Ovšem z hrdinů poslední knížky Michala Viewegha, kterou on sám nazývá částečně biografickou, pocit štěstí rozhodně nevyzařuje.
"Z Biomanželky vznikl jeden velký optický klam, že je to zpráva o mém manželství. Není. Je tam obrovská nadsázka," tvrdí Michal Viewegh, ale jedním dechem dodává: "I když nepopírám, že mezi mnou a Veronikou bylo pár věcí, které mě trochu štvaly. To jsme si vyříkávali. I jsem jí k tomu napsal dopis. Ale nebylo to nic dramatického, prostě si toho nabrala moc a na mě neměla čas. Ne málo času, žádný."
Veronika, která se kromě dvou dětí naplno věnuje Mateřskému centru, které v Sázavě založila, se prý po přečtení Biomanželky hlavně smála. "U řady věcí jsem si vybavovala, jak to bylo. Vtipné. Celkově se mi to líbí. Ale nesmírně mě překvapilo, jak náš život vnímá on. Protože já byla na řadu věcí, které jsem během krátké doby zvládla, pyšná."
Právě pro ty "věci" se ale její manžel stále cítí diskriminovaný. "Tři dny se mě třeba nezeptá, jak se mám, jestli jsem v Praze něco jedl, protože zrovna po nocích sepisuje žádost o grant nebo připravuje slavnost Svatého Martina a shání plášť a meč... Nebo vaří dýňovou polévku, má kupu telefonátů na téma, jak správně kojit... Takové zdánlivě banální otázky jsou pro mě důkazem zájmu. A naopak."
Michal Viewegh ale také připouští, že když si o čtrnáct let starší muž vezme mladou holku, tak ho baví, že je jejím průvodcem po světě. "Ale to skončí velmi rychle - a jsem s tím vlastně smířen."
"Řekněme, že se postupně smiřuje," doplňuje Veronika.
"Možná by víc seděl termín rezignace," uzavírá spisovatel.
Čtěte ve středeční MF DNES
Rozhovor Barbory Tachecí s Michalem Vieweghem a jeho ženou Veronikou čtěte ve středeční MF DNES.
