Příběh Zuzany Odsoudí mě taky?
Sestra mé maminky u nás v rodině kdysi způsobila nesmírné pozdvižení. Bylo jí čtyřicet pět, když se rozvedla a znovu zamilovala. Všichni doma jen lomili rukama, včetně mé babičky, která zoufala, že dceru špatně vychovala. „To se přece nesluší, v tvém věku!“ kvílela, když jí má teta přišla představit přítele.
Pro nás všechny, včetně mě, to bylo něco tak nevhodného, že jsme ji prakticky zavrhli. I já, tehdy mladá holka, jsem nechápala, jak je možné, že by někdo tak starý měl chodit na rande. To je přece pro nás, pro mladé, pohoršovala jsem se nad tetiným chováním.
Příběh Lucie: Táta se po rozvodu utrhnul ze řetězu, mám o něj strach |
Kdybych věděla, co vím teď, asi bych jako první prosila zbytek rodiny, aby jí odpustil. Tetin úděl jsem vzala tak nějak přes kopírák. Rozvod a nový chlap. Jenže já měla tenhle blok a trošku jsem se za to svoje rozjaření styděla.
Časy se měníPojem stáří je velmi relativní a zásadně se změnil hlavně v současné době. Zatímco dříve byla žena, co v pětadvaceti nevychovávala děti, považována téměř za starou pannu, které ujel vlak, dnes se lidé pouštějí do zakládání rodiny klidně o deset let později. S tím úzce souvisí také to, v jakém prostředí se kdo pohybuje. Vliv má životní styl, zdravotní stav, vzdělání, to, s jak starými (nebo mladými) osobami se stýkáte, a řada dalších faktorů. Nejvíc staří se obecně cítí lidé bez zájmů a plánů do budoucna, ti, kteří o ničem nesní a myslí si, že už je nic nečeká. |
S přítelem jsme se dlouho scházeli jen tajně a diskrétně, a to i přesto, že děti už se mnou nějaký čas nebydlely. Nevím, nikdy jsem si nedovedla představit, jak bych jim sdělila, že se jejich matka zamilovala. Připadalo mi to takové nedůstojné a bála jsem se jejich reakce.
A tak jsem mnoho let předstírala, že jsem chudáček opuštěná ženská. Situace se ale změnila s příchodem vnoučat, děti chtěly, abych jim víc pomáhala, což se však nedalo dost dobře skloubit s tajným vztahem. Přítel už toho začal mít taky dost, chtěl patřit normálně do rodiny, pomáhat s mými vnoučaty. Nenapadlo ho ovšem nic lepšího, než že mě požádá o ruku.
Byl to popravdě takový šok, že jsem se ani nezmohla na odpověď. Hlavně jsem ji neznala. Ano by znamenalo, že to musím říct dětem, ne by byl nejspíš konec vztahu. Nechci o přítele přijít, jenže...
Stále mi někde vzadu v hlavě ten nepříjemný hlásek našeptává, že na to, abych šla k oltáři, už jsem prostě moc stará. Nevím, jak tuhle situaci rozseknout. Přítel je opravdu tolerantní muž a dává mi dost času na rozmyšlenou, mám však pocit, že ani to mi nepomůže. Vždyť svatby a zásnuby jsou starosti pro mladé, já už jsem přece jen v tomhle směru za zenitem.
Zuzana
Co má Zuzana dělat? Hlasujte v anketě na další stránce.
