Věda je vášeň i poslání. Výjimečné objevy patří i ženám

Helena Fulková
Věda je soutěživá, je nezbytné udržet s ní krok

Působí v Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

Před pár lety byly Heleny Fulkové plné zprávy. To když se jí jako jedné z mála povedlo na první pokus naklonovat myš. Nedávno svůj úspěch zopakovala, když geneticky upravila křečka, aby mohla zkoumat možné příčiny neplodnosti. Tím se zařadila mezi světovou skupinu elitních vědců.

Na Helenu by se dalo dobře uplatnit přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Její dědeček totiž vědecký obor reprodukční biologie v Česku založil a její tatínek byl v týmu, který jako první naklonoval ovci Dolly, a rovněž patří ke špičce. I Helenin výzkum souvisí s reprodukční biologií. I když se podle jejích slov nejedná o totožnou věc.

„Je to dané spíš typem biologického materiálu, se kterým pracujeme. Rodina mě ovlivnila především tím, že mi vštípila, že cokoliv člověk dělá, měl by dělat dobře a se zájmem,“ vysvětluje a připouští, že díky rodině měla samozřejmě výhodu v navazování kontaktů v oboru. Jenže na druhou stranu, kdyby na to mentálně nestačila, stejně by, jak sama dodává, nic z toho neměla jak využít.

Experimenty s geny

Klonování s sebou často přináší také diskuze nad etikou takových experimentů. „Tyto otázky se objevují od narození Dolly, a přestože ze začátku panovala naděje, že by přenosy jader mohly sloužit k přípravě kmenových buněk, které by byly ‚šité pacientovi na míru‘, tento směr se ukázal jako relativně málo perspektivní. O ostatních aplikacích, které se zpravidla objevují v novinách, nikdo z vědecké a lékařské komunity seriózně neuvažoval,“ objasňuje, že se od těchto teorií spíše upouští.

Věda jako poslání

Helena Fulková si dobře uvědomuje, že zasvětit život vědě není úplně jednoduché. „Věda je obecně náročná, pokud to člověk chce dělat dobře. Kromě vlastních pokusů jde i o to, že musím neustále udržovat kontakt s vědeckou komunitou a sledovat nejnovější trendy,“ říká s tím, že člověk se ale občas potřebuje odreagovat a vypnout. Ona třeba ráda cestuje či zajde do kina. Skloubit rodinný život s výzkumem je pak podle ní náročné i pro muže.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„Na druhou stranu pandemie ukázala, že ženy bývají často více bité z hlediska kariéry i osobního života v souvislosti s péčí o rodinu. Aby nastala změna, byl by zřejmě nutný výraznější zásah ze strany státu, což ale v současné době nevypadá pravdě podobně,“ uvědomuje si Helena.

Změnu ženského postavení ve vědě však přece jenom trochu vnímá. „Oproti situaci, která byla, když jsem studovala, se časy přece jen trochu změnily. Nižší stupně kariéry jsou ale náročné pro vědce i vědkyně, věda je skutečně soutěživá. Fakt, že na vyšších kariérních stupních jsou převážně muži, může mladší kolegyně odradit, což je škoda,“ uvádí a dodává: „Ale myslím si, že pokud se budeme bavit o genderových stereotypech, měli bychom se zamyslet obecně nad společností, výchovou i vzdělávacím systémem. Není důvod myslet si, že věda je v tomto směru nějak výjimečná, pouze odráží celkovou situaci.“