Ono se vždycky hrozně dobře radí ostatním, ale bohužel správný postup je vždy hrozně individuální a to jak ve vztazích mezi konkrétními lidmi tak i v konkrétních situacích. Podle mě ani studovaný psycholog při výchově nepostupuje vždy správně nebo spíš ideálně. Podle mě je jako u všeho dobré se vzdělávat, číst různé názory nebo postupy, poslouchat zkušenosti jiných lidí. Děti, ale i dospělí by měli vědět, že každý člověk má nějaké emoce, které ovlivňují průběh vzájemné komunikace. Existuje docela pěkný animovaný film "V hlavě", kde jsou emoce znázorněny pomocí postaviček - pro malé děti je to velmi názorné a představitelné. Mě se to docela osvědčilo, protože díky tomu existuje jazyk, jak s dítětem rozebrat nepříjemné situace, které se prostě v životě stávají. Např. někdy můj vztek vyvolá v druhém strach jindy vztek nebo i smutek. Radost to ale určitě nebude. Osobně si myslím, že je dobré, když dítě porozumí tomu, co se v nás i v něm odehrává. Pokud je vztah založen na lásce ale i na respektu, vždy si to nakonec dokážeme odpustit. Zároveň víme, že každý někdy uděláme chybu. Což je někdy hrozně těžké si přiznat - jak pro dítě tak i pro dospělého. Ale když o té chybě víme, můžeme to příště udělat lépe. Dělání chyb je přirozené a jejich uvědomění je prostředek, jak se lidé mohou stát lepšími. No, když to čtu, tak to vypadá hrozně krásně, ale v praxi je to stejný boj, jako zažívá většina ostatních rodičů. Situace se opakují. Ale někdy jsem překvapen, jak to to malé děcko po odeznění emocí dokáže rozebrat a že ví, že je pro něj nejdůležitější, abychom se na sebe zase mohli usmívat - to je ta láska, která tam musí být jako podklad. No uvidíme, jak se nám to vrátí, až dítě vyroste...

Jen si všimněte jak spousta reklam na které na rozdíl od rodičů tak děti je se zájmem sledují a slouží jím jako inspirace působí proti jakékoliv výchově. Děti zmalují celý dům a maminka se usmívá protože má v ruce čistící prostředek který to vyčistí za ní . Nemluvě okna a dveře na kterých se děti tak úspěšně v reklamě vozí co když to dítě udělá v osmém patře a další následují...

je to nová generace, která přece může vše a rodiče jsou jen sloužící a povinni je zabezpečit....

"Kdo nám tady počmáral skříň?"

"Zloděj nějakej."

"A jak se sem ten zloděj dostal?"

"Oknem." A ukáže na okno v osmém patře.

"Aha, tak tady máš vlhkej hadr a řekni tomu zlodějovi, ať to utře. Jinak zavolám policajty a oni toho, kdo nám počmáral skříň, chytnou a daj do vězení."

Za chvíli tiše nakouknu do pokoje a koukám jak hadrem pilně šůruje skříň.

Tak jsem si říkal, že se něco nového a užitečného dozvím, jak na potomka, když jsme furt teď doma a místo toho jen nic neříkající všeobecné žvásty. Asi jako vzít skleničku vody a uvařit jen z ní oběd je úplně tento článek .

Vy nevíte jak na něj, když hledáte rady tady?

Překvapivě podle mě rozumné rady (mám děti). Ne vždy se to podaří, ale takřka komplet s tím souhlasím.

Děti josu velmi vyčůraná stvoření a dokážou vás nachytat na holičkách téměř kdy se jim zachce. Jako příklad bych uvedl první bod článku. Myslím si, že se ženou stojíme za sebou, ale děti umí neochvějně vyhmátnout chvilku, než si stihneme říct, že je nějaký zákaz a jdou za tím druhým. ten (neříkám, že vždy) ve své nevědomosti něco povolí nebo přislíbí a užse to veze. Samozřejmě už se vypěstoval ochranný mechanismus i u nás, že se člověk napřed zeptá, ale nicméně ne vždy si to uvědomíte a z toho plynou situace kdy to vypadá, jakoby rodiče vadávali protichůdná rozhodnutí. Ono se jim to i ve většině případů nevyplácí, ale stejně to zkouší, co kdyby to vyšlo. A takovýc věcí je mnoho. Tudíž tady, a ač s nimi souhlasím, veškeré poučky krachují. Holt v praxi je to boj.

Teoretické řeči.

V reálu se člověk musí neustále domlouvat v rámci rodiny. Navíc plno rozhodnutí je potřeba dělat hned, není možné čekat až budou deti večer spát a pak teprve partnerovi říct, že s necim nesouhlasím, ono totiž někdy jde i o zásadní věci a důsledky.

Jinak mě baví jak je pořád představa, že máma rozmazluje a tata je moc přísný. V mnoha rodinách to tak vůbec není.

Přesně, u nás to je teda naopak a ostatně i v rodinách 2 kamarádek jsou to otcové, kteří děti rozmazlují a jsou prostě takoví príma kámoši na zábavu. Matka je tam na všechno ostatní, i na tu přísnost a snahu o nastavení nějakých pravidel.

líbí se mi ta rada, jak je třeba pubertálnímu potomkovi naplánovat aktivity, i ty, které nesnáší. jo, to jistě přispěje k dobrým vztahům!

a ta, jak se má jeden rodič zastat rozhodnutí druhého, i když je to AUTOCENZURA, je taky moc fajn. on to totiž potomek jistě nepochopí, že ho ten rozumnější z rodičů obětoval a odmítl ho podpořit z pohodlnosti či jakýchsi bizarních výchovných pravidel bez ohledu na to, nakolik je to férové a rozumné.

Ano to je fakt "rada" plánovat komukoliv aktivity které dotyčný nesnáší.

Hlavní výchovná zásada:„Škoda každé rány,která padne vedle"