Na rovinu: Není problém krátkodobě chodit s někým, kdo má opačný politický názor, protože "v posteli" o politiku nejde. Ale v dlouhodobém vztahu to začne být příčinou neshod z důvodu jiných životních hodnot a postojů a se společným životem je to neslučitelné. Partneři nemusejí mít stejné politické názory, ale měly by být alespoň blízké (např. od středu napravo, od středu nalevo).

Je to samozřejmě o hodnotách, které ten dotyčný vyznává. A já bych si dovedl jen ztěží představit soužití s někým, jehiž hodnoty jsou v příkrém rozporu s těmi mými.

A to mě zase takové to dohadování celkem baví, mám rád když si někdo dokáže obhájit svůj postoj i když s ním nemusím zrovna souhlasit. O to smutnější je pak diskuse s někým kdo v životě přečetl maximálně pár titulků z kterých následně vytvořil svůj životní postoj. Například, je velmi zajímavé se nějaké "bojovnice" za Tibet zeptat co o té zemi ví a jakou měla historii. Ve většině případů je ráda když trefí kontinent. Stejně tak jako, když se chci nechat poučit o tom proč i poměrně inteligentní člověk volil Drahoše a jeho argument je, že mu přišel lepší, ale vlastně neví v čem. Nedávno jsme rozebírali Piráty s lidmi co je volili, ale v podstatě si nevzpomněli na jediný bod programu, ale "nějak se jim líbili". Téma druhé světové války to je teprve sranda, když si ji necháte vyprávět někým pod třicet, tam jsem rád už i za to že trefí století a nezačne tím, že jí začal Sovětský svaz (spíš tedy řekne Rusko :-)

No tak je to celkem důležité si v tomhle s partnerkou/partnerem rozumět a někdy přistoupit na to že protějšek má jiný názor. Ale voličku Zemana, Babiše, Okamuri, komunistů? Nee. :-P

Já si ráda povídám o politice. S mým mužem je to v pohodě. Každý volíme jinak, ale nevadí to, protože jsme si to vysvětlili, naše pohnutky a názory. S kým jsem se “do krve” pohádala o politice, je má tchyně. Více, než to, kdo koho volí, mě rozčiluje, když to neumí obhájit. A nakonec zjistíte, že jsou v tom jen osobní intervence. Sympatie. Jako, že například Zeman proto, že má dobrou paměť. A lidem může imponovat, že projevy nečte, ale říká z paměti. Ale když se zeptám na politické důvody, tak mi neumějí ani odpovědět. Sami nevědí. To mě rozčiluje.

Kdyby moje žena obdivovala Babiše, tak jako vy, tak už je to dávno bývalá žena.

Přejít se dá všechno, ale tohle ne.

Ale, různé politické názory, to je prd. Ale počkejte, až vám drahá polovička začne tvrdit, ze 5g je zbraň, vakcína na covid bude čip a podobné kraviny. To pak pánové nebo dámy bych chtěl vidět vaše pochopení.

Koho volím je moje věc a volby jsou tajné, takže není problém to přejít. Ale politická orientace partnera prostě musí vyjít dřív nebo později najevo. Pokud ne, tak spolu nejspíš ti lidé nemluví a vztah se pokazí tak jako tak. Proto dává smysl si to říct včas a vysvětlit proč. Pokud se navzájem pochopí, mohou spolu být i lidé s odlišnými politickými názory.

na tom celém mi připadá nejděsivější ten dříve latentní a nyní stále zjevnější white-to-white rasismus v Británii.

Než se do mě někdo pustí, vysvětím: Britové si nedovolí chovat a mluvit a smýšlet jako rasisté vůči někomu s jinou barvou pleti, to je velké fujky a je třeba vždy všem ukázat, že tohle už mají za sebou, ale je to pořád v nich, a tak všechno, co běžně obnáší rasismus, si vybíjí na Evropanech z východu. Polácích, Češích, Rumunech, Ukrajincích. Vnímala jsem to už před 25 lety a Brexit na tom nic nezměnil, jen to vyzdvihl ze dna.

jen bych připomněla tu bájnou postavu polského instalatéra, který vezme rodilým Britům práci (no to jistě, ti tak budou dělat trubky), ale postava pákistánského dealera drog či niegerijského obchodníka s lidmi se v té ikonografii nějak nevyskytla.

Proto jsem zásadně proti elektronickým volbám. Partneři se mohou přetvařovat a za plentou dát do obálky lístek, který chtějí a hodit ho do urny. U elektronické volby bude partner přes rameno vidět, co druhý volil. A při rozdílu politických preferencí to může vést i k rozvodu. Když bude volit z mobilu tajně někde venku, bude to pro druhého také podraz se stejnými následky.

Hlavně elektronické volby se dají zfalšovat, žádné volební komise, žádné sčítání, jen data v databázi. A jak říkal soudruh Stalin "není důležité, jak kdo hlasoval, důležité je, kdo sčítá hlasy".

To s tím jak se rozešla s partnerem kvůli tomu, že neznal Palacha, tak to vypadá jako fanatismus. Takovou fanatičku by nikdo nechtěl, prostě partner s ní musí ve všem stoprocentně souhlasit. Normální by třeba bylo, kdyby partnerovi vysvětlila, kdo byl Palach, ale fanatička zvolila jiný postupu, jako fašistka, bolševička, všechno v jednom. Partner může být rád, že se s ní včas rozešel a neměl s ní děti. A takto vystupují všichni fanatici, svět je podle nich jen černobílý, síly dobra a síly zla a nic mezi tím není.

Je otázka, jestli je ta story skutečně pravdivá.