Sláva blahobytu?
Volná výchova, někdy také nazývaná jako „nevýchova“, je založena na předpokladu, že dítě může volně vyjádřit svůj názor. Úkolem rodiče je naopak nikdy nekončící trpělivé vysvětlování, a to i ve chvíli, kdy jeho dítko hodí jinému na hřišti hrst písku do očí nebo ve vzteku uhodí slabší batole. Dítě a rodič jsou si rovni a ani jeden z nich není nadřazen. Vyžaduje to trochu cviku a obrovskou míru trpělivosti.
„To, čemu dnes říkáme volná výchova, je v podstatě jeden z extrémů kyvadla, které my jako lidstvo čas od času zažíváme,“ upozorňuje psychoterapeutka Tatiana Mironova z portálu Terapie.cz. „Ještě před 100 lety bylo chování k dětem do značné míry určováno vzorcem přežití, protože dětská úmrtnost tehdy vypadala úplně jinak. V evropských zemích v 60. letech 19. století činil podíl dětí, které zemřely před dosažením 5 let věku, 23 % ve Švédsku, 26 % ve Velké Británii a dokonce 49 % v Německu. Na začátku 20. století tento podíl klesl v Německu přibližně na 30 %,“ vysvětluje terapeutka a dodává, že společnost se nyní posunula od přežití k rozvoji a prosperitě.
Výchova dětí po česku aneb jak dnes společnost nahlíží na fyzické tresty |
„Odpovídajícím způsobem se změnil i přístup k dětem. Jsme připraveni nejen zajistit jim základní minimum, ale také klademe jejich štěstí a blahobyt na první místo, čímž vytváříme rodinné systémy zaměřené na děti.
Současně s tím se mění i ekonomika. Zjistili jsme, že děti k tomu, aby uspěly, potřebují nejen násobilku, ale i emoční inteligenci. Chceme, aby si vážily samy sebe, byly schopné dělat rozhodnutí, byly vytrvalé a asertivní, ale zároveň respektovaly hranice druhých. Výsledkem posunu od cíle přežití ke kvalitní výchově je právě volná výchova,“ říká terapeutka.
