitky? Pak je nejvyšší čas se zastavit a zapracovat na osobním rozvoji v lepší a hlavně silnější bytost. Jste přesvědčená, že momentální červík pochybností skutečně není odůvodněný, ale přesto se objevil? Zažeňte ho. Za svými názory, potřebami si musíte stát.
Řekla jste sestře upřímný názor, ale ta se naštvala a vám je to líto? Promluvte si, vysvětlete situaci, ovšem žádné omluvy a házení popela na hlavu. Nejbližší si zaslouží slyšet pravdu, ať je jakkoliv bolestivá.
Jsou vaše děti jako z divokých vajec a občas se za ně stydíte? Proč to nezměníte? I děti potřebují mantinely. Pomohou jim zbavit se nejistoty a dají jejich rozvoji pevná pravidla, což se v životě bude hodit.
Nebojte se dětem stanovit mantinely. Nebudete o to horší matka, naopak.
I po letech se mohou objevovat výčitky z mládí, které po dlouhé době stále trápí duši. Není nic snazšího než se jim postavit čelem. Vyhledejte spolužáka, kterého jste s partou ve škole šikanovali, napište mu a řekněte osobně, jak vás to mrzí. Pokud jste se nezachovala dobře ke svým rodičům, expartnerovi nebo kamarádce, sedněte si s nimi ke kávě a vyříkejte si to. Budete se cítit lépe. Nikdo není dokonalý, a tak ani vy nemůžete být. Ale není to vaše chyba, svět také není černobílý.
