V souvislosti s vaším jménem bývají hojně zmiňovány české seriály. Vy jste ale milovnice divadla. Jak tyto dvě roviny balancujete?
Seriály jsou brigáda, klasický přivýdělek pro herce. Strávíte s tím ale hodně času a obklopíte se lidmi z velkých produkcí, zkrátka neosobním prostředím. V tom, ve kterém jsem se ocitla naposled na delší dobu, jsem se necítila dobře. Herectví bych se dál chtěla věnovat ve formě, kde je na ně víc prostoru.
Láska k divadlu je tedy na prvním místě. Podnítila to herecká rodina, z níž pocházíte?
Ona je to vlastně vzdálená rodina. Můj strýc Karel Daňhel byl dlouhé roky ředitelem táborského divadla. Ale celá moje nejbližší rodina jsou lidé, kteří se živí rukama a dělají vlastně úplně „normální“ práci. S uměním to příliš společného nemá.
Čísla vám sice hodnotu nepřidají, ale produkce se chová, jako kdyby tomu tak bylo. Je kruté si to přiznat, ale je to tak.
